Černá díra karlovarská

Když jsem před lety poprvé navštívila poprvé Karlovy Vary, byla jsem zklamaná. Vyhlášené lázně ve mně zanechaly velmi tísnivý dojem. Co s krásou rozkvetlých kolonád, když okolní vrchy utlačují město ze všech stran, jen jen do něj vpadnout. Místo, které má vracet a také vrací lidem zdraví, by přece takto působit nemělo…

Karlovy Vary - negativní levý břeh: foto Jitka Lenková

Teprve o řadu let později se mi dostala do ruky publikace Marie Holečkové a Stanislava Burachoviče Záhady a mystéria Karlovarska stejně jako knížka Grazyny Fosarové a Franze Bludorfa Experimenty s lidskou myslí. Pravděpodobně se mi tehdy přihodilo, že jsem Karlovými Vary procházela po negativním, tedy pravém břehu říčky Teplé.

Závratě a poruchy krevního oběhu

Přesně tak, jak to popisují němečtí autoři: „V prvních dnech svého pobytu jsme se zdržovali téměř výlučně na levé straně řeky. (…) Jednou jsme však museli přejít na druhý břeh, chtěli jsme si totiž koupit mapy okolí, abychom mohli provádět svá geomantická měření. Hned při přecházení mostu se nás zmocnil zvláštní pocit, který na pravé straně řeky ještě zesílil. Trpěli jsme závratí a poruchami krevního oběhu. Jenom s námahou jsme nakoupili vše potřebné a vrátili se do hotelu, kde jsme se rychle zotavili.“

Jejich subjektivní dojem doplňuje S. Burachovič: „Karlovarské prameny a město Karlovy Vary vznikly na místě významného křížení geologických linií a zlomů. (…) V prostoru centra lázní se se stýkají linie dvou různorodých druhů žuly, jež se liší jak chemickými a energetickými vlastnostmi, tak i svým stářím. Zdá se, že nemalou roli tu sehrává i specifická struktura aniontů a kationtů v žule. (…) Centrum lázní zhruba v úseku mezi Grandhotelem Pupp a hlavní poštou má svou kladnou (levý břeh Teplé) a zápornou (pravý břeh Teplé) geomagnetickou stranu. Pozitivní strana je zdraví posilující a energii dodávající, negativní strana může na lidský organismus při dlouhodobém pobytu působit více či méně škodlivě.“ Mimochodem, pokud GH Pupp slouží jako jistý „hraniční mezník“, nemusí to být náhodou. V roce 1994 pod ním byly objeveny rozsáhlé podzemní prostory. I když jsou novodobé, není vyloučeno, že se pod nimi může nacházet snad sklepení hotelu, možná však i něco úplně jiného…

Karlovy Vary - Vřídlo dočasně umístěné mimo krytou kolonádu: foto Jitka Lenková

Utrpěly i baterky

Rozhodla jsem se tedy při příští návštěvě Karlových Varů dávat velmi dobrý pozor, po kterém břehu říčky Teplé procházím. Naše badatelská procházka začala klasicky u Poštovního mostu a vedla logicky kolem Thermalu (na pravém břehu) přes řeku do vzorně upravených Dvořákových sadů a stále po levém břehu až k Vřídlu (na pravém břehu) a GH Pupp (na levém břehu). Potom jsme pokračovali lanovkou Na Dianu a zpátky k autu jsme se vraceli, zcela úmyslně, po pravém břehu Teplé, který jsme opustili až přes lávku za Poštovním mostem proti lázním V.

Nebudu vás dlouho napínat. Útoku údajně záporné strany říčky Teplé jsme byli ušetřeni – alespoň jsme na sobě žádné subjektivní negativní dopady nepozorovali. Ušetřeny však nezůstaly tužkové baterie v našem fotoaparátu. I když jsem osobně dávala na výlet do Karlových Var do aparátu nové, vydržely sotva půlku filmu a u GH Pupp se s námi definitivně rozloučily.

Propast požírající energii

Zažertovali jsme proto o „černé energetické díře“ u Vřídla, jak ji popisují G. Fosarová a F. Bludorf: „Nachází se na pravém břehu Teplé obří energetická díra podobná těm, jež jsme často registrovali u vchodů do starých kostelů?“ Pro ty, kteří dosud Karlovy Vary nenavštívili anebo si je vybavují jen matně, připomínám, že právě proti Vřídlu se nachází kostel sv. Maří Magdalény.  S. Burachovič ho charakterizuje takto: „V prostoru hlavního vchodu kostela Maří Magdaleny je malé pole negativní energie, přesahující sem od Vřídla. Toto místo jakoby snímá z lidí energii (…) mohou cítit slabost a únavu z nedostatku energie.“

Může tedy za „energetickou díru“ Vřídlo nebo kostel? Odpověď na tuto otázku je samozřejmě složitější. Vyjdeme-li z teorie, že různé energetické anomálie různých míst jsou projevem narušených zemních poměrů pod povrchem, potom je kritickou oblastí Karlových Varů linie vývěrů pramenů, k nimž dochází, logicky, na dně údolí, kterým protéká i říčka Teplá, částečně původně těmito prameny přirozeně napájená. Byli to lidé, kteří k těmto vývěrům přišli a začali je upravovat tak, aby zbůhdarma netekly do říčky a aby k nim byl pohodlný přístup. Výsledkem této činnosti bylo soustředění vývěrů pramenů na jednom, levém břehu. Výjimkou byl hlavní pramen, Vřídlo, který do říčky ústíval na její pravé straně. I tady si lidé pomohli. Když nemohli přeložit ani pramen, ani říčku, její tok prostě přemostili Vřídelní lávkou a Vřídelní kolonádou.

Vpravo, nebo vlevo?

Vyplývá z logiky věci, že pokud je hlavním magnetem některého místa soustava léčivých pramenů, lidé budou chodit k těmto pramenům. U těchto pramenů potom bude vznikat další lázeňské zázemí a inrastruktura, lázeňské domy, hotely, obchody, restaurace… A zcela logicky tam bude mnohem rušněji na protějším břehu bez atraktivních pramenů. To ostatně potvrzují i námi náhodně pořízené fotografie obou břehů.

Pokud je ovšem u Vřídla a v jeho okolí jakási energetická díra, jak to, že lidi spíše láká, než aby je odpuzovala? Nejsnadněji je to možné vysvětlit samozřejmě obrovskou atraktivitou vzácného přírodního úkazu – gejzíru. Negativní vliv podloží, pokud zde vůbec samozřejmě jaký je, je odstíněn mohutnou Vřídelní kolonádou, která zde může fungovat jako jakési víko a odvádět energii spíše do stran. Energetickou díru mohou návštěvníci Karlových Varů také vyhledávat úmyslně, protože, jak uvádí S. Burachovič o „díře“ u kostela Maří Magdalény, jsou zde lidé „v přeneseném smyslu očišťováni od balastu a starostí všedního dne, všechna tíže z nich padá“. S touto funkcí místní anomálie by dobře korespondovala energie Vřídla jako tryskající, tekoucí vody, tradičně užívané k očistným účelům.

Varování na každém kroku

Karlovy Vary jsou ovšem v každém případě podivné místo. Poutník, který k nim kdysi přicházel od jihu, podél říčky Teplé, byl na výjimečnost místa upozorňován nejspíše různými kultovními objekty na místních kopcích, naposledy kříži. Současný poutník přijíždějící na vlakové nebo autobusové nádraží nebo parkující v jeho okolí přichází k Vřídlu z druhé strany. Na své cestě potkává nejen stromy znetvořené místními geoanomáliemi (?) v malém parčíku u Buzulucké ulice, divoké kachny neobvykle tmavých až černých odstínů i hrozivou hadí hlavu na drobné plastice u Hadího pramene, prvního v řadě z této strany. To není žádná mírumilovná užovka Aeskulapova, ale zmije chystající se k útoku, bránící svůj klid i posvátné prameny. Personifikace vřídelního zlomu, podzemního esovitě prohnutého hada krvácejícího léčivými prameny?

Karlovy Vary - zmije u Hadího pramene: foto Jitka Lenková

Tajemná linie

A dějí se zde i podivné věci. Jednou z nich je vybudování japonské zenové zahrádky u hotelu Richmond v roce 2000, místo určené meditacím a rozjímání. Budiž. Proč by hoteloví hosté – a nejen oni – neměli mít k dispozici právě takové míst. Je to jenom náhoda, že pokud spojíme Hadí pramen a Vřídlo, dovede nás tato přímka do zenové zahrádky před Richmondem? Asi ne, když pamětníci vzpomínají, jak stavitelé této zahrádky vyházeli několik náklaďáků kamenů, než do ní našly ty pravé…

Doufejme jen, že jako obyvatelé vulkanicky aktivních Japonských ostrovů dobře věděli, co dělají právě tady…

napsala Jitka Lenková

zdroj:

knihy Stanislav Burachovič: Záhady a mystéria Karlovarska, Grazyna Fosarová a Franz Bludorf: Experimenty s lidskou myslí, karlovyvary.cz, místní infosystém