Filmová recenze: Ratatouille

Když vaří myš, i kritik zjihne ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA

Žánr: animovaný/komedie/rodinný

Režie: Brad Bird, Jan Pinkava

Podzim je tady a s ním další animovaná veselohra z dílny firmy Pixar, průkopníka trojrozměrné animace. Po odvážných rybkách z oscarového Hledá se Nemo našlo studio zalíbení v odvážných hlodavcích. Není divu, jen málokdy se v živočišné říši setkáte se zvířátkem tak inteligentním a opovrhovaným zároveň. Ideální hrdina pro animovaný film – outsider se schopnostmi, čekajícími na využití. A tak na scénu přichází srdnatý, chlupatý a odhodlaný sympaťák, mající naprosto konkrétní cíl: stát se kuchařem. A to dokonce v lidském světě. Pro krysu nemožné? Nikoliv ve fantazii tvůrců tohoto renomovaného studia.

Rémy se narodil a žije ve Francii, ještě stále kulinární velmoci světa. Už dávno v sobě objevil schopnost u jeho druhu nebývalou: naprostou nechuť k pojídání odpadků a velice vytříbený čich, jehož jeho rozvětvená krysí rodina ovšem využívá pouze jako detektoru jedu v potravinách. Rémy však touží po jediném – experimentovat s opravdu kvalitními ingrediencemi, chutěmi a vůněmi, těšit se z nich a nabízet je jiným – zkrátka vařit.

Náhoda či osud tomu chtěl, že se krysí mládenec ztratí své tlupě, nemající pro jeho vysoké ambice nejmenšího pochopení a ocitne se v kuchyni kdysi pětihvězdičkové restaurace přímo v centru Paříže. Té vládne ovšem chamtivý šéfkuchař, nástupce legendárního majitele, jehož heslem je především ušetřit na všem, co se dá. Ve stejnou dobu, kdy se Rémy dostane mezi kulinářské profíky, přichází i mladý lidský adept tohoto řemesla – nešikovný Linguini. Ti dva na sebe nečekaně narazí a i přes jazykovou bariéru se dorozumí a najdou způsob, jak si oba přijdou na své. Rémy je jako krysa pro kuchyň společensky nepřijatelný, ale je velmi nadaný kuchař. Linguini tolik talentu nepobral, avšak je jako člověk naprosto akceptovatelný a navíc nosí pěknou vysokou čepici, pod níž se přece malá myška docela dobře schová… tak započne spolupráce, která pořádně zamotá hlavu šéfkuchaři, Linguiniho sličné kolegyni i slovutnému a obávanému food kritikovi Antonu Egovi.

A nejen jim – i divák si na Ratatouille, které pro něj uvařili zdatní borci z Pixaru, bude pomlaskávat. Marná sláva – tohle studio bylo první a může se vykázat největší tradicí i zkušenostmi. Navíc atraktivní prostředí Paříže a prostor kuchyně elitní restaurace dává výtvarníkům možnost vyřádit se stejně dobře, jako jim dávalo prostředí pod mořskou hladinou v Nemovi. Navíc znovu dokazuje, že už od dob Toy Story je jejich tradiční velmi silnou stránkou příběh. Rataouille je primárně orientován na děti – žádné odkazy na populární filmové scény tentokrát nečekejte. Přesto nejde o žádnou primitivní zábavu, i když ani tady nebude nouze o pár honiček mezi hrnci. Na těch ale příběh nestojí. V duchu tradic evropského filmu a francouzské kinematografie se vše nese v zklidněném, stylovém duchu a i když humor je tady výrazným kořením, přidávají tvůrci i dávku jímavosti ve spojení dvou outsiderů ze zvířecího a lidského světa a příjemné aroma nenásilného vyzdvižení správných hodnot, jako je přátelská loajalita i chuť bojovat za svůj sen. Jistě neuškodí, když děti aspoň po dobu trvání filmu uvěří tomu, že každý, byť i ten nejnepatrnější a nejopovrhovanější může dostat svoji šanci a má právo ji využít. A mně speciálně udělala radost postava povzneseného kritika, který je sice na začátku líčen tradičně jako snob, opovrhující prací druhých, ale nakonec je to právě on, kdo pomůže Rémymu splnit si svůj velký sen. Scéna, kdy ochutná první ratatouille, uvařené myší na světě, patří k vrcholu celého filmu a poněkud v očích diváka úlohu všech kritiků světa rehabilituje. Svojí drobnou hřivnou tak tvůrci přispěli k ideálnímu obrazu vztahů kritik – aktivní umělec, kdy oba spojuje na opačných koncích tvůrčího procesu společná a poctivá láska k tomu kterému druhu umění. Přitom je celkem nepodstatné, jestli se jedná o vaření či film. Z obojího může vzejít blaf i lahůdka, a věru by nemělo tolik záležet na tom, kdo stojí za sporákem. Mnohokrát je možná lepší, když za ním stojí nadaná myš, notabene s čistými prackami, která to s našimi žaludky myslí upřímně, než člověk, který vznešenost kulinární magie vyměnil za výnosnou, ale jinak zcela bezcennou fatsfoodovou faleš.

Zdroj foto: www.falcon.cz