Příběh Horymíra a jeho věrného koně Šemíka zná asi každý, a to velice pravděpodobně zejména díky zpracování této pověsti Aloisem Jiráskem v knize Staré pověsti české. Horymír jako pán z Neumětel se podle pověsti nechal slyšet u tehdejšího vládce Křesomysla, že lidé z jeho polností odcházejí pracovat do Březových hor u Příbrami, aby dolovali drahé kovy. V kraji pak ale všechny trápí hlad. Tehdy si také posteskl, že nebude dobře v zemi, kde si lidé váží více kovů než jídla. Horymír následně požádal Křesomysla, aby těžbu rud omezil. Ten však jeho prosbu odmítl. 
Horymír / cs.wikipedia.org ( Oldřich Cihelka, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons).
Zpráva o stížnostech se ale donesla až do Březových hor. Březohorští se jedné noci vydali Horymíra potrestat. Jeho dvorec podpálili, mnoho lidí zabili a oloupili. Horymír se za zničení svého domu pomstil, i on se rozjel se svou družinou do Březových hor u Příbrami a oplatil horníkům jejich činy. Ti si však poté stěžovali u vladaře Křesomysla, jenž pozval Horymíra k soudu na Vyšehrad. Tam padl přísný trest – Horymír bude sťat vlastním mečem. Před smrtí mu ale splnili jeho poslední přání, a to projet se na svém koni Šemíkovi.
Vyšehrad: Pixabay
Přestože brány byly zavřené a Vyšehrad čněl, ostatně jako až do dnešních dnů, vysoko nad řekou Vltavou, Horymír se zachránil. Jeho kůň Šemík s Horymírem v sedle přeskočil hradby. Spolu pak uháněli k Neumětelům, kde však Šemík, zřejmě na následky zranění, zemřel. Vladyka Horymír prý vykopal svému věrnému příteli hrob, navršil na něj hlínu a údajně zasadil rovněž i veliký kámen.
„V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.“, nápis, který je vytesán v průčelí hrobu v Neumětelích / foto Petr Matura
Kámen na legendárním symbolickém Šemíkově hrobě v Neumětelích, ležících na okraji Brd pod kopcem Plešivec, najdete i dnes. Místo nelze minout. Rozkládá se přímo u silnice a je kryto klasicistní pískovcovou stříškou na čtyřech sloupech, kterou dal na svoje náklady postavit kníže Schwarzenberg.
Kde však stávala Horymírova tvrz, poblíž které by se měl nacházet taktéž i skutečný Šemíkův hrob? Hospodářské místo, tvrz nebo chcete-li Horymírův statek zmizel již v dávných dobách a místo, kde stál, lidé dodnes v Neumětelích a blízkém okolí hledají. Teorií a hypotéz existuje více. Jedním z míst, kde by se bývalá tvrz mohla rozkládat, je území, kterému se dnes říká Na Starém zámku. Avšak dnes tu nenalezneme vůbec žádné stopy po hradišti, i když známý historik August Sedláček jeho možnou existenci na tomto místě připouští.
Nejpravděpodobnějším místem se pak jeví hradiště na vrchu Košík. Zde byly prokazatelně nalezeny valy a příkopy. Vše však bylo nenávratně ztraceno v 2. polovině 19. století otevřením lomu, jenž hradiště zcela zničil. Dnes už se tedy pravdy o vladykovi a jeho věrném oři velice pravděpodobně nedobereme.
Pověst sama má však zřejmě velmi dávný původ. Například v nedalekých Koněprusích bývalo centrum kultu, jehož objektem uctívání byl kůň. Jednalo se prý zejména o koně plavé. Svědkem této dávné doby by pak mohl být i onen kámen, ležící dnes na místě Šemíkova symbolického hrobu. Kámen by podle některých badatelů mohl být pozůstatkem obřadního stolce, torzem menhiru nebo jiným artefaktem spojeným s posvátným místem. Tato záhada nedala spát ani Kristiánu Gassauerovi, řediteli osovského panství, pod které Neumětely spadaly. Ten i přes důrazné protesty místních obyvatel nechal kámen odvalit, nenašel však pod ním nic…
Stopy legendy se tedy ztrácejí již kdesi v dávnověku. Dnešní člověk v ní však může spatřit odraz kladných povahových vlastností, odvahy, statečnosti, věrnosti a přátelství. Ostatně, místní obyvatelé si této pověsti vždy velmi vážili a o symbolický Šemíkův hrob se s láskou a péčí příkladně starají.
Na toto legendární vyprávění pak navazuje i další pověst, tentokrát o pojmenování pražské části Smíchov. Když se prý Horymír na Šemíkovi dostal z Vyšehradu až na druhý břeh Vltavy, tak se odtamtud údajně vysmál knížeti Křesomyslovi, že ho chtěl nechat popravit. A právě od té doby se mělo začít levému břehu Vltavy říkat Smíchov.
napsal Petr Matura
Zdroje: cs.wikipedia.org, hrady.cz, csfd.cz, pruvodce.com aj.
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
pěkné :)
Dobrý den. Doporučuji Vaší pozornosti skutečně pěknou knihu ‚Obce vůkolní‘ od Pavla Bedrníčka. Jsou tam popisy jednotlivých obcí před branami měst pražských. V kapitole Smíchov (od strany 195 do strany 217) je hned na první straně dole popis původu názvu Smíchova. Na konci 3. odstavce se píše (o dobách Karlových): „…Území až na několik málo domků neosídlené, nemělo jméno; na název Smíchov narazíme teprve k roku 1402 v knihách hor viničných.“ (Rok 1402 je přece jen poněkud později než doba Horymíra se Šemíkem. Tedy název nebyl právě od doby skoku Horymíra v sedle Šemíka, ale značně později.) Ve čtvrtém odstavci pak vysvětluje původ názvu vč. pověstí, kterých bylo více, a tudíž Horymír se Šemíkem je jen jednou z několika. „(návaznost na text 3. odstavce) Tento fakt, konec konců prostému lidu nikterak známý, nezabránil vyprávění pověstí, sahajících až do bájných dob…“ Jedna pověst říká, že vzniklo od smíchu, kterým se v křovinách smáli zlí duchové při oběšení loupežníka Rohovce, který zvedl odboj proti knížeti. Druhá říká, že od smíchu bojovnic na děvíně při dívčí válce. Třetí se pak konečně blíží Vaší verzi „…že když Horymír se Šemíkem slavným skokem uprchl z Vyšehradu, na druhém břehu se pak smál nad svou záchranou.“ Byl to tedy na rozdíl od Vaší verze smích z radosti nad žitím(!) a ne zlomyslný smích, tedy vysmívání se. Skutečný původ jména obce (těsně před připojením k Praze povýšena na město i když podmínky města splňovala již dávno) vysvětluje takto: „Na rozdíl od lidských fantazií se jeví pravděpodobný výklad odborníků, že jméno Smíchov není odvozeno od smíchu, ale od smíchání, tedy smíšení lidí z různých osad při parcelaci kartuziánských pozemků…“