„Vítězství nad alkoholismem je možné a každý člověk může najít svou cestu ven z této závislosti. Chtěla bych vzkázat lidem, kteří se závislostí bojují, aby si o pomoc řekli co nejdříve. Všichni bychom to chtěli zvládnout sami, taky jsem to dlouho chtěla, ale to je bohužel v 99 % případu nereálné a zbytečné to protahuje návrat zpět do plnohodnotného života.“ říká již mnoho let abstinující Blanka a vypráví nám svůj příběh.

 

Moje problémy začaly tím, že jsem se špatně vdala. Přes počáteční pochyby, zda je to ten pravý, jsem udělala onu osudovou chybu a vdala se. Narodily se mi dvě dcery a manžel byl postupem času stále více závislý na alkoholu. Roky ubíhaly a i já jsem se naučila mít sklenku kdykoli po ruce. Řešila jsem tak nespokojenost v kombinaci s osobní prohrou. Věděla jsem, že je vše špatně a je třeba to rozseknout.

Ženy podléhají alkoholu rychleji a svou závislost dokážou dlouho skrývat / Depositphotos.com

Ke klíčovému rozseknutí mi paradoxně pomohla vlastní dcera, která mi při hádce řekla: „Mami, napij se.“ Pochopila jsem, že musím pryč. Dcerám v té době bylo 17 a 20 let. Vše jsem tedy opustila. Dům, který nebyl můj, ač jsem do něj celé ty roky strkala peníze, i dcery, které byly při tatínkovi.

A nyní v mém příběhu nastává ten zlom. Svoji mamku jsem požádala o pomoc. Chtěla jsem odejít od rodiny bez komplikací, čistě a bez nároků. Nakonec to dopadlo tak, že jsem sbalila pár věcí, pár korun na účtu a začala zase od začátku. V té době mi mamka pomohla opravdu hodně. Podržela mě, poskytla mi zázemí a rovněž mi pomohla najít práci.  

Žití u své maminky mi sice dalo čas na to se vzpamatovat, ale po dvou letech, kdy to začalo značně skřípat, jsem pochopila, že je na čase se osamostatnit i za cenu toho, že se budu muset velmi uskromnit. Stěhování do malého bytu bylo náročné, ale bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Naučila jsem se být zodpovědná sama za sebe a své finance. To mi dodalo sebevědomí.

Dnes, po letech, žiji ve vztahu, který mi přináší vše, co jsem postrádala manželství. Partner je ke mně ohleduplný, podporuje mě v mých zájmech a plánech, a hlavně mě skutečně respektuje. Díky němu jsem si uvědomila, že láska nemusí být toxická a že mohu být šťastná. Mamka už tu mezi námi není tři roky. Jejímu partnerovi, který stále žije a který mi tenkrát hodně pomohl, se snažím v rámci svých možností vše vracet.

 

Tímto částečným příběhem jsem chtěla říci, že pomoc může být trvalá, dočasná a někdy také žádná. Proto děkujme za každé projevené dobro, i když se později neslučuje s představami dalšího žití. Stačí se zase osamostatnit a jít v životě dál.

Od té doby jsem se naučila, že je důležité mít v životě pevné hranice a nenechat se manipulovat do situací, které mi nevyhovují. Naučila jsem se také, že pomoc může přijít z nečekaných míst a že je důležité být vděčná za každou podporu, kterou dostanu. Důležité je také nebát se udělat krok do neznáma a začít znovu, i když to může být děsivé. Nakonec je to právě odvaha, která nám umožňuje najít v životě štěstí a spokojenost.

Dnes se ohlížím zpět s pocitem vděčnosti za všechny lekce, které jsem se naučila. Věřím, že každá zkušenost, ať už dobrá nebo špatná, mě posunula kupředu a udělala mě silnější. A i když jsem prošla mnoha těžkostmi, jsem nyní na místě, kde jsem šťastná a spokojená.

Blanka, 59 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.