Filmová recenze: Nenarození (The Unborn)

Nevím, jestli jste někdy zažili ten pocit, že se máte chuť bát. Vím, že tento slastný pocit obvykle přichází na něco třeba čokoládového, vinného či emocionálního, ale já mám čas od času chuť stočit se do klubíčka a v bezpečí kinosálu nebo domova zažít pocit strachu. Strachu mrazivého, lechtivého, prostě něčeho, co během svého života nepotkám. Nepleťme si strach s nervozitou, prosím. Té bývá během běžného koloběhu někdy více než dost.

Snímek "Nenarození" (The Unborn) se stal terčem mé, možná trochu podivné, choutky. Nabízí skutečně mrazivé téma, divák se nachází mezi světem živých a mrtvých. Tam se potulují temné duše, které se snaží vrátit zpět do života. Vybírají si citlivé jedince, které postupně zlomí a ovládnou. Těmto démonům, zlým skřítkům, chcete-li, se říká dybukové. Oběť dybuka má dvě možnosti - buď se rozhodne "dobrovolně" zemřít nebo se svěří do rukou profesionálního exorcisty.

Režisérem a zároveň scénáristou tohoto mrazivého tématu je David S. Goyer (Blade: Trinity), který se představil také jako velmi zkušený scénárista v předchozích snímcích (Batman začíná, Temný rytíř).

Hlavní hrdinkou filmu je Casey Beldonová (Odette Yustman), velmi sympatická vysokoškolačka, kterou trápí jen dávná vzpomínka na matčinu sebevraždu. Sny o dětech, psech, podivné okolnosti v běžném životě, které se opět týkají dětí. Nahlédnutí do snáře prozrazuje, že sny o dětech mohou znamenat nejenom to, že v nás začne nový život, nebo po dětech toužíme, ale také to, že nás čekají nové zkušenosti, začátky, život se dostává do nové fáze. Okolo Casey se začínají dít zvláštní věci, skutečnost se prolíná se sny, možná halucinacemi, to už je otázkou názoru.

Odette Yustman (South Beach, Prázdniny) svojí velmi křehkou ženskou vizáží a zároveň silnou osobností do role Casey výborně zapadá. Dívka, která dá muži pocit, že potřebuje jeho ochranu, ale na druhou stranu se bije jako lev. Vysoká, štíhlá, symetrické rysy, její tvář nevyžaduje žádný make up a přesto je velmi přitažlivá. O takových ženách obvykle říkáme, že kdyby se navlékly do pytloviny, tak sklidí ohromný applaus.

Casey se rozhodne, že nejenom o násilné smrti své matky zjistí co nejvíce. Někteří ji považují za blázna, za člověka, který "toho má příliš" a situaci nezvládá. Naštěstí se najde pár jedinců, kteří ji vyjdou vstříc. Jedním z nich je židovský rabín Sendak (Gary Oldman), který jediný ví, jak dybuka zastavit. Respektive, Casey dá ten pocit silného zkušeného muže, muže ochránce, který jí pomůže z nešťastné situace se dostat. Dybuk se živí strachem, nejistotou, naším selháním. Ten, kdo toto pochopí, má velkou šanci, že přežije a dybuka přemůže.

Splnil tento film moje očekávání? Upřímně řečeno, mrazení v zádech jsem měla od začátku do konce, chvílemi jsem lezla téměř pod sedačku. Příjemný pocit strachu, stočení se do klubíčka a užívání si jiného tématu, než na jaké jsem zvyklá, se prostě nedostavilo. Příliš jsem se do filmu ponořila. Hrdlo jsem měla sevřené, dokola jsem si opakovala, že jde vlastně jenom o film, ale bylo mi to nanic.

Režisér Goyer říká o svém snímku, že i když spadá do žánrové kategorie horor nebo nadpřirozený thriller, je možné se na něj dívat i jako na psychologické drama. Sérioví zabijáci nebo zombies nás mohou vyděsit, ale opravdový strach máme většinou jen tehdy, když se příběh potkává s realitou.

Snímek má výbornou kameru (Larry Fong), zaměření na detail, také hudba se neminula účinkem.

Ten, kdo čte mezi řádky, kdo se dívá na svět kolem nás skutečně otevřenýma očima, bude mít sevřené hrdlo a stísněný pocit v žaludku. Ponořte se do děje, který si nepřejete zažít, a udělejte si vlastní názor na to, co se pohybuje mezi světem živých a mrtvých.

USA 2009

horor

Scénář: David S. Goyer

Režie: David S. Goyer

Hrají: Odette Yustman, Gary Oldman, Megan Good, Carla Gugino

doporučená přístupnost: od 15 let

Zdroj foto:: www.bontonfilm.cz