Po dětech se nám ze vztahu vytratila romantika. Manželovi to nevadí, píše Eva

S manželem jsme vždy měli jasno. Toužili jsme oba po velké rodině. Přesně takovou rodinu teď už máme a sny se nám v tomto ohledu splnily. Nikdy jsme si ale asi pořádně do detailu nedokázali představit, jaké to je, mít čtyři děti.

ilustrační foto / Freepik

Po narození prvních dvou dětí všechno bylo ještě zcela v pořádku. S manželem jsme si na sebe pravidelně dělávali čas a sexu dokonce bylo více než kdykoliv předtím. Bylo nám s dětmi tak dobře, že nás to pravděpodobně nabíjelo a večer jsme nepadali únavou do postele. I když samozřejmě i takovéto dny byly, nestávalo se to nějak často. Měli jsme štěstí také na hlídací babičky a dědečky. Vyrazit si proto na večeři, na sklenku či do kina, tak nikdy nebyl problém. Pak přišlo třetí dítě a už to mezi nám s manželem začalo trošku drhnout.

Usínal většinou u televize a to ještě podstatně dříve než já. Chápu, že celý život musí brzy vstávat, protože v jeho práci to jinak nejde, ale ani já, která měla na starosti celé dny tři malé děti, jsem neodpadávala takhle brzy. Vždy, když jsem na manžela něco zkusila, omluvil se s tím, že je unavený a že dnes ať určitě nic nečekám. Políbil mě na tvář a spal dál. Tahle situace se začala čím dál častěji opakovat a takovéto volné chvíle nás dospělých se pomalu staly pravidlem.

Jediné období, kdy manžel intimně i romanticky ožil, bylo v čase, během kterého jsme se snažili o poslední dítě. Vrátil se mu elán i chuť na romantické chvilky, a velice se snažil. Byl krásně pozorný, brával mě do divadla, do galerií, na výlety ve dvou, večer jsme si dlouze povídali, vařili jsme spolu a sem tam jsme si dali i láhev dobrého vína. Takto to pokračovalo i v období těhotenství, s výjimkou vína, samozřejmě. To jsem manžela pravděpodobně přitahovala úplně nejvíce a náramně jsem si to všechno užívala.

Pak se ale poslední holčička narodila a vše je od té doby zase ve starých kolejích. Na manžela nemůžu obecně říci půl křivého slova. Je to vzorný otec a úžasný partner, ale romantiku v našem vztahu nechal postupně zcela uvadnout. Vždy opakuje to samé. Že je unavený a že čtyři děti, plus práce, plus dům, plus trénování malých hokejistů, je na něj moc. Hokej si však nechat vzít nechce, práce na domě je pro něj relax, starání se o děti má přirozeně v sobě a tak jdu pochopitelně stranou já.

Trápí mě to a navrhovala jsem už i poradnu, kde by nás inspirovali k tomu, jak do vztahu vrátit jiskru a romantiku, ale můj manžel toto odmítá. Smířil se s tím, že s větším počtem dětí to už zkrátka takto chodí a že mám být ráda, že nám pěkně manželství funguje. Což je na jednu stranu pravda, protože my se téměř nehádáme a máme se opravdu rádi. Ale chvilky, kdy byl můj manžel tím pozorným a šarmantním mužem, mi moc chybí. Dnes považuje za splněnou romantiku to, když se v sobotu dostaneme do postele dřív a zapálíme si k intimní chvilce svíčku. Tohle mu dnes ke štěstí stačí a snaží se mi namluvit, že jsem kapku rozmazlená a hlavu mám prý v oblacích. Vůbec mu ale nedochází, že pro mě je tak málo pozornosti a romantiky  žalostně málo.

Eva, 42 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.