Film Rosaciola dokazuje, že latina v Česku žije i v roce 2011

Dokázat, že starobylá latina není ani ve třetím tisíciletí našeho letopočtu jazykem mrtvým, ale naopak nesmrtelným, chtějí její nadšení čeští příznivci. Skupina učitelů a studentů latiny na českých i zahraničních vysokých školách sdružená pod hlavičkou divadelního sdružení LVPA v latině natočila a vydala na DVD čtyřicetiminutový film Rosaciola. Svérázné zpracování známé pohádky o Šípkové Růžence doplnila českými, latinskými, anglickými a německými titulky.

"Začalo to jako divadelní fraška, ale zjistili jsme, že se to divákům líbí a má to úspěch," řekl ČTK jeden z tvůrců projektu a herec Jiří A. Čepelák. Tvůrci svou netradiční Růženku zasadili do antických kulis. Děj snímku se odehrává v prvním století našeho letopočtu na ostrově Rhodos, vhodné lokace autoři našli v zahradách pod pražským Petřínem a na schodištích pražské Lucerny. "Díky zasazení do antického období jsme mohli film využít k zpřístupnění mnoha informací o životě v antice tak, aby si ho diváci dokázali představit," uvedl Čepelák.

Snímek považuje za zábavný, zejména však má sloužit jako studijní materiál pro výuku latiny na středních školách. "O mnoha jeho tématech se dá s žáky diskutovat, třeba o postavení otroků nebo o tom, že kdysi neexistovalo něco jako dnešní politická korektnost," vysvětlil Čepelák. Autoři nyní k DVD připravují speciální více než šedesátistránkovou příručku pro učitele. S její pomocí budou pedagogové moci adeptům klasického jazyka přibližovat římské reálie i odkazy na antickou literaturu či gramatické a stylistické jevy, které se ve snímku objevují.

Divadelní sdružení LVPA (latinsky Vlčice) vzniklo spontánně před pěti lety ze skupinky lidí, která pro školní besídku v latině nacvičila pohádku o Červené Karkulce; vycházela z prvorepublikové učebnice pro gymnaziální studenty. Tvůrci ani tehdy nelpěli na konvencích a detailech, což diváci ocenili. "Líbil se jim německý přízvuk vlčice i to, že babičku místo lovce zabila Karkulka. Legrační to připadlo i těm, kteří neuměli latinsky," zavzpomínal Čepelák.

Nezůstalo u divadla, právě Karkulkou soubor zahájil i svou filmařskou kariéru. Dvacetiminutový horor nazvaný Parva Rubra Cuculla natočil před dvěma lety a vydal na DVD. "Délkou sice krátkometrážní, ale významem pozoruhodný film," zhodnotila jej na svém blogu filmová kritička Alena Prokopová, podle ní některé momenty snímku dokonce "pozorného diváka odkazují z bezpečné mainstreamové sféry rovnou do lůna 'umělecké' kinematografie". Oslovily ji i bonusové materiály, třeba rozhovory s protagonisty, vedené pochopitelně v latině.

Latina podle Čepeláka dnes v Česku neoslovuje jen dvě desítky amatérských divadelníků ze společnosti LVPA či členy "vážnějšího" divadelního spolku Lauriger zaměřeného na inscenování latinských školních barokních her. Na čtyřech vysokých školách ji jako hlavní obor řádně studuje bezmála stovka studentů; na nižších stupních škol se jí podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání v letošním školním roce věnuje přes 10.000 žáků.

Přímo pod kůži se však starobylý jazyk dostal několika desítkám členům a sympatizantům Pražského latinského kroužku, kteří se snaží mluvit latinsky, a to nejen na svých setkáních, která organizují několikrát do roka. Čtou zde latinské texty a baví se o nich rovněž latinsky.

Kromě klasických filologů se jich účastní třeba právníci, lékaři či lidé zcela odlišných profesí. "Dnešní uspěchanou dobu, která je zaměřená na výkon, považují za omezující. Chtějí se zastavit a věnovat se věcem do hloubky," vysvětluje jejich motivaci Čepelák. "Nechybějí ani samouci, kteří považují latinu za něco, co jim chybí ke komplexnímu vzdělání, a co doplňuje jejich rozhled," konstatoval.

Členové Pražského latinského kroužku nečekají, že by se Cicerův jazyk stal opět nástrojem všeobecného dorozumění vzdělanců, budoucnost však podle nich stále má. "V kavárně se sice latinsky nedomluvíme, i když jsou výjimky, které jsem již zažil," míní Čepelák. "Latinská literatura je ale stále zdrojem naší západní civilizace a obsahuje největší díla ze všech oblastí lidského života, tedy kromě počítačů," prohlásil s nadsázkou. "Stále nám ukazuje, kdo jsme, na jakých kořenech naše kultura stojí. A pokud neznáme svou kulturu a civilizaci, tak nemůžeme být tolerantní vůči kulturám ostatním, můžeme být maximálně lhostejní," dodal.

Zdroj: ČTK