Pozvánka na výstavu: Sdružení výtvarných umělců moravských

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si klade za cíl postupně představit v rámci volného cyklu Regionální galerie nejzajímavější galerijní sbírky v Čechách a na Moravě. Cyklus zahajuje reprezentativní výstavou Sdružení výtvarných umělců moravských, které v roce 2007 v Galerii výtvarného umění v Hodoníně, sídlící v původním spolkovém domě od architekta Jano Köhlera, oslavilo 100 let od svého vzniku. Do kulturního a výtvarného života na Moravě významně zasáhlo na začátku 20. století. Během více než padesátileté historie (vzniklo v roce 1907, jeho činnost byla ukončena v roce 1959) se v jeho řadách vystřídalo mnoho významných umělců, jejichž jména se zapsala do dějin českého výtvarného umění, jako např. Oldřich Blažíček, Martin Benka, Roman Havelka, Bohumír Jaroněk, Josef Jambor, Alois Kalvoda, Adolf Kašpar, Jano Köhler, Stanislav Lolek, Alfons Mucha, Jakub Obrovský, František Ondrúšek, Joža a Franta Uprkové, František Bohumír Zvěřina a mnozí další. Spolek vyrůstal a programově čerpal z myšlenek národního sebeuvědomění a kulturního a společenského povznesení. Reprezentoval aktivity pozdního obrozeneckého hnutí na Moravě. Výstava bude tvořit zajímavý pandán k připravované jubilejní výstavě Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem v roce 2010, která představí sbírku darovanou před 100 lety mecenášem Augustem Švagrovským městu Roudnice, jejíž jádro tvoří početný soubor obrazů Antonína Slavíčka. Tato výstava bude poté recipročně zapůjčena do Galerie výtvarného umění v Hodoníně.

Výstava jednoho obrazu představuje stěžejní dílo českého výtvarného folklorismu z konce 20. století, obraz Petra Kvíčaly Z cyklu Sváteční ubrusy pro všední den z roku 1992. Obraz reprezentuje širší rodinu postmoderních návratů „ke kořenům“, mýtům či tradicím. Vytváří tak přirozenou odpověď na výstavu Sdružení výtvarných umělců moravských. SVUM sdružilo autory, mezi nimiž vynikali umělci, reflektující osobitým způsobem svět lidové kultury. Za všechny jmenujme alespoň malíře Jožu Uprku, jeho bratra sochaře Frantu Úprku či architekta Jano Köhlera. Ti všichni, podobně jako Petr Kvíčala téměř o devadesát let později, reagovali nejen na vnější barvitost a dekorativnost lidového umění, ale především na jeho širší sociální kontext a archetypální charakter. Kvíčalův obraz využívá atributů lidového umění, jako je ­magická červená barva, odvolávající se k symbolu ochrany života, variování základních geometrických prvků, rytmizace atd. V obrazu je zašifrován rytmický pohyb spojený v našich představách s dávnými magickými praktikami. Umožňuje nám tak jakýsi metaforický návrat do místa a času, v nichž každé gesto mělo svůj význam. Ornament, tedy jev, který bývá nejčastěji vykládán jako povrchní dekorace, tak paradoxně vypovídá o skutečnostech hlu­bokých, zasutých v kolektivní paměti.

Koncepce a příprava výstav: PhDr. Ilona Tunklová, kurátorka Galerie výtvarného umění v Hodoníně a

Doprovodné programy k výstavě sledujte na www.galerieroudnice.cz