1290. Prstýnky

Prstýnky

Chraňte si prstýnky ze stébel uvité,

budou vám doznáním že nejsou pozlátka

a i když k nevíře že mají svou cenu,

po bitvách prohraných, vrátí vám něhu.

Zmírní i vzpomínky na zlaté prstýnky,

na touhy po slávách

na můry v obavách

na vztahy složité

na slzy prolité

na srdce rozbité

na zlaté mříže, a jejich kříže.

Cáry všech úsilí a jejich konání

víru v nás zabíjí, proč ne i vnímání,

vnímání o daru z pletených prstýnků

jak jsme je zradili, a nechtěli do vínku.

Na zlaté prstýnky nezbudou vzpomínky,

vzpomínky z pavučin spředené

láskami zrazené

v srdcích zazděné

a v hrobech pohřbené.

Ty hroby hluboké zarostlé v bodláčí

a pokryty z uvadlých růží trním které se neztrácí,

to co si vzaly nikdy už nevrací

zůstaly slzami zkrápěné, a víry zbavené.

A teprve po čase, až žal a smutek z našich duší odejdou

tak v našich myšlenkách zrozené ve plenkách

snad i ty vysněné trůny, a zítřky nadejdou.

Ve svitu měsíce vrátí se doufání

že opět slyšíme jak zvony vyzvání

že není neslušné toužení po něze

že tóny slyšíme, a že zas můžeme

na lukách v náručích i když jen chvilinku,

vzpomenout na krásu, pletených prstýnků.