Severočeský Faust z Jizerských hor doktor Kittel

V Libereckém kraji, nedaleko Jablonce nad Nisou, se nachází obec Pěnčín-Krásná. Právě zde pobýval věhlasný doktor Kittel, který je přirovnáván k legendárnímu doktoru Faustovi. Byl to bezesporu člověk, který ovládal léčitelství a magii.

Jan Josef Antonín Eleazar Kittel se narodil v Šumburku (dnes Krásná) roku 1704 v rodině s ranhojičskou tradicí (pocházela již od jeho děda Kašpara), byl vynikajícím lékařem i léčitelem. Proslýchalo se o něm, že má smlouvu s ďáblem.

fotografie: archiv autora

Doktor Kittel byl prý muž mohutné postavy a povídá se, že byl velmi fyzicky zdatný. Měl to skutečně zapotřebí, neboť za svými pacienty musel po horách putovat desítky kilometrů. Legendy jej zobrazují na rychlém koni, oděného v dlouhý, volný černý plášť. Zde zřejmě pramení známé pověsti o jeho létajícím plášti. Vysvětlení však je zřejmě bohužel prozaické. Jan Josef totiž patřil ke třetímu řádu františkánů, založenému právě pro službu nemocným. Charakteristickým oděvem jeho příslušníků byl právě dlouhý plášť, barvy ovšem hnědé. Svůj plášť prý ani doktor Kittel nikdy neodkládal a často v něm navštěvoval františkánský klášter v Turnově. I jméno Eleazar si doktor Kittel zřejmě přidal až později, po františkány uctívaném světci Eleazarovi z Ariana.

Doktor Kittel asi nestudoval lékařství na univerzitě, ale znalosti doháněl studiem odborných knih, měl talent a vrozenou inteligenci. V Šumburku se v tajné komoře věnoval studiu lidského těla. Přede dveře do této komory postavil kostru, to aby si případný návštěvník rozmyslel vstoupit. Prý byla tato komora v podstatě pitevnou.

Také měl údajně vlastnit tajemnou černou knihu, kterou s sebou během svých cest nikdy nevozil, dále černý plášť s červenou podšívkou, na kterém podle pověstí létal až do Prahy.

Podobnost s historkami o doktoru Faustovi je tedy zcela zřejmá. O dr. Kittelovi existuje totiž další řada pověstí, které se šířily mezi lidmi – někteří jej proto považovali za čaroděje. Jeho na tu dobu neobyčejné úspěchy v léčbě přisuzovali kouzlům, které vyčetl ze své tajemné knihy.

Rovněž i další čin doktora Kittla nepřímo podnítil lidskou obrazotvornost o lékařově spolku s ďáblem. Aby Kittlovi hosté nemuseli putovat za bohoslužbami do několik kilometrů vzdáleného farního kostela ve Bzí, rozhodl se doktor vybudovat z vlastních prostředků a z darů uzdravených v Šumburku kostel. Barokní stavba byla dokončena v roce 1760 a zasvěcena sv. Josefu (foto). Kostel krytý šindelem se zachoval v dobrém stavu dodnes. Součástí interiéru kostela jsou i tzv. Svaté schody. Takové schody, po kterých se na znamení pokory stoupá po kolenou, bývají spíše součástí velkých poutních míst; najít je můžete například ve velkém areálu kláštera na Hoře Matky Boží nad obcí Králíky. Říká se, že schody byly postaveny na paměť události, která se stala Kittlovi málem osudnou. V roce 1738 se při cestě za pacientem do Herlíkovic u Vrchlabí probořil do zamrzlého Labe. V důsledku prochladnutí v ledové vodě vážně onemocněl a dlouho bojoval o život. Uzdravil se, ale nikdy už prý nedosáhl své původní fyzické kondice. Lékařského věhlasu doktorova se však tato nemilá událost naštěstí nedotkla.

fotografie: archiv autora

Schody mají osmadvacet stupňů a páter Wiesner, který se stal prvním šumburským kaplanem, do nich vložil ostatky svatých. Pod kostelem nechal Kittel v roce 1763 vybudovat rodinnou hrobku. Ta se za dva roky stala místem posledního odpočinku kaplana Wiesnera. Kostelní krypta byla údajně propojena s domem podzemní chodbou.

Dr. Kittel byl pokrokový – používal vodoléčbu a různé bylinné výtažky, základ mnoha pozdějších farmaceutických přípravků. Byl tak dobrý, že se o něm zmiňují i zápisky v deníku císaře Josefa II. Kittel musel často navštěvovat Prahu, kde získával stále novější vzdělání a zkušenosti. Všude ho čekala mračna pacientů, přestože, jak se říkalo, se choval mírně řečeno nezdvořile. Ale vyléčit dokázal, a to bylo podstatné, proto se k němu sjížděla i šlechta.

Záslužnou práci vykonával ovšem také i v místech, odkud pocházel – léčil i chudé nemocné v okolí Jizerských hor a Krkonoš. V roce 1727 se oženil s Annou Marií Güntherovou a měli spolu 11 dětí. Lékařem se stal i jeho prvorozený syn Josef Pavel, další čtyři byli ranhojiči a lékárníci. Kittel zemřel roku 1783 v místě svého narození, tedy v Šumburku.

Dnes v roubeném patrovém Kittelově domě, zvaném Burk, najdeme muzeum a informační centrum. Ve sklepení se nachází bazének spojený s několika dalšími podzemními vodními díly. Dodnes působí dům i jeho okolí velmi tajuplně a vypráví se, že v něm straší i dnes.

napsal Petr Matura