Filmová recenze: Kůže, kterou nosím/La piel que habito

Temná stránka vášně v nejnovějším filmovém dramatu Pedra Almodóvara.

Marilija je žena, (Marisa Paredes), která podlehla pokušení – jednou s ženatým pánem, u něhož posluhovala, podruhé s mužem, který také sloužil. Ani jedno „dobrodružství“ nezůstalo bez následků. Povila dva syny: krásného a inteligentního Roberta a sexuálního tygra Zica. Zicovo sebevědomí – a tím i přitažlivost pro ženy – se opíralo především o fyzické atributy. Byl na svůj „koňský“ nástroj patřičně hrdý. A věděl, že ani ženy nenechává chladnými.

I když Roberta provázela jeho matka coby služebná od narození (neplodní „panští“ manželé dítko pojali za vlastní) – přece netušil, jak moc je mu blízkým člověkem. Naproti tomu jeho neotesaný bratr Zico, i když od mala vyrůstal na ulici a živil se jako překupník drog, z povzdálí sledoval osud své matky a svého bratra. Z lásky to ovšem nebylo. Bratr Robert totiž dosáhl něčeho, o čem se mohlo povaleči a budižkničemovi jen zdát. Lékařský diplom a závratná kariéra plastického chirurga a vědce přinesla Robertovi nejen slávu, peníze ale i zástupy krásných žen.

Přece tu však bylo něco, co oba bratry – přesto, že byli tak rozdílnými osobnostmi – spojovalo: jistá zvrácenost a šílenost, dokonce snad obsece.

Nešťastný sled událostí se stal katalyzátorem osobnostních selhání šíleného chirurga i chtíčem posedlého povaleče, a tak se jako drsné předivo černé vdovy před divákem postupně rozkrývá brutální a zároveň fascinující podívaná, kterou nemohl vymyslet nikdo s menší fantazií a zvrácenějšími a obsedantnějšími představami než právě Almodóvar. A plastická chirurgie se nemohla stát bizarnější kulisou. To vše se prolíná v čase, aby se divák ještě více ztrácel v možnostech vědy, umu či fantazie.

Ovšem Almadóvar není jen malíř bizarních představ – umí vytěžit z kontrastu, a tak brutalitu konfrontuje s krásou, láskou, jemností (kůže), s uhlazenými způsoby. Přichází až k józe jako prostředku, který může vaší mysli přinést mír, klid a svobodu. Prostřednictvím média vás nabádá : “Vytvořte si místo ve svém nitru, kde se můžete schovat před celým světem...“

Almodóvar je tvůrce, kterému nelze nic vytknout – jeho filmy v sobě dokáží obsáhnout tajemství, napětí, že sotva dýcháte, krásu, lásku, sex, chtíč, moc, bolest, emoce, vášně, pomstu, šílenství – sexuální bizardnosti – a věci, které se těžko chápou...

Právě tak nelze nic vytknout hereckému mistrovství Antonia Banderase. A přiznávám – ačkoli již překročil padesátku, ještě stále ho považuji za jeden z nejvýraznějších sex symbolů filmového světa. Rovněž Španělka Elena Anya v roli Very je úchvatná, nejen proto, jak vypadá.

Španělsko 2011
Žánr: filmové drama
Režie: Pedro Almódovar

Scénář: Pedro Almódovar, Thierry Jonquet (autor knihy)

Herci: Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes, Blanca Suárez a Eduard Fernández

Premiéra: 8.9. 2011

Zdroj foto: http://www.hce.cz