S tchyní a tchánem žijeme společně v jednom domě. Když se rodiče mého manžela hodně rozčílí, ještě dnes občas máme na talíři, že si takto krásně, nově a prostorně v podkrovním bytě bydlíme jen díky nim. Z části mají pravdu. Spoustu věcí nám pomohli zafinancovat, ale i my jsme se podíleli. Toto téma zdánlivě s mým problémem nesouvisí, když se na něj ale podívám blíže, vždy tam spojitost najdu.
ilustrační foto / Freepik
Tchyně zkrátka nedokáže pochopit, že naše dcerka, které ještě nejsou ani dva roky, režim zatím nepotřebuje. Maminka mého muže si chce dělat věci po svém a přesně toto dělá i dcerkou. Když ji hlídá, cpe ji například po obědě do postýlky. Malá tam nakonec opravdu usne, ale co jí také zbývá jiného? Chvíli pláče, a když vidí, že nikdo nepřichází, usne. Tchyně se mi potom chlubí, jak krásně u ní malá spala. Tisíckrát jsem jí už říkala, že my to takhle nemáme. Já si s dcerkou chodím po obědě lehnout do postele. Nebo ji dám do kočárku a jdeme na procházku. Nenechávám ji nikdy samotnou plakat v postýlce. Když se malé spát nechce, nenutím ji. Totéž zmíněný oběd. Skoro nikdy nejíme ve stejný čas. Jednou s dcerou čekáme na manžela a jíme až po dvanácté, jindy se najíme už v 11, když vidím, že dcera hladoví. Zkrátka obědváme tak, jak to vyjde a podle toho, kde zrovna jsme nebo co zrovna děláme. Ani toto tchyně nebere v potaz. Když má malou dole a já nejsem doma, oběd se do ní snažit nacpat přesně ve 12. A to, i když vidí, že dcera nemá hlad nebo chuť. Úplně stejné je to s koupáním, s večeří i s uspáváním. Všechno si dělá po svém a pořád se za mými zády snaží dceru naučit režimu. Moje dítě ale zatím žádný režim nepotřebuje a jsme spokojené tak, jak to máme nastaveno. Na mateřské přece člověk nikam nespěchá. Na prvním místě je dítě a všechno ostatní počká. Režim tak zatím není potřeba. Všechno přijde přirozeně časem až samo.
Tchyně mi pak ale předhazuje, že malou moc rozmazluju a že se mi ten její ne režim jednou vymstí. Když se bráním a jsem v koutě, vytáhnu ten největší kalibr. Čili to, že já jsem matka dítěte. A právě v takovou chvíli začne manželova maminka vytahovat právě ono bydlení. Nikdy se ale do hádek nepouštím hlouběji. Nestojí mi to za to a ani si ty zmínky o bydlení neberu osobně. Tchyně je hodná ženská a nemyslí to tak, vím to. Ale pasuje se do role vychovatelky, která vehementně potřebuje nastavit režim, i přesto, že já nesouhlasím. Když jí to vyčtu, jde na mě s bydlením.
Když s tím jdu za manželem, mávne nad tím rukou. Vždy mi jen poradí, abych si nás představila v letech jeho rodičů. Tato rada však vůbec nepomáhá a není mou povinností si něco takového představovat. Jsem moc ráda, že tchán s tchýní malou hlídají a že se jí ve svém volném čase věnují, ale to neznamená, že vůbec nemusí respektovat přání a rozhodnutí rodičů dítěte. To, co máme s dcerkou najeté, mi vždy rozkopnou a pak kvůli tomu vznikají jen problémy. Já brečím, tchyně je naštvaná, malá je zmatená, manžel si nás obě dobírá, protože to prý dramatizujeme a tchán se raději k ničemu nevyjadřuje. Kdyby však tchyně dala na mě a dělala to tak, jak si přeju, všichni bychom měli svatý klid.
Katka, 33 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
P.Katka jste sebestredna,myslite si ze vite vse nejlepe a vse co jde jinak je pro vas neprijatelne,nepremyslite zda je to malickost nebo dolezita vec posuzujete jen ze neni po vasem uplne vam chybi tolerance,mela by jste navstivit psychiatra.
Pro Milan437 A vy jste jako kdo, že si tak dovolujete posuzovat / odsuzovat lidi? Tchyně měla svůj čas, když měla svoje děti a mohla si nastavit výchovu podle sebe. Vnouče není její dítě! Má akceptovat výchovu a přání matky a rodičů dítěte. Jestli toho není schopná, dítě bych k ní nepouštěla. O tom, že se jedná o "hodnou ženskou" bych pochybovala, Hodná babička nenechá dítě zbytečně plakat a nenutí ho dělat věci které dítě dělat nechce. A slušná babička si nedovolí jednat s dítětem proti vůli matky. S bydlením jste paní Katko udělala chybu. To soužití nebude nikdy dělat dobrotu. Nastavte pravidla hned, dokud je to ještě možné, později už budete jen ve vleku i vzhledem k tomu, že váš manžel evidentně nebude z těch co za vámi budou pevně stát. Je to tvrdá medicína pro Vás, zdá se? Ano je, ale pomůže vám. Mě se naopak zdáte až příliš hodná. A nebrečte, nikdy, stůjte si za svým
Milá Kačenko.............no tak tchýni dcerku nepůjčujte. Odstěhujte se do vlastního a máte klid. Moje tchýně naopak děti nechávala dělat, co se jim zamanulo a pak trvalo pár dnů, než se zase srovnaly do našich kolejí. Nějakou dobu jsem s tím zápasila jako vy, ale pak jsem si řekla - no a co. Důležitější je, že má milující babičku, než nějaká Ne-kázeň (každému jak libo) Teď jsem sama mnohonásobná babička a dcery ze začátku semtam měly připomínky, ale velice rychle se už jen nadechly a mávly rukou. Když pámbu dá budete i vy jednou babička, což bych vám velice přála. A přála bych vám i to, aby vaše dcera začala "mami, nedělej/dělej, musíš/nesmíš...." a pak mávla rukou.
Buďte ráda, že máte milující babičku, která Vám pohlídá. Dítěti nějaký režim neublíží. To spíš, když si může dělat co chce.
jste na mateřské, tak bych prostě dcerku tchýni nepůjčovala a pokud by měla požadavky, že ji chce hlídat, podmínila bych to dodržováním svých pravidel, manžel se bohužel od toho distancuje, je to tedy na vás.... a ano, jak tu zaznělo, může to až vygradovat odstěhováním do svého, což bych doporučila, bydlení jen vaše, byť skromnější, do toho vám nikdo nebude mluvit (nebo může, ale zbytečně)
Ne - neměli byste svatý klid. To jen vy byste měla svatý klid. Víte co? Odstěhujte se. Čím dřív, tím lépe pro všechny zúčastněné.