Filmová recenze: Miss Potter

Postviktoriánská romance jako z dětské knížky ...

Rok výroby: 2006

Stát: Velká Británie/USA

Žánr: drama/biografie

Hrají: Renée Zellwegerová, Ewan McGregor, Emily Watsonová, Barbara Flynnová, Bill Patterson

Režie: Chris Noonan

Jméno spisovatelky a ilustrátorky Beatrix Potterové není neznámé ani v našich zemích, kde její knížky pro děti také vycházely, natož v angloamerické společnosti. Tam je až dodnes jednou z největších hvězd, jaké kdy zrodil knižní trh. Životní osudy této klasičky, jejíž příhody roztomilých oblečených králíčků, hus a žabáků okouzlují stále nové generace malých dětí, si zvolil australský režisér Chris Noonan. Jako protagonistku mladé dámy z dobré rodiny, která si jde tvrdohlavě za svým snem, zvolil oblíbenou představitelku angličanek, americkou herečku Renée Zellwegerovou a přivedl ji tak k její zatím, troufám si říci, asi nejhodnotnější roli. Dle mého názoru hodnotnější, než ta, za niž byla odměněna Oscarem. Beatrix Potterová je jistě postava vyzrálejší a nosnější, už jen proto, že skutečně existovala. Zellwegerová dokázala citlivě zareagovat a dočkala se svojí další nominace na Zlatý globus. Podstatnější však je, že se v očích mnoha diváků i kritiků, kteří nebyli dosud o jejích schopnostech zcela přesvědčeni, touto rolí výrazně rehabilitovala.

Jinak ovšem snímek nevyniká přílišnou originalitou ani invencí ve zpracování. Vše je poplatné snaze co nejvěrněji vykreslit atmosféru doby, v níž Beatrix žila, to znamená Anglii počátku 20. století. Tato doba byla výrazně poznamenaná ekonomickými úspěchy monarchie, ale i velmi ostrým sociálním kastovnictvím, velkou zkostnatělostí, konzervatismem a do extrému vyhroceným tradicionalismem. Proto třicetiletá žena, která ještě nebyla provdaná, což byl případ Beatrix, musela čelit mnoha předsudkům a nepříjemnostem a to i ze strany vlastních rodičů. Prostá přání, jako věnovat se tomu, k čemu mám talent a co mě baví, stejně jako vdát se za člověka, jehož skutečně miluji, se stávala břemenem, jenž nést stálo hodně odvahy a sebezapření. Beatrix však dokázala být neústupná a tak se jí podařilo obojí – prosadit se jako profesionální autorka v oboru, určeném do té doby téměř výhradně mužům i najít opravdovou lásku. Tady jí však život uštědřil tvrdou lekci, která se ve světle pozdějších událostí jeví jako nutná taxa, kterou musela zaplatit za svoji na její dobu výjimečnou nezávislost.

V pojetí režiséra však tato éra nabývá v přehnaném soustředění na vnější detaily až pitoreskních podob, nápadně připomínajících Beatrixiny ilustrace, které, jakkoliv byly na její dobu hravé a v jistém smyslu moderní, dnes, i vinou neumělých nápodob, přece jen lehce zavánějí kýčem. Ještě že je tady ústřední milenecká dvojice Beatrix a její nakladatel, jehož výtečně ztvárnil charismatický skotský herec Ewan McGregor. Ten čím je starší, tím více přesvědčuje o svých hereckých kvalitách a jeho nesmělý, pozdně viktoriánský gentleman Mr. Warne je veskrze pozitivním elementem, který prozařuje celý jednoduchý příběh a povyšuje ho na působivou romanci se vším všudy. Nutno konstatovat, že s Zellwegerovou souzní velmi šťastně a že mezi nimi skutečně existuje to správné jiskření, které bohužel nelze zahrát. To zkrátka buď je anebo není. Mezi Renée a Ewanem to však funguje a proto milostná linka příběhu unese i takový sentimentální šrapnel, jako je zpívání melodie hrací skříňky v Beatrixině staropanenském pokoji, když se jí její vydavatel vyzná ze svých citů. To, že v tu chvíli nikdo z otrlých kritiků v sále nevypustil potupný smích, ale naopak panovalo zjihlé ticho, je nejlepším důkazem toho, že z tohoto vždy sympatického herce se stává ponenáhlu také herec velký. Zřejmě pod dojmem z jeho civilního a přirozeně něžného projevu i Renée tentokrát zvládla svoje sklony k pitvořivosti a Beatrix vykreslila důstojně a s pokorou k ženě, která to neměla díky nepřízni osudu a doby snadné, ale přesto šla stále za svým snem.

Kdo snese trochu více barvotiskové stylizace a nevyžaduje od biografických příběhů vždy srdcervoucí drama zmučené a nepochopené umělecké duše, může ho příběh Miss Potter potěšit. Koneckonců, v tom, že jeho hrdinka nepije přes den whisky, ale čaj, chodí spát v deset a muži svého srdce nedovolí víc, než jedno políbení na nádraží, je vlastně také určitá originalita. A nijak to nezmenšuje její nadání ani neutlumuje vášeň, kterou do svého díla dokázala vložit.

Zdroj foto: www.spi-film.cz