Navštívil Horšovský Týn ohnivý kohout a zapálil hrad Oparno temný potulný věštec?

Oheň nám přináší teplo, tedy určitý druh energie, který je od pravěku spojován s přežitím, neboť díky ohni nám není zima. Vše okolo nás může s teplem růst, neboť dává sílu. Ale jak se říká, oheň je dobrý sluha, avšak špatný pán. Zejména v dobách minulých se o tom mohlo přesvědčit nejedno městečko i panské sídlo.

Takový osud postihl i hrad Horšovský Týn, který dnes, přestavěný na zámek, najdeme v historickém centru stejnojmenného města v okrese Domažlice. V roce 1547 postihl celé město i hrad Horšovský Týn skutečně zničující požár. Byla to hrůza, říkali místní obyvatelé. A téměř nikdo nevěděl, kdo byl za to ohnivé neštěstí zodpovědný. Až na jednoho hradního kováře jménem Matěj. Ten z hradního okénka údajně zahlédl viníka - ohnivého kohouta, který přelétával z jedné střechy na druhou a vše, čeho se dotkl, okamžitě vzplálo. Pohotový kovář naháněl kohouta po celém hradě, až se mu jej nakonec podařilo dostihnout a přiklopil ho kovovou klecí. Aby kohout již nezpůsobil nějaké další škody a neštěstí, kovář klec zasunul do jednoho z výklenků a zaházel ji kamením.

Když přijel pán hradu Jan Popel z Lobkovic, zaházený výklenek s neposedným ohnivákem již záhadně nebyl k nalezení, avšak hradní pán nechtěl nic riskovat a svým italským architektům nařídil, aby tehdy místo nového zámku pouze přestavěli původní hrad a nezasahovali do starých zdí. A tak je tam prý údajně ohnivý kohout až do dnešních dnů a občas se zde ozývá jeho zlostné zakokrhání.

Dějištěm velkého požáru, i když historicky nepodloženého, je prý údajně rovněž i romantická zřícenina hradu Oparno, která se nachází nedaleko Lovosic, severně od vsi Oparno v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji v nadmořské výšce 275 metrů. Gotický hrádek zde byl založen v první polovině 14. století a opuštěn byl někdy po roce 1520.

K hradu se váže pověst o temném potulném věštci, jenž měl údajně milenecké dvojici a několika dalším poutníkům doporučit přespání na hradě. Dvojici se však chování potulného věštce, navštěvujícího okolní hrady, v nichž nabízel svoje jasnovidecké a hvězdopravecké služby, prý vůbec nezamlouvalo, a tak raději zvolili nocleh v podhradí v nedalekém mlýně. Krátce po půlnoci je však vzbudil veliký hluk, vycházející od hradu. Vyhlédli z okna ven a uviděli celý hrad v plamenech. Druhý den zde byla nalezena pouze torza bývalých zdí a ohořelá těla tří poutníků, kteří věštci uvěřili...

Jak již bylo uvedeno, není zaznamenáno, že by hrad Oparno podlehl velkému ničivému požáru. Zdá se tedy, že v ústně předávaném příběhu je obsažena jiná neznámá tragédie z blízkého okolí. Znepokojivá je však postava tajemného věštce. Ten pravděpodobně požár nejen založil, ale ještě se postaral o maximum obětí ohnivého živlu.

Je možné, že po založení požáru z bezpečné vzdálenosti pozoroval nešťastníky, kteří v ohni marně bojovali o život? Jednalo se snad o nějakého duševně nemocného pyromana, chorobně fascinovaného ohněm?

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, morusovazahrada.cz, mystka-info, stredohori.cz