OTEVŘI!
Tak smutno je mi z naděje
a ze zoufalých skutků,
zapadaly nás závěje
nesdělitelných smutků.
Jak osamělé žaláře
nepochopených řečí,
neznáme věčné scénáře,
ani jak s citem léčit.
Stalo se toho příliš moc
a nestalo se mnoho.
Voláme stále o pomoc
a nevíme jak z toho.
Ta zlost i vzdor i svědomí
jsou němé, hluché, slepé.
Společnou rukou jsme to my,
kdo zavírá i klepe.
V duši nám rostou plevele
a trnů plné keře.
Kopáme do zdi, ve které
jsou jinde jiné dveře.
„Babí, můžu jít k Vám nahoru?“ ozval se dětský hlásek pod schodištěm. „Tak jen pojď“, odpověděl mu ženský hlas s potěšením a zjevnou radostí....
Autor : Lucie Absolonová Máma Náš čas je pouhopouhé prozatím Tvůj smutek může zahnat objetím Anděl, jenž suší tvoje slzy On ví, že je...
Autor: Václava Eiblová Objetí Spočinout v objetí na chvíli, Objetí přítele pevné, chápající Mohu věřit, mohu doufat ...
Autor: Karel Koura Máj Na rozkvetlém paloučku ztichly včelí hlásky v zapadajícím sluníčku usnuly sedmikrásky ...
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)