Brněnská káznice Cejl je prodchnutá temnou minulostí. Co se odehrávalo za jejími zdmi?

Převážná většina návštěvníků Brna sem míří za historickými památkami, které jsou častými cíli tuzemských i zahraničních turistů. Brno však má i svá místa skrývající poměrně nedávnou temnou minulost. Jedním z nich je zcela jistě bývalá brněnská káznice zvaná Cejl.

O stavbě trestnice v Brně bylo rozhodnuto již v roce 1770. Původně čtyřkřídlá budova sloužila až do roku 1784 sirotkům, kteří sem byli přemístěni po zrušení jezuitské koleje.

Zpočátku do prostor věznice mířili pouze lehčí provinilci, jež sem po otevření nové káznice byli přemístěni ze Špilberku, aby byli odděleni od těžkých zločinců. Věznice měla už při svém vzniku mužskou a ženskou část. Později bylo vestavěno další příčné křídlo a mezi lety 1843 až 1844 došlo k přestavbě, která zvýšila její kapacitu na několik set vězňů. V komplexu sídlil i městský trestní soud. Kromě výkonu trestu sloužila káznice i jako vazba, a proto měla neustálé problémy s přeplněností, což samozřejmě zhoršovalo životní podmínky vězňů.

Symbolem politického útlaku se začala káznice stávat již počátkem minulého století, kdy zde začali být vězněni i političtí odpůrci soudobého zřízení. Na základě nepodloženého obvinění tu byl například v roce 1916 téměř celý rok vězněn i známý básník Petr Bezruč, jenž však nepodlehl nátlakům a nakonec musel být propuštěn. Dalšími vězni byli mimo jiné i účastníci generální stávky v rosicko-oslavanském revíru v roce 1920. Známou osobností vězněnou na Cejlu byl i generál Radola Gajda po nezdařeném puči v roce 1933.

Za protektorátu byla káznice nadále využívána krajským soudem, avšak s částí vyčleněnou jako ženská věznice gestapa, jež byla řízena z nechvalně známých Kounicových kolejí jako přestupní stanice do jiných věznic nebo koncentračních táborů. Poslední transport do koncentračního tábora odtud byl vypraven těsně na konci války v roce 1945 a bylo v něm asi tři sta žen, které se již domů nikdy nevrátily…

Na konci války zasáhlo věznici bombardování, nadále ale zůstala krajskou věznicí. V té době začalo asi její nejsmutnější období. Po skončení války zde byli popravováni kolaboranti a mimo jiné i velitel brněnského gestapa Otto Koslowski, jenž měl na svědomí právě i poslední transport vězeňkyň. A tak se také i jemu v roce 1947 nakonec stalo toto místo osudným...

Po únoru 1948 zde za nelidských podmínek byli vězněni převážně političtí odpůrci režimu, mezi známými osobnostmi jmenujme například spisovatele Jiřího Rotrekla. Až do roku 1952 zde stále popravovali oběšením.

obr. Na vězeňském dvoře je až do dnešních dnů patrné místo, kde stávala šibenice.

V roce 1956 byla postavena nová věznice v Bohunicích a budovy tak sloužily až do roku 2006 jako depozitář Moravského zemského institutu. V současné době se snad věznici konečně blýská na lepší časy. V roce 2018 byly Radou města Brna schváleny výsledky architektonické soutěže. Odhadované náklady na vznik schváleného kulturně-společenského centra činí přibližně 400 milionů korun. Zachován bude i dvůr, na němž probíhaly popravy. Ten se tak stane pietním místem.

napsal Petr Matura

foto: archiv autora