Filmová recenze: 300: Bitva u Thermopyl

Vizuálně vytříbené (a povážlivě bezstarostné) žonglování s násilím ...

Země: USA

Rok výroby: 2007

Žánr: akční/dobrodružný

Hrají: Gerard Butler, Lena Headey, David Wenham, Dominic West

Režie: Zack Snyder

Autor grafických románů Frank Miller proslul poté, co se režisér, milovník to a propagátor objevování svébytné krásy „lehce pokleslých“ žánrů Robert Rodriguez rozhodl převést do filmové podoby jeho slavné „Sin City“. Vizuálně podmanivá podívaná, komponovaná ve stylu „film noir“ a nabitá hvězdnými jmény, okouzlila nejen mnoho diváků, ale i některé jeho kolegy. Jedním z nich byl i Zack Snyder, ambiciózní tvůrce, celovečerně debutující zdařilým remakem klasického zombie hororu ze 70. let Úsvit mrtvých. Uznání, jehož se mu poté dostalo, ho nepochybně povzbudilo k tomu, aby se vrhl do mnohem ambicióznějšího projektu. Tím bylo právě zfilmování další Millerovy předlohy, na níž spolupracoval s výtvarnicí Lynn Varley a jež byla inspirovaná jednou z nejproslulejších bitev starověkého světa, bitvou u Thermopyl. V ní se podle legendy 300 spartských bojovníků postavilo neuvěřitelné přesile perských dobyvatelů a vzdorovalo několik dní, než podle železných zákonů pravděpodobnosti do jednoho padli.

Jejich heroismus byl Millerovi obrovskou inspirací - vždyť odhodlanost svést ve jménu svobody předem prohraný boj svým romanticky-patetickým nábojem přímo vybízel ke komiksovému zpracování. Navíc představa dokonale vycvičených válečníků, odolávajících v dramatické lokalitě mořské soutěsky přívalům hord nejroztodivnějších barbarských nájezdníků obrovsky dráždí vizuální fantazii a dává výtvarníkovi možnost předvést všechny jeho dovednosti. A Miller s Varley to skutečně dokázali – bezchybná těla hrdých Sparťanů a jejich nepřátel, zachycených v okamžicích bitev, vytvářejí dokonalou iluzi pohybu a prostředí fascinuje perfektní autenticitou. Takto provedený komiks má skutečně plné právo na vznešenější název grafický román a svojí schopností čtenáře dokonale pohltit a vtáhnout do děje se blíží hranici, za níž končí svět lehké zábavy a začíná umění. V tomto bodě se ani Snyderově adaptaci nedá téměř nic vytknout. V jeho obrazovém pojetí všechny postavy a prostředí téměř ožívají. Tvůrci dovedně využívají dnešních možností trikové technologie, kombinace živých herců a prázdného pozadí, které bude později nahrazeno počítačově vytvořenou krajinou, stejně jako možností „naklíčovat“ si počítačem nasimulovaný tisícihlavý dav. Herci absolvovali před natáčením několikatýdenní, vpravdě sparťanský výcvik, který je stál mnoho fyzických sil, ovšem výsledkem jsou téměř dokonale vypracované postavy, které při vhodném nasvícení skutečně doslova září přitažlivou estetikou zdravím překypující mužnosti. Stejně tak důsledně dodržovaná monochromatičnost přispívá k vytváření mýtické atmosféry a záběry bitev, v nichž komiksová krev teče proudem a o hojné uťaté hlavy a končetiny není nouze, jsou choreograficky nápadité a velmi působivé. Vůbec celý snímek po formální stránce hýří vizuální podmanivostí, ačkoliv tato občas působí až sebevzhlíživě samoúčelně a ve filmové trojrozměrné doslovnosti se blíží kýči více než na ploše papíru. V tom však nespatřuji až tolik závažný problém. Ten se tiše a nenápadně ukrývá v samotném příběhu.

Komiksové umění je velmi specifické, leckdy v něm kvalitativně převažuje forma nad obsahem, což je pochopitelné - v soustředění na perfektní kresbu na cizelování samotného příběhu často už nezbývá sil. Díky tomu v případech, kdy samo sebe bere absolutně vážně – což 300, alespoň ve filmové podobě, činí - vystupuje na povrch nápadná jednoznačnost a schématičnost příběhů i dialogů, včetně určité morální problematičnosti, která v některých případech až přílišné nekomplikovanosti vyvstává. Ačkoliv jistě není povinností komiksového autora hodnotit či komentovat konání svých postav, jednoznačné přitakávání sparťanskému patentu na „výrobu“ perfektního muže – bojovníka, k níž patřila i vražedná selekce „vadných“ kusů hned po narození a brutální praxe výcvikových táborů, se z hlediska dnešního diváka dá stejně jednoznačně přijmout jen stěží. Některým z těch, kdož nejsou komiksovými fanatiky a jsou byť jen zběžně obeznámeni s moderními poznatky vývojové psychologie, se bude možná jen obtížně přijímat obraz dítěte, v raném věku násilně odtrženého od matky, vychovávaného v zajetí k zálibě v brachiálním násilí, bez kultivujících podnětů a podle pravidel džungle, jak se v dospělosti promění v hrdého, čestného a citlivého muže bez jakýchkoliv emocionálních problémů, něžného ke svému synovi a respektujícího svoji ženu jako rovnocenného partnera – tak, jak je vyobrazen spartský král a hrdina Leonidas.

Na stejné vlně pobuřující jednoduchosti se pak nese i epizoda, v níž se jakoby potvrzuje prozíravost sparťanského odstraňování „zmetků“, když se náhodně přeživší tělesně deformovaný soukmenovec, kterého Leonidas odmítne vzít do boje, ukáže jako podlý zbabělec, zrádce a potažmo nepřímý strůjce konečné sparťanské porážky. Samozřejmě lze legitimně namítnout, že komiksový svět je přece natolik odtržen od světa reálného, že je směšně pošetilé cokoliv v něm zobrazované brát vážně. Jedná se přece jen o neškodné pohádky, nad nimiž si soudný jedinec dokáže udržet nadhled. Všechny výše zmíněné demonstrace vrcholně nehumánních postojů a chování, stejně jako nadšené velebení brutálního násilí a nejkrutějšího způsobu boje bez milosrdenství proto můžeme s klidem spláchnout do našeho duševního septiku, vždyť to, co se na plátně odehrává, je stejně „jenom komiks“ . Co na tom, že se s tím „spláchnou“ i hodnoty kladné, o nichž film promlouvá také – odvaha, čest, kuráž zaplatit za svobodu i cenu nejvyšší. 300: Bitva u Thermopyl nepobuřuje brutalitou, krví ani usekanými hlavami – může však pobuřovat klidem, s jakým obětuje dvěma hodinám odlehčené komiksově bezstarostné jízdy takové množství závažných morálních problémů a hodnot a nepřímým vybízením „nebrat je vážně“ je snižuje na úroveň prázdnotou dunících ornamentů, toliko vyšperkovávajících vizuálně opulentní obrazy krvavých řeží. Nabízí se otázka, jestli vzhledem ke všem současným světovým problémům a bezprostředně hrozící krizi humanity nepředstavuje takový lehce cynický postoj autorů:“ Ale prosím vás, vždyť je to všechno jen zábava“ luxus, který si už nemůžeme dovolit.

Zdroj foto: www.warnerbros.cz