Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Nejsem placená chůva, jsem babička. Dcera si myslí, že budu stále k dispozici, stěžuje si Marta

Nejsem placená chůva, jsem babička. Dcera si myslí, že budu stále k dispozici, stěžuje si Marta

28.9.2023 - redakce Babinet.cz

Vždycky jsem se velmi těšila na to, až budu jednou babičkou. Je to příjemná fáze života, kdy děti můžete pomazlit, pohlídat, něco naučit, trochu rozmazlit, ale pak vrátit rodičům. Ovšem tohle musejí chápat obě strany. A moje dcera je zářný příklad nepochopení.

Od doby, kdy se narodil vnouček Tadeášek, kterému jsou teď dva roky, nastalo paradoxně v naší rodině spíš peklo, než radostné chvilky. Moje dcera si od porodu myslí, že svět se točí jen okolo ní a kolem jejího syna. Chová se tak, jako by jen ona jediná byla na celém širém světě MATKOU. Velmi nevybíravým způsobem dává všem blízkým pocítit, že je jejich povinností jí pomáhat. Což si já nemyslím.

ilustrační foto / Freepik

Ještě stále pracuju a tak je pro mě složité jí vyhovět, kdykoliv si umane. Ale i kdybych nepracovala, můj přístup by se nezměnil. Byla jsem na dceru od jejích patnácti let sama a vždycky jsem se tak trochu těšila na to, až se osamostatní a já konečně začnu žít také sama pro sebe. Pro tohle ona však nemá žádné pochopení. Přijde ke mně neohlášeně, kdykoliv si usmyslí. Byť mám po noční směně, zvoní u mě s vnoučkem už klidně v 9 ráno a je jí jedno, že se potřebuju vyspat. Když mám jít s kamarádkou do divadla, rozbrečí se mi do telefonu, že je už k smrti unavená a potřebuje mou pomoc. Já ráda Táďu pohlídám, ale nejsem žádná placená chůva. Nemůžu ho mít u sebe každý víkend a každou volnou chvilku tak, jak by si dcera představovala. Když hlídání odmítnu, je pořádně uražená a začne mi vyčítat, že jsem babička na baterky. Já se nedám a oponuju jí tím, že si měla vybrat lepšího muže. Ne takového, který ji ještě v těhotenství opustil. Co je mu však ku cti, jsou alespoň štědré finance, kterými dceru i vnuka zahrnuje a tak v tomto směru absolutně nestrádají.

Upřímně řečeno už mě to ale nebaví. Náš vztah s dcerou naprosto ochladl a je to strašně nepříjemné. Ona je pořád víc a víc umíněná, nevyrovnaná, pohodlná, věčně unavená a mateřství ji asi nenaplňuje. Nedokáže si zorganizovat čas tak, aby vše zvládala a tak mě chce mít pořád po ruce. Jenže já mám svůj život. Neupozadím vše jen kvůli vnukovi, byť to zní jakkoliv tvrdě. Já jsem dceru vychovala, teď je na řadě ona se svým dítětem. Žádná máma to přeci nemá jednoduché, ale každá si musí umět poradit sama. Když se jednou žena rozhodne mít dítě, nemůže počítat s tím, že se o něj pak bude starat někdo jiný pokaždé, kdy se to jí samotné zrovna nehodí. Mám obavy, že jednou ode mě vnuka v afektu odřízne, ale já jsem ochotna tohle riziko podstoupit, protože milá dcerka musí pochopit, že babičky nejsou výhradně od toho, aby byly pořád k dispozici.

Marta, 61 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

H.
28.9.2023 21:45

Naprosto chápu rozladění pisatelky. Chci doplnit, že bych nejednala jinak. Mám ovšem opačný problém. Moje dcera žila dlouhých 25 let mimo ČR a jakmile si s partnerem zařídili potřebné kolem bydlení a práce, narodila se jim dcera-moje vnučka. V té době bylo dceři 38 let. Od té doby uplynulo už téměř 6 let. Až na pár hodin jízdy s kočárkem nebo za přítomnosti dcery jsem měla příležitost být s vnučkou. Nikdy mi ji "nepůjčili", abych s ní mohla jet na výlet, abych ji přes noc pohlídala u sebe doma nebo abych ji mohla vyzvednout ze školky či s ní jet na výlet. Chovají jí jako v ryby v akváriu, na které se mohu čas od času zajet podívat. A to si o tu návštěvu musím ještě říct, ačkoli od sebe bydlíme 7 km A to jsem si myslela, že až skončím ve své náročné práci a budu doma, využije dcera mých služeb. Opak je pravdou. Tak jsem si našla jiné zaměstnání, abych byla ještě někde prospěšná.

Palomita
29.9.2023 09:03

Proč tomu Marta nedá řád? Např. že vnouče pohlídá dva večery v týdnu (u něj doma) a 1 víkend v měsíci u sebe. Něco, co by vyhovovalo oběma stranám a co by dalo rytmus i dceři. Ostatní požadavky bez záruky. Podotýkám, že na takovém rozvrhu se musí shodnout obě dvě a bez výčitek. Jinak to fungovat nebude. To stejné s nastavením pravidel návštěv u Marty doma.

Urtica
29.9.2023 22:43

V zásadě souhlasím, ale mám pocit, že by to chtělo i kapku pochopení pro dceru. Konečně, dnes už se přece jen mluví otevřeněji o tom, že narození dítěte nemusí přinášet jen radostné chvilky, a že pro velkou část matek může jít o nejnáročnější životní období. Poporodní deprese už také není sprostý pojem. Jelikož mám sama dítě, které spalo do svých dvou let cca 4-6 hodin denně a x hodin denně proplakalo, jevila jsem se svému okolí nepochybně také jako člověk pohodlný, věčně unavený a jako někdo, koho mateřství nenaplňovalo (a v tu dobu tomu tak skutečně bylo). Ano, měla jsem štěstí na chlapa. Ale tohle člověk doopravdy pozná, až když je dítě na světě. Rodičovskou "radu": "Měla sis líp vybrat" tady vnímám jako dosti krutou. Tím nechci vůbec říct, že by babička měla přiskočit kdykoliv si dcera řekne, ale že vztahu s dcerou by mohlo napomoct i více empatie a méně odsuzování. Jinak plně souhlasím s uživatelkou Palomita, dala bych tomu pevný řád.

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz