Filmová recenze: Výměna

Stát výroby: USA

Rok výroby: 2008

Žánr: drama/thriller

Hrají: Angelina Jolie, John Malkovich, Colm Feore, Michael Kelly, Jason Butler Harner, Jeffrey Donovan, Devon Conti a další

Režie: Clint Eastwood

Rok se s rokem sešel a jeden z největších bardů amerického filmu, herec a režisér v jedné osobě Clint Eastwood znovu zasáhl do chodu továrny na sny. Tentokrát si vybral ke zpracování neuvěřitelný příběh, který se skutečně udál v Americe koncem 20. let minulého století. Tou dobou zacloumal veřejností otřesný případ únosů a brutálních vražd malých chlapců, známý jako „Winevilleské vraždy“. V souvislosti s tímto případem vyšly najevo i skandální poměry, panující mezi losangeleskou policíí, kterou ovládala korupce a špinavé praktiky, mimo jiné i ve vztahu k nepohodlným osobám.

Jednou takovou osobou byla i Christine Collinsová, mladá žena a svobodná matka devítiletého syna Waltera, který se také stal obětí únosu v této příšerné kauze. Když policie ani po pěti měsících nebyla schopna jejího syna najít, pokusila se napravit svoji pocuchanou pověst u veřejnosti tím, že jí přivedla cizího chlapce, který se za něj vydával. Když kurážná Christine apelovala na policii, aby uznali svůj omyl a znovu otevřeli pátrání, dostalo se jí z její strany šokujícího zacházení – poté, co se rozhodla veřejně promluvit byla bez jakéhokoliv objektivního důvodu umístěna do psychiatrického zařízení. Tam měla pobývat, dokud by „nepřišla k rozumu“. V té době však zasáhla vyšší spravedlnost a Christinin příběh i příběh jejího syna měl ještě dlouhé a zajímavé pokračování.

O tom všem vypráví téměř dvouapůlhodinový film s lakonickým názvem Výměna. A jelikož je to příběh spletitý a nabízí spoustu různých možností pro žánrové uchopení, scenárista filmu J. Michael Straczynski neodolal a pokusil se namíchat koktejl nejméně ze čtyř různých ingrediencí, čítaje v to soudní drama, konspirační thriller, podobenství o ženské emancipaci, psychologický příběh a to vše okořenil peprnou špetkou vyvražďovacího hororu. Že tahle nesourodá směsice drží pohromadě a dává jakýs takýs smysl je především zásluhou zkušeností režiséra, jeho vkusu a neomylného smyslu pro styl. Eastwood dokázal utlumit patos a obrousit hrany mnohých klišé, kterými scenárista věru nešetřil. Díky tomu působí celek jako krásný obraz, který ale právě díky diskrétní snaze napravit a zahladit slabiny zejména v dialozích vyzařuje určitý chlad. Eastwood ovšem vedle toho, že je skutečně citlivý adaptátor se smyslem pro vytvoření vnitřního napětí si také dokáže náramně dobře vybrat spolupracovníky a pak je pevně a smysluplně vést. Omezené možnosti poněkud tuhého scénáře vyvažuje působivou kamerou, která odvypráví obrazem, co nedokázalo vystihnout slovo a stejně tak dokáže maximálně využít možnosti výpravy, kterou mu dává atraktivní a stylové prostředí Los Angeles dvacátých let.

A v neposlední řadě osvědčil znovu svůj smysl pro vedení herců. Angelina Jolie v roli silné ženy, která nevzdává svůj boj za záchranu syna za žádných okolností potvrzuje, že pod mediální tváří nedostupné ikony se skrývá senzitivní žena a skutečně nadaná herečka. To ostatně není velké překvapení pro ty, kteří se dokáží oprostit od bulvárního humbuku, vyvolávaného kolem ní a její velké rodiny. Bohužel stereotypní obsazování do plochých rolí akčních superhrdinek a nedostatek odvahy či vůle seriózních režisérů nabídnout jí důstojnější příležitost nechává její herecký potenciál planět. V roli Christine Collinsové si vede velmi dobře, ale přece jen její výkon zanechává stín pocitu, že u ní schopnost niternějšího prožitku potřebuje ještě kultivovat. V tomto ohledu ji do určité míry předbíhá představitel vyšinutého sadistického vraha Gordona Northcotta, zkušený a renomovaný divadelní herec Jason Butler Harner. Je s podivem, že tuhle hvězdu broadwayských i off-broadwayských scén objevil svět stříbrného plátna teprve nyní, tedy v jeho 38 letech. Jeho výkon obsahuje tu správnou dávku nejednoznačnosti a tušených možností širokého výrazového rejstříku, o jakém se leckteré renomované hollywoodské star může jen zdát. Osobně bych měla pochopení i pro občasnou přemíru exprese v jeho výrazu, vzhledem k tomu, že samotný Northcott byla osobnost prokazatelně infantilně histriónská a teatrální a jako takový byl i zahrán. Je zvláštní, že Harnerův výkon zůstává ve většině ohlasů v tisku téměř nepovšimnut, přestože herecky odvedl snad největší kus práce ze všech zúčastněných a vzhledem k náročnosti role, která sváděla k otřesnému přehrávání a šmíráctví v nejhorším slova smyslu, obstál ve svém úkolu na výbornou. Eastwood si tedy může na svoje plusové konto připsat i kuráž a prozíravost, se kterou dal šanci zavedené hvězdě vybočit z omezujících škatulek a díky níž možná objevil hvězdu novou. Osobně bych Harnera viděla v oscarových nominacích stejně ráda jako Jolieovou. Obávám se, že k tomu ale díky zákulisním praktikám nedojde, pokud však existuje důvod, proč Výměnu vidět, pak především díky výkonům těchto dvou osobností a chemii, která mezi nimi panuje. I kdyby mělo jít jen o scénu návštěvy Christine u Northcotta před popravou. Jejich performance nemusí konvenovat každému, rozhodně jde ale v kontextu rutinovaných póz a vyumělkovaných manýr soudobých amerických filmových herců o zážitek přinejmenším osvěžující.

Co říci závěrem? Nejspíš to, že lze s potěšením konstatovat, že Clint Eastwood ani ve velmi pokročilém věku neztrácí elán, nadšení a zápal pro vytváření filmů dle klasického střihu, jaký by mu lecjaký kolega ve středních letech mohl závidět. Připočteme-li k tomu i fakt, že kromě kultivované režie, hereckých výkonů, působivé kamery a přesvědčivé evokace doby dávno minulé dokáže ještě nádavkem složit dobrou filmovou hudbu, která slouží příběhu, aniž by ho zastiňovala, potom v úctě před perfektním řemeslem není snad velkým hříchem, když oddaný milovník filmového umění přimhouří oko nad nedokonalostmi scénáře. Přestože Výměna zůstane v oscarovém souboji právě díky těmto nedokonalostem asi poněkud stranou, přestože zlatá soška Angelině v letošní obzvlášť silné konkurenci možná unikne –pravděpodobně se chystá útočit letitá čekatelka a miláček odborné veřejnosti Kate Winsletová i superzkušená matadorka Meryl Streepová – plus černý kůň a překvapení letošní sezóny Anne Hathawayová - , a přestože velice nadějného nováčka Harnera zřejmě nemilosrdná pravidla šoubyznysu nechají ještě „čekat přede dveřmi do hlavní síně“, přesto tento film vnesl do filmové produkce roku 2008 kvalitu, jaké se lze v instantním světě zmechanizované výrobny snů nadít ne příliš často. Kvalitu poctivé ruční práce s nádechem patiny časů, kdy ještě filmařské řemeslo mělo veškerou vážnost, důstojnost i úctu a kdy si ji také zasloužilo.

Zdroj foto: Bontonfilm