Máme tři děti. Já moc toužím po čtvrtém, ale manžel je proti. Už u třetího potomka nebyl příliš nadšený a neustále poslouchám, jak je to pro něj se třemi dětmi náročné. Vyčítá mi, že jsme se odcizili, že už na sebe nemáme vůbec žádný čas, že mu chybí partnerství i čas pro sebe. Já se mu snažím vyhovět a čas pro sebe má, ale je pravda, že jako partnerka asi moc dobře nefunguju. Pravidelný sex u nás přestal být už u druhého dítěte, na líčení mě už neužije a běhat na večeře, o které manžel stojí, moc nemám kdy, protože tři děti nikdo hlídat nechce.
ilustrační foto / Freepik
Na jednu stranu ho chápu, ale když chvíli počká, děti odrostou a můžeme se v klidu zase věnovat sami sobě. Tomu však porozumět nechce stejně tak, jako už nechce čtvrté dítě. Já bych o něj ale moc stála. Představa, že mám jít v polovině roku do práce, mě upřímně děsí. Vůbec si neumím představit, že budu bez dětí a že už nebude můj čas vyplněný jen jimi, jako to bylo doteď. Doma mi s dětmi nic nescházelo. I když je to náročné, čas s dětmi je ten nejlepší, který může žena zažít. Společně snídáte, chodíte ven, tvoříte, malujete, uklízíte pokojíček, vyprávíte pohádky, a když si jdou děti po obědě zdřímnout, můžete si odpočinout i vy.
Ta diametrálně odlišná představa toho, že musím ráno vstát, odvést děti do školky, běžet do práce a vůbec s nimi nebýt, je pro mě děsivá. Kamarádky a manžel mají pocit, že to moc prožívám a že si zkrátka mám najít takovou práci, která mě bude bavit, ale já chci být s dětmi. To byla ta nejlepší práce, kterou jsem kdy vykonávala. Moc bych si přála, aby se manžel uvolil ke čtvrtému dítěti, ale přemluvit ho se mi už asi nepodaří. Je v tomto směru neoblomný a o dalším miminku už nechce ani slyšet. S nástupem do práce se prý musím nějak vyrovnat. Což je zrovna to, co mi nejde.
Uklidňuju se tím, že do července ještě nějaký čas zbývá a třeba se situace ještě nějak změní, ale pokud manžel k dalšímu dítěti nesvolí, nezmění se asi nic. Občas mám pocit, že se o mě pokouší deprese, protože se mi při představě nástupu do práce zvedá žaludek, nastupuje zvýšený stres i smutek. Ale ani to můj manžel nebere v potaz. Dle jeho názoru se mám dát dohromady a mám začít hledat práci. Už jen to mě ale nesmírně stresuje.
Podle mě je přirozené, že se žena bojí vrátit po mateřské do práce. Obzvláště v případě, že je na mateřské téměř 12 let. Není jednoduché úplně otočit dosavadní život a zařadit se do pracovního procesu, ze kterého jste před desítkou let vypadli. Trochu pochopení by mému manželovi sice neškodilo, ale na druhou stranu také vím, že na jeho slovech něco bude. On má však zcela jinou povahu, než mám já a navíc vůbec neví, jaké to je, když máma musí odejít od dětí. Pro ženu je to úplně nová situace a ani pracovní trh není k matkám nějak vstřícný. Jen málokde narazíte na směny, které půjdou sladit s vaším rodinným životem. Mám velmi nepříjemný pocit z toho, že potenciálního zaměstnavatele nebude zajímat, že musím být flexibilní kvůli svým třem dětem. Což by ho však rozhodně zajímat mělo. I tím by se trošku zlepšila stávající situace, kdy se ženy po mateřské nástupu do práce obávají.
Eliška, 40 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Strašný. Prostě jen snůška výmluv, proč nejít do práce a válet se doma s dětmi. Nutil vás snad někdo být doma 12 let? Nenutil. Tak nefňukejte, že po tak dlouhé době musíte otočit život naruby. Co by bylo dál? Měla byste 4. dítě, doma byla 16 let a pak by to snad bylo jednodušší? Nebo byste rodila až do důchodu? A kolik let ještě teda bude musest manžel čekat, než si na něj uděláte jeden večer čas, abyste šli do restaurace na večeři? Divím se, že ještě nemá někoho jiného.... Pak sem můžete napsat, že od vás manžel odešel a vy vůbec nechápete proč.
Jsem žena, ale necítím ani trochu pochopení a už vůbec ne lítost. I při mateřské se dá chodit do práce nebo na brigádu. I kdyby jen třeba dvě soboty v měsíci. Brigády se dají domluvit individuálně, takže s hlídáním se skloubit dá. Kdo tvrdí, že ne, tak se vymlouvá. Já si nedovedu představit 12 let nepřispívat do rodinného rozpočtu. "Děti odrostou a můžeme se v klidu zase věnovat sami sobě." - Kdy odrostou, když chcete čtvrté? Budete chtít páté, šesté,... Po 12 letech se vracet do práce je asi těžké, ale nebude to snazší po 16, ani po 20, ani po... "navíc vůbec neví, jaké to je, když máma musí odejít od dětí" - dle délky mateřské je dětem něco mezi 11 a 4 roky.. Dvě už pravděpodobně chodí do školy a jedno bude mít za chvíli povinnou školku a mít (nepracující) matku doma nepotřebuje ani jedno z nich. Co si najít alespoň částečný úvazek na dopoledne, kdy děti stejně doma nejsou? Takový článek je pro mě jak rudý hadr na býka. Bohužel nevěřím, že to je redaktorský výmysl, protože mám podobnou kamarádku. V létě to bude 8 let co je doma, má dvě děti - obě ve školce a dřepí doma. Muž bere přesčasy aby s penězi vyšli, nic nenašetří, žijí od výplaty k výplatě. Kamarádka samozřejmě prahne po třetím dítku, muž (zatím) nechce.