Babinet.cz  /  Magazín  /  Kultura  /  1276. Bouřlivé svítání

1276. Bouřlivé svítání

maja 52

Bouřlivé svítání

Zas odcházím do bouře, do větrna,

cestičku k tobě už listí sválo.

Z něžností zbylo velmi málo,

vzpomínky příchutě ztuchlého zrna

a ledovec tam, kde štěstí hřálo. 

Dál hledej úkryt za roubením,

jak zbytečné jsou tvoje běhy.

To zklamání podemlelo břehy,

čeká tě jenom chlad rozednění

a v kapce rosy třpytka něhy. 

Podzim své zlato dávno vypršel,

cítím však teplo, líce mi hoří.

I když srdce už rozdupali oři,

vláhy si naberu vrchovatý džber

a pošlu ji s vodou do přímoří. 

Ať tam začne soucit pramenit,

krvácet cit v slunečním západu,

vždyť třpytek mám plnou zahradu,

co ty nemůžeš už nikdy mít.

Tu průzračnou, kouzelnou parádu. 

Tvá slova jsou v prázdnu opuštěna,

mě dlouhá noc kolébá ke spaní.

Vzpomínky studí mě na dlani,

nad hlavou vítr bolestně si sténá.

Ten vítr, co rozfoukal svítání.

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip