Filmová recenze: Love and Dance

Blonďatá, subtilní, modrooká a téměř průhledná Hania (Iza Miko)...Svalnatý, velmi sympatický, dráždivě mužsky hezký Wojtek (Mateusz Damiecki). Pár, který vlastně ještě ani není párem, ale už se k sobě hodí. Vypracované svalnaté tělo a křehoučké tělíčko. Hluboké tmavé oči a studánkově modré oči. Zkušenost a proti němu (nebo paralelně s ní?) nevinnost. On ji ochraňuje svým zvířecím instinktem lovce, ona ho zdobí svojí krásou a tiše obdivuje nenápadným, ale přesto velmi lačným pohledem. Ve skutečnosti na tom není vůbec nic špatného, jenom by to nemělo být tak okaté a na první pohled zřejmé. Jedno moudré pořekadlo říká "Dopřejte si luxus nevědění". Obvykle se zmiňuje při mužské promiskuitě, ale i v tomto případě by bylo velmi trefné a rozhodně by zvýšilo "karmu filmu".

Polský film režiséra Bruce Parramore představuje taneční žánr, který slibuje velmi nenáročnou zábavu. Zvláště v tom smyslu, že existuje velká pravděpodobnost toho, že divák hned ví, co bude následovat. Mě samotnou až zarazilo, jak jsem hned věděla, co bude následovat. Gesto, věta, pohyb...Stále jsem čekala na nějaké překvapení, ale nedostavilo se.

Hania začíná svou kariéru žurnalistky, Wojtek sní o kariéře tanečníka. Hania vyrůstala pouze s matkou. Kdo je jejím otcem? Na scéně se vynoří velmi charismatický tanečník Jan Kettler (Jacek Koman) a hádejte čím ještě je? Skutečně to není těžké uhádnout. Následuje hádka mezi matkou a dcerou - obě nádherně bloňdaté a v určitých situacích působí více jako "kámošky z jedné lavice" než dvě ženy různých generací. Není to náhodou tím, že se Hania kdysi narodila příliš mladé a tudíž nezkušené ženě?

Wojtek je sice velmi sexy, šaramantní a navíc gentleman, ale jeho boj ve vlastní rodině mi připomínal xkrát omýlané story o tom, jak se výjimečně talentovaný člověk narodil v rodině, kde talentem absolutně pohrdali a vůbec ho neuznávali. Jeho otec je zedník, jeho bratr je zedník. Nic proti zedníkům! Nikdy bych se neodvážila nehezky mluvit o této náročné a velice  užitečné profesi. Každopádně Wojtek tam působí jako Popelka, která má zlaté srdce, spoustu talentu a snaží se dostat do prostředí pro ni přirozené.

Hania je zasnoubená s mužem, který svým chováním a také vzezřením vypadá spíše jako její o mnohem starší strýček. Rozhodně ne otec, protože je zřetelné, že ti dva nemají ani za mák (máček) cokoliv společného. Snoubenec odmítá intimní styk před svatbou, s velkým nadšením před spaním drbe psa, který s nimi sdílí manželskou postel. Mrzí mě to, ale scény tohoto typu - snoubenec panic, mazlící se se psem a sexuálně frustrovaná budoucí manželka, zohyzděná kostěnými brýlemi, mi spíše připomínají levné telenovely, které mají několik stovek dílů a kde vůbec nezáleží na tom, jestli několik desítek dílů zmeškáte či je poctivě odkoukáte. Výsledek je vždy stejný. Tryzna a nakonec blesk, hrom, zázrak a ráj na zemi. Obvykle s úplně jiným mužem, který je chudý, nemajetný a má hluboko do kapsy. Vím, že by stačilo uvést pouze "chudý", ale antonyma zdůrazňují sílu přídavného jména zmíněného na začátku.

Co více k tomu dodat? Nejsem typem kritika, který okamžitě rozdupe to, co je pro něj osobně mělké, příliš limonádové a " ala červená knihovna" . Uznávám, že každý z nás je něčím výjimečný nebo právě naopak a díky tomu máme různé chutě a slasti. Pokud máte rádi hudbu, tanec, baví vás pohled na hezké mladé lidi a nevadí vám malilinko komplikací, tak na tento film určitě vyražte. Odpočinete si, nebudete muset ani plakat, ani přemýšlet, ani...co já vím co. Pokud jste svým zaměřením spíše intelektuálové a potřebujete hloubku, psychologické zápletky a pocit, že vás snímek někam posunul, tak na tento film zapomeňte, protože by rozhodně nesplnil vaše očekávání.

Polsko – 2009;
žánr: taneční
Režie:    Bruce Parramore
Kamera: Bartosz Prokopowicz
Hrají: Iza Miko, Mateusz Damiecki, Katarzyna Figura, Jacek Koman, Anna Bosak
Premiéra: 12. listopadu 2009

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz