Cesta na Nový Zéland - část 3.

Poznatky čtenářky Babinetu paní Aleny V. z Přerova a jejího pobytu na Novém Zélandu upravila Jana Šulcová

Ráno jsme se probudili do krásného dne a sluníčko svítí už od rána. Je začátek února a když si vzpomenu jaká zima je u nás, tak mě zamrazí.

Kousek od domu je velké obchodní centrum a tak si musím jít koupit nabíječku na mobil, protože ta moje je jen na evropskou síť. Měla jsem čas, tak jsem si obchody pořádně prochodila. Do obchodu se chodí bez nákupních košíků, ty jsou jen před supermarketem, aby bylo kde odložit větší nákup a nemusí se do nich zasouvat žádná mince ani žeton. Také by tam ani nikoho nenapadlo něco ukrást.

Když jsem přišla domů, tak zbývalo už jen málo času na přípravu na odjezd do centra. Právě probíhaly oslavy v Central parku – období čínského psa. Číňanů v Aucklandu žije velké množství a snaží se udržovat své národní zvyky a ty jsou pro veřejnost velmi populární. Central park je pro tyto akce pro svou velikost ideální. Na této oslavě se sešlo asi 30 tisíc lidí, což je na naše poměry neskutečné. Všechno svítilo, stromy, tráva, barevné balónky, všude spousta atrakcí, nechyběl zpěv ani tanec. Člověku šla z toho všeho po několika hodinách hlava kolem. Z toho všeho hluku jsem se už těšila do klidu domů.

Ráno nás vzal bratranec na krásnou Piha pláž, kde jezdí rád surfovat. Vlny byly dost velké, tak jsme se dostatečně vyblbli a pořádně unaveni jeli domů, protože nás další den čekal náročný výlet asi do 300 km vzdálené Rotorua.

Rotorua je velká oblast, kde jsou ještě činné vulkány. Je to velké turistické centrum. Hodinu nám trvalo, než jsme vyjeli z Aucklandu na dálnici. Vjezdy do města jsou z každé strany vždycky ucpané, ale řidiči jsou na to zvyklí a mají obrovskou trpělivost. Po cestě jsme se kochali krásnou přírodou. Vegetace je úplně jiná než u nás. Marně jsem hledala nějaký strom, co roste u nás. To co máme doma jako pokojové rostliny, tak na NZ je všechno ve velkém. Např. fíkus, ibišek, bambus, aloe, benjaminus, juka. Všude jsou krásné pastviny a kopce, kde se pasou krávy, ovce, koně, lamy, srnky. O ovcích a kravách se mi bude zdát asi hodně dlouho, protože jsou všude.

Cesty jsou dobře udržované a právě je po prázdninách a dovolených a tak se hodně cest opravuje. Někde jsou na cestách ze zvláštního materiálu pásy, které mají ten účel, že na cestu nevstoupí ovce. Nevím jak fungují, ale jsou účinné. Sem tam je ze silnice vidět farma. Nějakou dobu jedeme kolem největší řeky na NZ – řeky Waikato. Strýček říká, že se tu během dvou let postavilo hodně nových cest, že se NZ stále přizpůsobuje většímu nárůstu turistů. Krajina se nedá přirovnat k té naší. Je hodně kopcovitá a všude je spousta zeleně. Projížděli jsme také přes maorskou vesnici Naruwahia, kde sídlí maorská královna. Dále jedeme po obchvatu Hemiltnu. Všechny velké firmy, fabriky, sklady a supermarkety jsou postaveny mimo město. Města jsou rozlehlá a každá rodina má svůj rodinný dům. Vůbec nejsou vidět paneláky. Místo křižovatek jsou všudypřítomné kruhové objezdy. Zastavujeme se v malém městečku Cambridge na kávu a potom budeme pokračovat dál směr Rotorua.

předchozí díl si můžete přečíst ZDE