Přízraky na hradě Kokoříně zde můžete potkat ještě i dnes

Hrad Kokořín zřejmě patří mezi naše nejznámější hrady. Postaven byl ve 20. letech 14. století pány z Dubé. Historici sice asi právem odsuzují jeho přestavbu z počátku 20. století, která byla provedena v romantickém duchu, to však nemění nic na faktu, že také zde, jako ostatně i na jiných hradech, řádí dodnes několik přízraků.

První dva přízraky pravděpodobně mají původ v 16. století. Na hradě tehdy sídlila známá a obávaná horda loupeživého rytíře Petrovského. Před nájezdy této bandy si nebyl jist vůbec nikdo. Jednoho dne napadli lupiči také mlýn v podhradí. Mlynář i pacholci byli zavražděni, jen stará mlynářka a její mladá a krásná dcera byly odvlečeny na hrad. Dívce se však podařilo uprchnout a přivolat pomoc. Draze však za útěk zaplatila její matka, kterou rozzuřený Petrovský zavraždil.

Zločinci dobře věděli, že smrti neujdou, ale bránili se do posledních sil. Někteří dokonce raději ukončili život skokem do studny. Od té doby jejich přízraky volají o pomoc a naříkají. Vypráví se, že kdo se při úplňku nahne nad otvor s vodou, toho prý duchové strhnou dolů. Před několika desítkami let tak měl údajně zemřít jistý mladík ze Mšena.

Studna měla být také spojena chodbou s původním hrádkem v obci Kokořín. Na hradebních zdech se zase měla objevovat skvrna po krvi, která sem vystříkla, když zdrcená mlynářova dcera osobně sťala obávaného vůdce lupičů. I její duch prý obchází kolem a lituje smrti rodičů.

Dalším duchem, kterého zde bylo donedávna možné potkat, je naříkající krajánek, který pokoušel místní entity a následně zahynul. Tento přízrak se prý již desetiletí neobjevil, takže možná už našel cestu ke svobodě.

Dodnes však můžete spatřit přízrak muže, který zde hledal ukrytý poklad po loupežnících a nakonec se zastřelil zřejmě pominutím smyslů či zoufalstvím, že nenašel vytoužený poklad.

Hrad má i svoji Černou paní. Podle legend jde o dceru zdejšího rytíře, která se odmítla vdát za starého šlechtice. Rozčilený otec ji nechal zaživa zazdít. Od těch dob bloudí po hradě a pláče nad svým promarněným životem. Jde o ducha mírumilovného, který nikomu neublíží, ale i tak to jistě není setkání příjemné.

I cestou z hradu můžete potkat přízrak, a to o půlnoci. Jedná se o ducha černého rytíře držícího kuši, kterého doprovází smečka zlověstných psů. Na jejich přítomnost reagují vytím všichni psi v okolí. Děsivé přízraky prý projedou skalním údolím a vrací se rychle zpět. Pak se ozve zoufalé lidské sténání a nastane ticho. Jedná se o jakousi podobu divoké honby? Nebo má toto zjevení jiný původ? V německých kronikách najdeme záznam z roku 805 o válečné výpravě  proti českým kmenům. Drancující frančtí vojáci měli být tvrdě odraženi u hradiště Canburg. Někteří historici kladou toto hradiště právě ke Kokořínu. Návrší u blízké obce Kanina se dodnes jmenuje Hradisko. Je to pouhá náhoda?

Psychotronici tvrdí, že velká paranormální aktivita je zde podporována zemskou energií, která proudí uvnitř hradu. Citliví jedinci jistě sami poznají, že se nejedná jen o pouhé pověsti, a vůbec nezáleží na skutečnosti, zda a jak byl hrad přestavěn. Vždyť podobné jevy dnes můžeme sledovat i v moderních stavbách, kde došlo k velkému psychickému a emočnímu napětí. Pokud je ještě toto vše podporováno i zemskou energií nebo působením například spodních vod, mohou někteří lidé ozvěny dávných tragédií vnímat dodnes.

napsal Petr Matura

foto: Wikipedia