Babinet.cz  /  Magazín  /  Společnost  /   Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Jaké lidové zvyky se k tomuto svátku tradují

Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Jaké lidové zvyky se k tomuto svátku tradují

8.12.2020 - redakce Babinet.cz

Významným prosincovým dnem je také 13. prosinec, kdy v našem kalendáři slaví svátek Lucie. Již význam tohoto krásného jména znamená světlo přinášející, svítící. Lidé na venkově tento den pokládali za nejkratší v roce.

Svatá Lucie byla podle vyprávění dcera bohatých rodičů. Dle legendy se vzdala majetku, který rozdala chudým, a rozhodla se pro panenský život. Jeden zklamaný pohanský nápadník ji proto udal jako křesťanku. Lucie byla odsouzena ke službě ve veřejném domě jako prostitutka. Stráže, které ji tam však měly odvést, s ní prý údajně vůbec nedokázaly pohnout, a tak jí na místě podřezaly hrdlo mečem. Stalo se tak prý údajně kolem roku 304 n. l.

Málokdo však ví, že Lucia byla také jedna z přezdívek bohyně lovu Diany. Po celé Evropě pak můžeme pozorovat, že existovala jasná souvislost mezi svatou Lucií a germánskou Perchtou (Perechta), která je někde dnes spíše známa jako Bertha.

Rovněž i jméno Perchta znamená světlá, zářící. Byla provázena průvodem démonů, kteří se nazývali ,,perchty“, přičemž se tito démoni rozlišovali na zlé (divé) a dobré (krásné). Germánská mytologie rozlišovala zlé černé skřety a světlé skřítky neboli elfy. V Bavorsku se Perchta nazývala ,,paní Berthou se železným či dlouhým nosem“.

Noc na svatou Lucii se ve Švédsku dodnes nazývá „noc matek“. Lucky (,,Lussi“) se v této zemi objevovaly již ve čtyři hodiny ráno. Byly to dvě postavy s otýpkou slámy zavěšenou kolem krku. Na hlavě měly červenou čapku. S sebou vodily kozy, které byly chápány jako čarodějnická zvířata. Otep na krku souvisela s tvrzením, že paní Perchta zlým dětem rozpáře břicho a nacpe jim do něj řezanku, načež jim břicho zašije pomocí radlice železným řetězem.

I Lucky hrozily dětem, že jim rozřežou břicho a nacpou jim do něj slámu a kamení. Negativní stránky Lucie však jsou známy teprve z doby, kdy ji křesťanství démonizovalo jakožto Perchtu.

Původně to byla dobrá, radost přinášející bohyně a odpovídala ,,bílé paní“ z pověstí.

V Vodenwaldu se objevovala bíle oděná dívka s korunou z bylin a proutkem. V Dolním Rakousku shromažďovala v předvečer svaté Lucie děti a děvečky a modlila se s nimi. Poté se uklidil dům a při posledním otčenáši se odříkávalo zaříkání, při kterém se svatá Lucie prosila o ochranu před kouzly a čarodějnicemi. Mezi tyto čarodějnice počítáme například ,,Drudy“, což byla zlovolná noční zjevení, jež doprovázela bohyni Perchtu. Před těmito zjeveními chrání prý údajně správně postavený pentagram.

Také daleká Indie zná v tomto období svátek světel. Jmenuje se ,,Dívalí“ a slaví se celé čtyři dny. Všechny ulice, náměstí a zahrady jsou osvětleny olejovými lampami. Svátek začíná o něco málo dříve než u nás. Den po Dívalí připravují ženy z indické Tiky pro své bratry pastu z rýže a šafránu. Tou pak označují jejich čelo jako ochranu před zlem. Jak je tedy zřejmé, oslava světla je vlastní všem národům a překračuje tak veškeré hranice.

napsal Petr Matura

foto: skanzen Kouřim

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

malickasu
8.12.2020 17:38

zajímavé, děkuji

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip