Babinet.cz  /  Magazín  /  Kultura  /  Filmová recenze: Generace singles

Filmová recenze: Generace singles

19.7.2011 - Květuše Procházková

Tragikomická sonda režisérky Jany Počtové o životě v jednom

Podle encyklopedie je single osoba, která z různých důvodů, ať již dobrovolně či nedobrovolně volí nebo je donucena okolnostmi žít život o samotě, tedy bez partnera. Do této kategorie spadají relativně mladí lidé ve věku 25 až 40 let, kteří se rozhodli žít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli rozvíjet jiné než rodinné životní strategie.

Čeština zatím pro anglický termín singles nemá odpovídající český ekvivalent, dal by se přeložit jako nezadaní nebo bydlící sami. Sociolog Možný uživá termín „dobrovolná nepárovost“.

Proč jsou lidé sami?

Nejčastějším důvodem je, že zatím nepotkali toho pravého; se svým stavem jsou spokojení; člověk, o kterého mají zájemje už zadaný; nevydařený předešlý vztah; nejsou na vztah připravení; nejsou si jistí svou sexuální orientací.

Velkoměsto plné singles

Osaměle žijícím osobám vycházejí vstříc především velkoměsta, kde žije víc než polovina jednočlenných domácností. Osaměle žijící jedinci zde mají snadnější přístup ke speciálním produktům.

Režisérka Jan Počtová si tak dlouho kladla otázku, proč u nás žije tolik mladých lidí bez  partnera (a jak sama přiznala, také s tím měla zkušenost), až o tom natočila celovečerní dokumentární film.

Dokument v koprodukci HBO a nezáviselého producenta Filipa Čermáka podle škarohlídů přišel údajně s křížkem po funuse – nárůst singles není žádnou novinkou, nýbrž začal se zabydlovat v naší kotlině již před deseti lety. Přesto si troufám tvrdit, že je aktuální čím dál tím více (viz statistická data prolínající se dokumentem)...

Celým filmem se táhne jako nit výseč ze života šesti zajímavých lidí – singles. Dokumentaristka vybírala z padesáti uchazečů – se všemi se poctivě sešla. A vybrala dobře: každý jeden z nich je opravdovou osobností. Počtová jistě ne náhodně vybrala tři ženy a tři muže. Dovolí nám vstoupit do jejich života – singles. Prostřednictvím interview (režisérka nijak nevyčnívá, pohybuje se v pozadí) jsme svědky jejich hledání – nejen partnera, po kterém všichni, jak přiznávají,  touží – ale také odpovědi na nevyřčenou otázku.

Nelze nezmínit tragický příběh Veroniky, která našla toho pravého, ovšem vážná choroba jí o něj připravila. Přesto dokáže myslet optimisticky a věří, že najde partnera pro život.

Trochu odevzdaně působí umělecký kovář Honza, který rozhodně netrpí nezájmem žen ( v jedné chvíli má tři milenky)... V lehce depresivním období nejlépe definuje jeho stav výpověď: „Třeba jsem souzen k tomu, abych shnil v tomto bytě sám!“ V danou chvíli působí jeho výrok spíše tragikomicky.

O co je sonda mělčí, myslím povrchnější, o to je definování stavů, pocitů a  vývodů vtipnější. Divák nemůže nesouhlasit s dedukcemi, ke kterým jednotliví „hrdinové“ dospívají – ovšem i tak vyznívají vtipně až groteskně. Je to stejné, jako když vám někdo líčí vtip týkající se nevěry – ovšem nedejbůh, když v něm hrajete hlavní roli! Stejné je to i v případě singles.

Prostřednictvím vědecké pracovnice Evy (jedna z hlavních postav dokumentu) jsme účastníky seznamovací akce brněnského rádia. Naturalistická scéna, kdy přítomní účastníci „mažou med kolem pusy“ svým protějškům (v praxi to vypadá tak, že muži nanášejí svým jazykem med na tváře přítomných dam), je tak nechutná, že věřím, že může většinu lidí spolehlivě odradit od podobných seznamovacích experimentů. Kameraman Marek Janda také odvedl skvělou práci.

Navíc musíme souhlasit s Evou, že ani jeden z potenciálních partnerů není použitelný – a to, jak sama říká „má v podstatě již minimální nároky“.

Jednou z nejvýraznějších postav dokumentu je bezesporu singles – scénárista a hudebník Jiří Vaněk. Je prvním, kdo definuje důležitost vztahů: „Milovat a být milován je smyslem lidské existence. Nic jiného není důležité.“

Jeho skulptura vyrytá (coby výpověď jeho aktuálního nazírání na ženy) do zdi pronajatého bytu vyvolává salvy smíchu. Mimochodem i zde dojde k posunu – v závěru filmu se divák dozví, že Jiří detailně vyvedený kosočtverec zlikvidoval. Také on se účastní aktivního seznamování – v jeho případě jsme svědky rychlého randění neboli akce nazývané speed-dating. Jiří byl příjemně překvapen, že dívky byly hezčí, než čekal. Bohužel, většina z nich studovala ekonomku – a ty on coby kreativec rezolutně odmítal.

K nejvtipnějším rovněž patří sekvence, kdy se další z hrdinů – bankovní poradce Jan – hodnotí a říká, že kdyby ještě nějaká tři kila zhubl, těžko bychom na něm hledali chybu... Těžko říci, zda použil nadsázku, nebo to myslel vážně. Ovšem informace na závěr, že právě nejstarší singl našeho dokumentu – naopak tři kila nabral, nenechá nikoho v klidu.

Čekali jsme odpověď na otázku, kterou si v počátku Jana Počtová sama položila – proč žije tolik mladých lidí bez partnera. I když jsme se odpovědi nedočkali, přece nemusíme být zklamaní – ve svých výpovědích jednotliví účastníci přece jen k něčemu dospěli – udržování povrchních, třeba sexuálních vztahů nikam nevede, naopak prohloubí pocit prázdnoty.

A ještě jeden důvod, proč na film zajít, tu je – královsky se pobavíte.

A pro milovníky happyendů jedna skvělá zpráva na závěr: emancipovaná hrdinka dokumentu Zuzana, konzultantka evropských fondů, se sblíží se svým dlouholetým kamarádem a čeká s ním dítě.

Jana Počtová

Studovala na FF UK na katedře  teorie a dějin dramatických umění a poté přešla na Filmovou a televizní akademii múzických umění (katedra dokumentární tvorby). Během studií byla na zahraniční stáži v Paříži na Université Paris 8. Pracovala na několika filmových festivalech, např. MFF Karlovy Vary, Jeden svět či Afo Olomouc. Spolupracovala s nadací „Člověk v tísni“ na projektu o dcerách politických vězňů „Dcery 50 let“ a dlouhodobě pracovala na projektu Česko-Německého fondu budoucnosti „Živá paměť“ pro německou vládu, kde zaznamenala výpovědi lidí nuceně nasazených za 2. světové války a těch, kteří přežili koncentrační tábory. Podílela se na cyklech pro ČT - např. Příběhy slavných, Cestománie, Generace 0 či cyklu Vesnicopis. Z její vlastní autorské tvorby je možné jmenovat např. filmy „Eshq“ . Jde o dokument z Afghánistánu.

ČR 2011

Žánr: dokument

Režie: Jana Počtová

Scénář: Jana Počtová

Kamera: Marek Janda

Hudba: Tomáš Polák

Herci: Eva Adamusová, Zuzana Bednářová, Jan Horn, Jan Urich, Jiří Vaněk, Veronika Zemanová, Jana Počtová

Zdroj foto: www.generacesingles.cz

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip