Babinet.cz  /  Magazín  /  Život a vztahy  /  Svatomartinská tradice a její dávné kořeny v předkřesťanských dobách

Svatomartinská tradice a její dávné kořeny v předkřesťanských dobách

4.11.2022 - redakce Babinet.cz

Za několik málo dní, přesněji 11. listopadu, oslavíme svátek sv. Martina, jehož velká popularita se pomalu vrací. Se svatým Martinem přijíždějícím na bílém koni má přicházet i zima a sníh. Kdo vlastně byl svatý Martin a není tento svátek daleko starší než jeho katolická tradice?

foto / Wikimedia Commons: Wilfred Thompson (fl. 1891-1921), Public domain, via Wikimedia Commons

Podle církve si během tohoto svátku připomínáme Martina z Tours. Ten se narodil roku 316 jako syn pohanského římského důstojníka v provincii Panonie (v dnešním Maďarsku). V patnácti letech se na otcovo naléhání, proti své vůli, stal vojákem, a protože v plnění povinností vynikal, brzy byl povýšen na důstojníka a přeložen k císařské gardě.

Většinu ze své vojenské kariéry strávil ve Francii, konkrétně ve městě Amiens. Zde také podle legendy mělo dojít ke skutku, který jej proslavil. Za jednoho mrazivého večera roku 335 se Martin při návratu do vojenského tábora podělil se spoře oděným žebrákem o svůj plášť. Té noci se mu zdálo, že do darované poloviny pláště je oblečen sám Ježíš. Když se Martin probudil, byl plášť opět celý. Pohnut tímto viděním a zjevným zázrakem se Martin nechal pokřtít a vzdal se služby v armádě. Martin zemřel 8. listopadu ve věku asi 80 let a pohřben byl 11. listopadu. Tento den byl pak uznán za jeho svátek.

Jeden z nejznámějších svatomartinských zvyků je pečení svatomartinské husy. Oficiální legenda praví, že husy svatého Martina rušily při kázání, takže si na jeho svátek odpykávají trest na pekáči. Další pověst říká, že Martin se před biskupskou volbou ze skromnosti skryl v husníku, ale husy ho svým štěbetáním prozradily.

V této legendě však narážíme na mnohem starší tradici. Ta se vztahuje k uctívání římského boha Marta, který byl bohem války. Právě na římském kapitolu se chovaly posvátné Martovy husy, které byly posvátným ptákem, varujícím před nepřítelem. Husy také zaháněly bouři a zlé duchy.

Na svátek svatého Martina se v Čechách a na Moravě pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Nejčastěji to bylo pečivo z kynutého buchtového nebo rohlíkového těsta, ve tvaru zahnutého válečku. Dělaly se prázdné, nadívané mákem, řidčeji tvarohem, švestkovými, hruškovými nebo jablkovými povidly.

Také tento pokrm připomíná pohanské časy. Podle některých názorů odkazují na Martovu přilbu, která bývala ozdobena právě rohy. Navíc se ve starověkém Římě pekla oběť Martovi, která se kladla na jeho oltář. Jednalo se o pečivo z medu a žitné mouky, zvané ,,Marci – panis“, neboli oběť Martovi.

Další symbolikou odkazující na pohanství je samotný bílý kůň, který byl za časů pohanů symbolem podsvětí a smrti. Není shodných symbolů s Martem již dost na to, aby se mohlo jednat jen o pouhou náhodu? Nezapomínejme, že Mars byl bohem války a svatý Martin voják, což je další podobnost.

Vypadá to tedy tak, že církev si tento svátek, ostatně stejně jako i mnoho jiných svátků, přivlastnila, zjemnila a upravila pro svoji potřebu. Pro nás, kteří si můžeme svobodně vybrat víru a názor, je to dnes v podstatě dobře. Můžeme tak vzpomínat jak na dávné pohanské předky, tak na světce, jemuž za jeho laskavost právem náleží naše vzpomínka.

napsal Petr Matura

Zdroje: cs.wikipedia.org, Otomar Dvořák: Pole slunečního býka aj.

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

abrakagabra
4.11.2022 22:36

pěkné

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip