Bylinky nejsou jen sezónní záležitost. Pěstovat v kuchyni je můžeme po celý rok

Pěstujeme bylinky v kuchyni - ze semínka vypěstované bylinky vydrží, jídlo příjemně doochutí a zpestří pobyt v kuchyni kouskem voňavé zeleně po celý rok. Jak to ale vše začalo?

Kam až moje paměť sahá, nikdy jsem doma nenašla na talíři jinou zelenou záležitost než petrželku nebo pažitku. O viníkovi však mám jisté pochybnosti - těžko jednoznačně stanovit, zda za tím vším stála konzervativní pohodlnost mé matky nebo sortimentní nabídka tehdejšího monopolního dodavatele osiva. Jisté je, že hodnota indexu zelenosti na mém talíři za posledních několik let značně stoupla, za což zcela jednoznačně může primitivní pud jménem zvědavost a pochopitelně také netušené možnosti seberealizace, které mi přinesla až vlastní kuchyň.

(fotografie: Pixabay)

Už počátkem jara jsem byla svědkem toho, jak veškeré časopisy, které se jídla a vaření dotýkají alespoň okrajově, blahořečí bylinky a snaží se je propašovat do našeho vaření, přestože pole bývají tou dobou ještě bílá (v lepším případě hnědá) a záhony zejí prázdnotou. Tato myšlenka se šíří jako virus planých neštovic a stejně tak je i užitečná, protože jediná zelená věc, která si dokáže celkem brzy z jara najít cestu do kuchyně, bývá loňská pažitka.

Počínající jaro toho přináší pro vaření vskutku pomálu, život v kuchyni nám mnohem spíše než čerstvé suroviny zpestří jarní kytice na jídelním stole. Musíme zdatně vyčkávat na chřest nebo vyhlížet mladé výhonky kopřiv - ideálně rostou-li na domácím dvorku, kde je můžeme sveřepě bránit vlastním tělem před psími i spalovacími zplodinami.

(fotografie: Pixabay)

To až léto přeje připraveným, s pomocí prodavačů na místních tržištích však mají šanci také nepřipravení. Kdo opomenul nebo ne zcela úspěšně zrealizoval setí a sázení, pořád ještě může bez velkého shánění koupit zdatně vzrostlé sazeničky, které se už zanedlouho mohou stát účastníky vlastní sklizně. Ve skutečnosti ani nezáleží, zda vlastníte několik hektarů kvalitní zemědělské půdy nebo jen podkrovní byt v osmém podlaží s jedním předokenním truhlíkem, bylinky se dají pěstovat kdekoli. A čím blíže kuchyni svoji zahrádku umístíte, tím lépe; zdá se, že existuje nepřímá úměrnost mezi vzdáleností pěstební plochy od sporáku a mírou jejich využití (čili čím méně kroků, tím více chuti).

Bylinky mají ještě jednu neuvěřitelnou vlastnost: čím více je zastřihujete a spotřebováváte, tím lépe se rozrůstají. Zbytečnou shovívavost tedy stranou. A stejně jako jejich pěstování, tak také vaření s nimi je překvapivě snadné. Dokáží zvýraznit chuť připravovaného jídla, takže je milují především zastánci zdravého stravování, kteří snadno mohou snížit množství soli i tuků, aniž by přišli o požitek z jídla. Hlavní zásada praví: čerstvé bylinky přidáváme až chvíli před dovařením jídla, jinak ztratí spoustu ze své chuti. Sušeným bylinkám však delší pobyt v hrnci prospěje.

Nakonec však každý položí sám sobě otázku, jak do dalších dnů a měsíců uchovat tu nádhernou, zelenou, sluncem a větrem posilněnou záplavu zelených lístků. Možností se sice nabízí několik, ovšem až na výjimky bylinky ztratí něco ze své konzistence, vůně, chuti i barvy:

• sušení v mikrovlnce: například lístky bazalky můžete sušit v mikrovlnné troubě zhruba po dobu dvou minut, poté zkuste, zda jsou již natolik vyschlé, že se dají drolit.
• zmrazení ve vodě: nasekané lístky zalijte trochou vody a zmrazte v tvořítku na ledové kostky. Voda je důležitá z toho důvodu, aby bylinky v mrazáku nevymrzaly. Pozor na tak aromatické bylinky, jako například kopr, aby od nich nenačichl zbývající obsah mrazáku.
• bylinkové oleje a octy: omyté a osušené stonky vložte do lahve a zalijte tekutinou. Nechte uležet nejméně týden. Pro výraznější aroma můžete bylinky jednou až dvakrát vyměnit v lahvi za čerstvé, případně u octa je s ním lze nejprve krátce povařit.
• sušení na vzduchu: na větraném a stinném místě trvá přibližně jeden týden.
• obalení v čokoládě: chcete-li si připravit zajímavou pochoutku, i když nepříliš trvanlivou, namočte lístky máty do rozpuštěné čokolády a nechte ztuhnout.

Zdroje použité v článku:

• pestik.cz
• recepty.cz
• redakce Babinet.cz
• kniha Bylinky a koření - Zdraví přírody v naší kuchyni (Ch. Zackerová)