Jak se rodí - filosofie porodu I.

Pani doktorko, jak se rodí v Česku?

Zpravidla na zádech...

Já jsem myslel tak nějak všeobecně. Jsme na tom dobře nebo špatně?

Jestli myslíte novorozeneckou a mateřskou úmrtnost, jsme na tom dobře. Pokud myslíte edukaci žen směrem k porodu, osvícenost porodníků a porodních asistentek - je to bída s nouzí...

A co muži? Ti jsou na patřičné úrovni?

Těžko říct. Je to rozporuplné. Muži neví, co můžou očekávat od své přítomnosti u porodu, co je čeká. Tím pádem neví, jestli vůbec mají u porodu být. Neví, jestli budou schopni být ženě oporou a pomoct jí. Bojí se, že se u porodu znemožní, nebudou vědět co dělat, zpanikaří, nebo že "utlučou porodníka" :-), který je pes, a jejich ženě ubližuje...

Ve vaší pražské praxi jste odrodila ženy z více než padesáti států. Liší se požadavky žen ze světa oproti českým ženám?

Liší. Ale rozdíly se pomalu začínají zmenšovat. Ženy z ciziny jsou sebevědomější, mají větší zájem o informace a přímo vyžadují vyčerpávající podrobné vysvětlení. Věnují celou graviditu studiu těhotenské problematiky a pečlivě se na porod připravují. Sbírají reference od kamarádek, známých, z internetu... Kladou důraz na výběr porodníka a rovněž porodnice. Od porodnice vyžadují dostupnost privátního pokoje, kde můžou být po porodu s manželem a dítětem. Cení si podporu kojení, které se jim dostává zpravidla v "baby friendly" porodnicích, oceňují dostupnost "epidurálu" (tlumení porodní bolesti cestou umrtvení nervových kořenů v zádech). Zásadně vyžadují možnost přítomnosti manžela, partnera nebo jiné blízké osoby u porodu.

A Vy jim to všechno poskytnete?

Samozřejmě, snažíme se.

Hmmm. OK... Tím, co jste výše zmínila u cizinek jako samozřejmost, chcete říci, že české ženy to nechtějí, nevyžadují, nepřejí si to - nebo snad neznají?!?

Velká část žen, hlavně prvorodiček, tuší jenom mlhavě, co je čeká. Z neznalosti pramení více strachu a dalších negativních emocí. Málo sebevědomí a pak úplné odmítnutí spoluodpovědnosti. Taky žádné požadavky. Pouze bolest a panika. Je to úplně zbytečné. Čeho se česká žena bojí, a čeho si cení, je někdy těžko uhodnout. Setkávám se s různou paletou názorů od "však ono to dítě nějak ven vypadne" až do extrémního názoru "určitě u porodu umřu já i dítě"... Ale já bych se ráda u nich setkávala s otázkou "co s tím", "co se mám naučit", "kde mě to naučí", "co můžu udělat jenom já sama", "v čem mi může pomoci můj muž"... Takto vzdělaná a připravená žena se stává mým partnerem a spolupracovníkem během porodu, protože ideální varianta je, když si porod řídí žena a porodník je jí nablízku pro případ komplikací, nejasností, a jako poradce.

Co jste tím myslela, že ženy nemají žádnou spoluodpovědnost?

Znamená to úplnou pasivitu ženy u porodu. Žena jako předmět, někdo bez tváře, vlastně nikdo. Osoba bez názoru. Pro někoho možná pohodlná a nekomplikovaná. Na druhé straně prosta jakékoliv pozitivní energie a pozitivního myšlení, což má negativní dopady na ní a na dítě.

Kde se to má naučit? Říkáte, že běžně nemůžou ženy získat dostatečné množství kvalitních informací?

Jistěže mohou. Pokud tomu dávají důraz, můžou je získat poměrně lehce a bez větších finančních investic. Je nutno investovat čas a energii, to ano.

Nemají tedy dostatečný zájem?

Nemají, protože si neuvědomují, co jim taková dobrá předporodní příprava přinese. Protože mají obecně pasivní přístup k životu a čekají, že všechno vždy za ně někdo vyřeší.

Pokračování příště.

Za Babinet se s MUDR. Elenou Figurovou, elena@gynaecology.cz bavil SunnyDay, email info@babinet.cz.

Máte názor na tento článek? Chcete se podělit s ostatními, nebo se něco zeptat? Zkuste to v našem diskusním fóru, nebo přímo zde.