165. Láska je...

Láska je...

Láska je jako krásná květina,

láska je den který začíná.

Ale každá květina uvadá

a den vždy večer končí.

Stejné je to s láskou,

vždy se jeden s druhým loučí.

Říkáš, miluji Tě, ale

neznáš mé přednosti ani moje vady, nepoznals mou věrnost ani moje zrady,

tak jak můžeš říci že mě miluješ?

Tomu se dá těžko věřít,

možná je to pravda, možná je to lež,

třeba tomu jenom věřit chceš.

Každopádně já tomu nevěřím,

nevěřím v lásku na první pohled,

ve všem a nejenom v citech

musí mít člověk určitý rozhled

a Ty ho nemáš...

Nepoznal jsi se mnou ani dobré ani zlé

vždyť ani nevíš, zda spolu máme něco společné.

Nevíš co mám ráda a co nesnáším,

nevíš proč pláču nebo proč se radostí povznáším,

vždyť mě vůbec neznáš...

Ano máš pravdu já o Tobě taky nic nevím,

ale taky netvrdím, že Tě miluji.

Neříkám, že jsi ten jediný a pravý

a nelžu že s láskou svou bojuji.

Já raději neříkám nic,

proč?

Asi proto, že chtěla bych víc.

Chtěla bych Tě poznat, ale nechci se zamilovat.

Že to nechápeš?

Já také ne,

ale to jediné co vím, je,

že láska je krutá zkouška.

Nemůžeš dostat ani jedna ani pět,

jenom se Ti může zhroutit svět,

když Tě nebude milovat ON...