Velikonoce a pověst o velikonočních vajíčkách

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanské svátky spojené s ukřižováním a následným vzkříšením Pána Ježíše Krista. Jsou to svátky pohyblivé, podle tradice se slaví po jarní rovnodennosti stanovené na 21. březen a to v neděli po prvním jarním úplňku. To tedy znamená, že Velikonoční neděle může být v době od 22. března do 25. dubna. Velikonocím předchází čtyřicetidenní půst v jehož rámci je šest postních nedělí. Poslední, šestá neděle postní se nazývá Květnou nedělí a je dnem připomínajícím vjezd Ježíše Krista na oslu do Jeruzaléma. Svůj název nese neděle od květů, neboť přijíždějící Ježíš Kristus byl jeruzalémským lidem vítán palmovými ratolestmi. V jižních krajích se na paměť této události světily palmové listy, v naší emi se světily větvičky jívy, nám dobře známé kočičky.

fotografie: Pixabay

Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa

Posvěcené kočičky se zastrkovaly za domácí kříž nebo svaté obrázky ve světnici, loňské staré kočičky se pálily. Po Květné neděli následuje Modré pondělí, pak Šedivé úterý a již přichází Škaredá středa, jejíž název pochází od toho, že se tento den Jidáš škaredil na Ježíše Krista. Podle lidové víry se tento den nesmí nikdo mračit, neboť by se škaredil po všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek je dnem Poslední večeře Páně. Toho dne se jedla zelená zelenina jako špenát nebo zelí a má se za to, že právě tato zelenina dala čtvrtku název. Lidé vstávali časně a omývali se rosou, aby se tak chránili před kožními nemocemi. Biskupové a opati na Zelený čtvrtek umývali nohy 12 starcům nebo řeholním bratrům na paměť toho, že tak Ježíš Kristus stejně učinil i dvanácti apoštolům. Tento zvyk držel i rakousko-uherský císař František Josef I., který rovněž umýval nohy 12 starcům. Taky kostelní zvony zněly při mši na Zelený čtvrtek naposledy a pak umlkly až do Bílé soboty, neboť „odletěly do Říma.“ Po vesnici chodili chlapci s řehtačkami, které nahradily zvuk zvonů a tvrdilo se, že chlapci honí zrádného Jidáše.

Velký pátek

Velký pátek, den ukřižování Ježíše Krista je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku, ale i dnem, kdy je třeba myslet na spásu. Mše se nekoná a bohoslužba je složena jen z čtení textu a zpěvu. Zároveň se uctíval svatý Kříž a později k nám Jezuité přinesli taky zvyk, že věřící rozjímali u Božího hrobu se sochou nebo obrazem Ježíše Krista a monstrancí zakrytou rouškou. Lidé se na Velký Pátek ráno myli v potoce, aby se uchránili před nemocemi. Podle lidové víry se tento den otvírala země, aby vydala své poklady. Tak ke starým hradům a skalám chodilo mnoho hledačů pokladu, kteří se měli orientovat podle různých znamení, například podle rozkvetlého kapradí.

Bílá sobota

O Bílé sobotě se nesloužily žádné mše, před kostely byly zapalovány ohně a od nich věřící zapálili svíce, které vnášeli do kostela a tím jej rozsvítili. Z Božího hrobu byla vyzvednuta monstrance s Nejsvětější svátostí a Kristova socha popřípadě obraz. Noc ze soboty na neděli je Velkou nocí, která dala svátkům jméno a kterou začíná oslava Kristova vzkříšení.

Velikonoční neděle, Boží hod velikonoční

Na Velikonoční neděli pak připadá Boží hod velikonoční, opět se odhalují oltáře, předtím na znamení smutku zastřené, a konají se slavnostní bohoslužby.

Na slavnostním stole nesměl chybět velikonoční beránek – symbol Kristovy oběti. Děvčata chodívala po vsi se stromkem zdobeným barevnými stuhami, které přinášely radost a zdraví.

Velikonoční pondělí a pověst o velikonočních vajíčkách

A následuje Velikonoční pondělí, nebo taky Červené pondělí, ke kterému se sice nějaké významné liturgické úkony neváží, ale je to den pomlázky a toto tradice se dodnes udržuje. Chlapci a muži chodí s pomlázkami, obyčejně zhotovených z vrbového proutí, opatřených pestrými stuhami, a šlehají jimi dívky a ženy, za což dostávají malovaná vajíčka, kraslice.

Je to zvyk prastarý a k jeho vzniku se váže jedna pěkná pověst: Když Pán Ježíš Kristus a sv. Petr chodili po světě, přišli do vsi a v jednom stavení poprosili chudou chalupnici o kousek chleba. Ta však v celém domě neměla ani suchou skývu, ale přece chtěla hosty náležitě uctít.  Vzpomněla si, že má ve spíži odloženo několik vajíček, která chtěla následující den prodat na trhu ve městě a zakoupit si trochu mouky. Vajíčka uvařila a nabídla je hostům. Ti pojedli, pěkně za jídlo poděkovali a odešli. Jaké však bylo překvapení chudé chalupnice, když zbylé skořápky od vajíček se proměnily v ryzí zlato. A tak od těch dob ženy a dívky na Velikonoční pondělí dávají mužům i chlapcům malovaná vajíčka na důkaz dobré vůle, lásky a přátelství.

napsal Jiří Glet (ree)