Čarovné zvyky Štědrého dne: Chcete-li se příští rok vdávat, hoďte si střevícem

Tradice kouzelného Štědrého dne měly dříve velký význam, ale jen hrstka přežila do současnosti. Naši předkové na Štědrý den vstávali brzy, aby stihli vše na večer připravit. Pro hospodyně nebylo jen tak připravit na sváteční večeři tolik chodů. Navíc pokud lidé chtěli ovlivnit dění příštího roku, bylo potřeba dodržovat různé tradice a zákazy již od časného rána.

foto / Pixabay

Pokud si podle pověry chtěli lidé zajistit pevné zdraví pro příští rok, hned po probuzení se šli ke studni opláchnout studenou čistou vodou.

Asi každý již od dětství slyšel, že když se od rána postí, uvidí na zdi zlaté prasátko. Už méně známé ale je, že jde o zvyk z pohanských dob, kdy se slavil ještě zimní slunovrat. Jeho symbolem bylo nejen slunce, ale také zlaté prase. Motivovaly se tak hlavně děti, aby celodenní půst vydržely.

Dále bylo důležité myslet i na úrodu příštího roku. Proto ovocné stromy dostávaly ke kořenům kosti od večeře, aby příští rok hojně plodily. V některých krajích se dodržovalo, že hospodyně pohladila vařečkou nebo kopistem, kterým zadělávala na chléb a vdolky, ovocné stromy, aby i ty plané začaly rodit.

Nesmělo se zapomenout ani na domácí zvířata. Kohout dostával česnek a slepice hrách. Krmení samozřejmě dostal dobytek i dalších zvířata při stavení. Ale pozor! Nesměly se čistit chlévy, aby zvířata nezačala kulhat.

Kromě těchto zvyků a tradic ovšem platilo pro Štědrý den i plno zákazů, které se musely dodržovat. Nikdo by tehdy neriskoval jejich porušení, aby na sebe nepřivolal negativní důsledky.

Přísně se dodržovalo, že se nesmí nic vynášet ani půjčovat z domu. Věřilo se, že by skrze vydané věci odešlo z domu štěstí. Platilo to i opačně. Kdyby se přineslo něco půjčeného do domu, mohlo by do něj proniknout zlo. Pouze v polských tradicích je jemnější varianta tzv. oboustranná výměna. Dát a dostat zároveň, aby to tak fungovalo po celý další rok.

Ve sváteční dny obecně platilo, že se nesmí pracovat, jakožto symbol boží úcty. Výjimka platila zřejmě pouze pro složitou přípravu štědrovečerní večeře, na kterou se žádný zákaz nevztahoval. Tento zákaz jinak platil celý den. Jednalo se např. i o textilní práce jako bylo šití, předení, ale i praní prádla.  Zajímavé bylo, co by se stalo, kdyby se zákaz porušil. Pokud by se pralo, pletlo nebo tkalo,  způsobilo by to neúrodu a choroby dobytka. Takové zahrčení kolovratu by způsobilo neplodnost ovocných stromů. Ale vůbec nehorší byly příliš hlučné práce, ty podle pověr přivolaly bouři a krupobití.

I další z pověr měla perné následky. Pokud totiž někdo na Štědrý den napsal svému milovanému dopis, pak mohl počítat s tím, že se brzy rozejdou.

Pokud by někoho napadlo, že když se nesmělo pracovat, tak se mohlo vyrazit do hospody, nebo dokonce hrát karty či jiné hazardní hry, tak to nepadalo v úvahu. Rovněž bylo zakázáno klít, nadávat a brát Boží jméno nadarmo. Ani v případě leknutí nebo např. menšího úrazu, jako je ukopnutý prst.

Když se přiblížil podvečer, bylo třeba dodržet ještě před večeří zvyky a tradice, které měly zajistit zdraví a štěstí rodiny na celý další rok.

Sváteční stůl se vždy prostíral pro sudý počet lidí. Věřilo se, že než započne samotná večeře, obchází stůl Smrt a tam, kde najde lichý počet lidí, v příštím roce se pro jednoho člena rodiny vrátí.

Jsou známy i další varianty této pověry. Někde se tradovalo, že kdo po usednutí ke stolu nevrhá stín na zeď, případně ho má jakkoli pokřivený či mu dokonce kus chybí, pak v příštím roce zemře.

Sváteční stůl se prostíral bílým ubrusem nebo plátnem. Jako nedílná součást prostřeného stolu podle jedné z pověr byl dožínkový věnec, bochník chleba, česnek a hrnek medu. V jiném kraji nesměla zase chybět ošatka s devatero druhy jídla (většinou ovoce a ořechů). Podle další tradice patřila do každého rohu stolu ošatka. V první byl bochník chleba, aby byl zajištěn dostatek jídla pro rodinu. Do druhého se dávala úroda ze zahrady a pole, aby i příští rok byla dobrá úroda. Do třetí ošatky přišly peníze jako symbol blahobytu a čtvrtá se plnila kousky potravy pro dobytek a drůbež.

Jeden ze zvyků, který ve většině rodin přetrval až do současnosti je, že se usedá ke štědrovečerní tabuli ve svátečním oblečení. Někomu se to může zdát zbytečné, ale právě tento detail pozvedá svátečnost vánoční atmosféry.

Další z přetrvávajících tradic je šupina z kapra pod každým talířem, aby se v rodině udržely peníze, podobně to funguje i s peněženkou. I dnes si někteří lidé šupinku z kapra nechávají pro štěstí.

Jakmile se na obloze objevila první hvězda, mohla hospodyně nosit na stůl. Hospodář zatím zapálil svíčky, pak se všichni společně pomodlili a zasedli ke stolu. Hospodář u stolu rozkrojil jablko na tolik dílků, kolik bylo členů rodiny. Každý člen pak svůj dílek snědl, aby každý z nich trefil domů a všichni se zase za rok sešli. Pak hospodář nakrájel na malé kousíčky chléb, každý kousek namazal medem a rozdal každému dítěti po jednom kousku. K tomu se říkalo: „Kraju chleba, mažu medem, abyste všeci byli po celý rok tak dobří, jak ten med je“. Někde se též dodržoval zvyk, že se jedla jídla z jedné společné mísy. Začínalo se hrachem, který spojoval rodinu v dobrém i zlém, následovala polévka kvůli síle, dále čočka pro hojnost a peníze, nakonec se jedl houbový kuba, ryba nebo jiný masitý pokrm, to kvůli radosti a pohodě.

Jinde zase nakonec štědrovečerní večeře nastával rituál dělení vánočních oplatek (podobných hostiím). Potřely se lehce medem a každý člen rodiny dostal jednu oplatku. Potom nastalo dělení od nejstaršího k nejmladšímu. Každý každému podal oplatku a ten si kousek ukousl. Tento zvyk symbolizoval sounáležitost, že se každý s každým rozdělí i o poslední kousíček.

Co bylo ale důležité, že dokud se jedlo, nesměl nikdo vstát od štědrovečerního stolu. Pokud by vstal, znamenalo by to, že se už příští rok na Vánoce rodina neshledá celá ve stejném složení.

Když bylo po večeři, byla čas na tradice a zvyky, které souvisí s věštěním. Protože Štědrému večeru i následné noci se připisovaly magické síly, hodí se tyto chvíle pro nahlédnutí do budoucnosti. Mladé zajímaly vdavky, zadané a starší další roky života a hospodáře hlavně úroda v dalším roce.

Dívky tedy po večeři nasypaly drobečky ptákům a sledovaly, z které strany přiletí první pták. Odtud se pak měl dostavit ženich.

Dalším zvykem bylo okrajování jablek, kdy dlouhý okrojek slupky hodil chlapec i děvče za hlavu a podle toho, jaký tvar se z něj na zemi utvořil, se hádalo, jakým písmenem bude začínat jméno jejich nastávajících. Nesmělo chybět házení střevícem. Ten se hodil přes rameno směrem ke dveřím. Podle toho kam směřovala jeho špička, se určovalo, zda se dívka příští rok vdá. Pokud směřovala ke dveřím, oznamovala vdavky. Jinde se věřilo, že ukazovala-li jeho špička ke dveřím, znamenalo to, že dotyčný odejde z domu. Mohlo to ale také znamenat, že odejde navždy, tzn. Zemře. Existovala dokonce varianta, že si ze všech střevíců dívka se zavřenýma očima vybrala střevíc a když byl mužský, znamenalo to svatbu, ženský naopak znamenal, že zatím zůstane svobodná.

Věštilo se také pomocí kouře ze svíce, kterou si každý sfoukl. Kouř stoupající vzhůru značil pevné zdraví v příštím roce, když směřoval do kouta či k peci, měl dotyčný raději zůstat doma, pokud šel někomu kouř ke dveřím, měl se nachystat na odchod z domova. 

A kdo by neznal lití olova. Zvyk, který se někde drží dodnes. Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhavil kousek olova a to potom se vlilo do lavoru se studenou vodou. Podle tvarů, které vytvořilo se např. odhadovala podoba či povolání ženicha. Jinde se podle tvaru, který vznikl, hádala budoucnost. Tvary byly hodně zvláštní, ale ty základní byly snadno k rozeznání. Rovné čáry věštily klidný a spokojený život, dva spojené kruhy znamenaly svatbu, pokud to ale byly dva přerušené kruhy, značilo to rozchod s blízkou osobou. Pravidelný čtverec byl symbolem života v souladu s přírodou a lidmi. Jestliže se utvořil kříž, věštil smrt, dva kříže ovšem zajištěné stáří, pravidelný trojúhelník byl předzvěstí nečekaného štěstí v podnikání atd.

Možná to někoho překvapí, ale k věštění se používaly dokonce i vlašské ořechy. Když ho někdo rozlouskl a našel uvnitř tmavé jádro, značilo to jeho brzkou smrt. Také se hledaly tři ořechy. Ořechy se zbavily jádra, do jednoho se vložila mince, do druhého kousíček chleba a třetí se naplnil hlínou. Skořápky se slepily zase zpět k sobě a všechny tři ořechy se vložily mezi ostatní. Jakmile nastala půlnoc, každý si musel z mísy vybrat jeden ořech. Ten kdo našel ořech s hlínou, mohl očekávat, že ho dostihne chudoba, ořech s mincí věštil hojnost a ten s chlebem zase spokojenost.

Další přetrvávající tradicí bylo pouštění lodiček v lavoru s vodou. Byly dělané z poloviny skořápek vlašských ořechů, do nichž se pomocí nakapaného vosku připevnily zbytky vánočních svíček, které se zapálily. Podle toho jak daleko dopluly, se usuzovalo, kdo se bude držet doma (jeho lodička se držela při okraji umyvadla) a kdo se vydá se do světa (jeho lodička doplula do středu umyvadla či dále). Pouštění lodiček mělo ale ještě i jiný výklad: šťastný a dlouhý život čekal toho, jehož svíčka vydržela svítit nejdéle a jehož skořápka se nepotopila. Pokud se skořápky držely při sobě, znamenalo to soudržnost rodiny i v dalším roce.

Věštilo se i z jablka nebo cibule. Jablko se přepůlilo nožem napříč a podle tvaru jádřince se usuzovalo zda budou všichni zdraví, či někdo onemocní, nebo zemře. Pokud jádřinec tvořil pěti či vícecípou hvězdu, sešli se všichni za rok ve zdraví. Pokud tvořil čtyřcípou - kříž, znamenalo to, že někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Zdravé velké jablko poskytovalo záruku dobrého znamení. Z cibule lidé dokázali určit, jaký bude následující rok, a to z pohledu sucha, nebo naopak deště. Stačilo vzít jednu cibuli a udělat z ní 12 plátků, které hospodáři osolili. Plátek cibule, který zvlhl značil měsíc, který bude v následujícím roce deštivý.

Neméně důležitou roli v tomto svátečním večeru hrál i oheň. Odnepaměti oheň lidé opečovávali, a proto právě na Štědrý večer do ohně házeli drobky, nebo zbytky jídla, aby se nasytil a v příštím roce nenapáchal žádnou škodu. O Štědrém dnu se také vykuřovaly domovy, stáje a chlévy, aby se očistily.

Vrcholem Štědrého večera byla půlnoční mše v kostele, kde se zpívaly koledy. O půlnoci Štědrého dne se tak narodil v srdcích lidí Kristus. Cítili přítomnost jeho lásky a s nadějí hleděli do nového roku.

Dnes, kdy se staly Vánoce především komerční záležitostí (především nakupování dárků a zásob potravin na Vánoční stůl), lze jen těžko uvěřit, že dříve (a to ještě v 19. st.) se lidé těšili na Vánoce pro jejich atmosféru vzájemné lásky, pocitu rodinné sounáležitosti a přátelství. K radosti a vánoční pohodě jim stačily společně strávené chvíle, skromné dárky, většinou potřebné a praktické věci. I štědrovečerní večeře byla skromnější a předcházel jí celodenní půst. Vánoční obžerství dnešní doby, kdy po svátcích překypují popelnice nedojedenými zbytky, se nekonalo.

napsala Gabriela Horáčková a Hana Formánková

zdroje:

https://www.homeincube.cz/vanocni-zvyky-stedry-den-znate-vsechny-nektere-zapomneli/

https://www.vanocnisen.cz/tradice-zvyky-stedry-den/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vanoce-tradice-zvyky-82605