Ve štolách lomu Velká Amerika obchází děsivý přízrak jménem Hagen

Vápencové lomy na Berounsku známé pod názvem Amerika patří určitě mezi ta nejromantičtější místa u nás. Zároveň ale Amerika umí být také pěkně nebezpečná. Snad právě proto se tady vypráví o tajemném přízraku jménem Hagen, Přijde si pro každého, kdo ho k tomu drze vyprovokuje.

Kdo byl Hagen zaživa, to nikdo přesně neví. Vypráví se o německém vojákovi Hansu Hagenovi, který za druhé světové války hlídal politické vězně a zajatce pracující v lomu. Když válka skončila, chystal se po práci v podzemí zahladit všechny stopy. Nahnal zubožené trestance do jedné štoly a chtěl je tam nechat zavalit a zemřít. Shodou okolností však došlo při výbuchu nálože ke zcela opačnému účinku. Zajatcům se podařilo ze zavalené štoly vyhrabat, zatímco Hagen v podzemí zůstal. Jeho duch tam straší dodnes a chodí si pro ty, kteří zazvoní na Hagenův gong.

Tím gongem není nic jiného než kovová miska o průměru asi 20 cm ve štole číslo 14. Ten, kdo chce spatřit Hagenova ducha, musí o půlnoci do misky třikrát udeřit kusem ocelové tyče, která leží hned vedle, a zavolat: „Hagene, ukaž se!“ Hrozí však nebezpečí, že Hagen se nejen ukáže, ale také si takového drzouna odvede navždy s sebou do nitra Ameriky.

Pověst o Hagenovi má dokonce snad i reálný základ. Po válce se tady prý našel německý německý bajonet s tímto jménem a lebka s otvorem po průstřelu. Zřejmě šlo skutečně o německého vojáka, který se zde skrýval v závěru války. Podle jedné z variant této pověsti se zavalený Hagen sám zastřelil, aby unikl dlouhé a trýznivé smrti. Mohl se však také stát

obětí některé přestřelky, například s českými partyzány. Anebo se celý tento příběh odehrál nějak úplně jinak.

Hagenovy oběti v každém končívají hrůzným, avšak blíže neurčeným způsobem. V jednom takovém případě se prý nejprve ozval děsivý skřek, který donutil všechny přítomné k útěku. Venku však zjistili, že jeden z nich chybí, Ti nejodvážnější se tedy vrátili zpátky, ale zaslechli jen tichý Hagenův smích a spatřili vodu ve studánce zbarvenou krví jeho oběti do ruda. A to bylo všechno, co po nešťastníkovi zbylo.

Dnes se Hagen musí obejít bez tohoto efektu obejít, studánka zanikla. Ale přízračné pověsti o Americe se vyprávějí dál. Třeba o svíčce, která hořela za závalem, kam se nikdo nemohl dostat. O dívce, která v podzemí zmizela beze stopy. O sovách, které věští smrt. Nejlépe se poslouchají přímo na místě. Vždyť lom s řadou neprozkoumaných štol a šachet, se závaly a s mnoha nebezpečnými místy tvoří k podobným vyprávěním tu nejlepší kulisu.

Jitka Lenková

foto: cs.wikipedia.org, sporilov.info.cz