V Ploskovicích stávala tvrz již ve 13. století. Ploskovická tvrz se stala dějištěm jednoho z nejznámějších příběhů v naší historii.

 

V roce 1483 se stal držitelem ploskovické tvrze Adam Ploskovský z Drahonic. Na svém panství pak vyžadoval velmi tvrdé robotní povinnosti, proti kterým poddaní marně protestovali. V roce 1486 se tak odhodlali k otevřené vzpouře, tvrz dobyli a Adama Ploskovského z Drahonic zranili. Zraněný pán pak pod nátlakem poddaných vydal listinu, kterou se zřekl svého vrchnostenského práva. Ve středověku však bylo nemyslitelné, aby byl někdo bez pána, vždyť také samotný císař Svaté říše římské měl nad sebou Ježíše Krista.

Zámek Ploskovice / VítVít, Wikimendia Commons, Public domain

Vrchnostenské právo nad ploskovickými poddanými bylo těmito poddanými nabídnuto Daliborovi z Kozojed, který jej přijal. Adam Ploskovský z Drahonic se však obrátil k zemským hejtmanům, ti celou věc posoudili jako vzpouru a poslali proti Daliborovi vojsko. V roce 1487 vojsko tvrz dobylo a Dalibor z Kozojed byl zajat. Vojáci ho odvezli do Prahy a uvěznili na Pražském hradě v nové věži, která vstoupila ve známost jako Daliborka. Dalibor z Kozojed pak byl odsouzen zemským soudem k trestu smrti a roku 1488 byl popraven. Toto se dočtete v historických pramenech. Ploskovického panství se znovu ujal Adam Ploskovický z Drahonic.

Velmi známá je u nás pověst, kterak si Dalibor z Kozojed vyprosil do žaláře housle, na které se naučil hrát. Na housle prý hrál velmi krásně a Pražané jej chodili pod okno věže poslouchat a přinášeli mu potraviny. Dalibor tyto potraviny vytahoval k sobě na košíčku zavěšeném na provázku. Později také vzniklo přísloví „Jak nouze naučila Dalibora housti.“

V době romantismu byl tento příběh velmi oblíben a stal se rovněž námětem k opeře Dalibor od Bedřicha Smetany, podle libreta J. Wenziga, která se poprvé hrála v roce 1868. Ploskovická tvrz byla nejdříve přestavěna na renesanční zámeček a později na honosný barokní zámek. V roce 1805 ploskovické panství přešlo do rukou panovnického rodu Habsburků. V roce 1835 byl na rakouského císaře korunován Ferdinand V. Následujícího roku se tento císař nechal v Praze korunovat na českého krále. Byla to tehdy velká sláva. Ferdinand V. se stal posledním korunovaným českým králem. V roce 1848 však císař abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Habsburkové nechali penzionovanému císaři zřídit menší královský dvůr na Pražském hradě a jeho letním sídlem se staly zámky Ploskovice a Zákupy.

Zámek v Ploskovicích byl v polovině 19. století znovu stavebně upraven, aby byl důstojným letním sídlem bývalého císaře. Zámek byl zvýšen o patro a na úpravě zámku se podílel také jeden z nejlepších českých malířů a dekoratéru 19. století Josef Navrátil. Ferdinand V. na zdejším zámku pobýval v letech 1854 až 1878. Po vzniku Československa v roce 1918 zámek rovněž sloužil jako odpočinková rezidence ministerstva zahraničních věcí. Hodně času na tomto zámku trávili například Edvard Beneš s manželkou.

Zámecká expozice

Na zámku si můžete prohlédnout historické místnosti z druhé poloviny 19. století, z doby císaře Ferdinanda V. Je zde historický nábytek a sbírky obrazů, skla a porcelánu.  Výzdoba místností ve stylu druhého rokoka je dílem významného českého malíře Josefa Navrátila. Na zámku se rovněž nachází výstava obrazů českého malířství 19. století.

Můžete si zde rovněž prohlédnout grotty – uměle vytvořené jeskyně pod zámkem.

Zámecký park

Na zámek navazuje zámecký park o rozloze 8 ha s cennými dřevinami. V tomto parku je rovněž topolová alej a rybníček.

Určitě si Ploskovický zámek naplánujte do výletu, stojí za návštěvu. Jeho brány jsou otevřeny od dubna do října.

Napsal Jiří Glet

Zdroj: e-kniha Jiří Glet Turistický průvodce II. Zajímavosti z českých hradů a zámků, Nakladatelství Kknihy České Budějovice, 2017