Svatá Zdislava z Lemberka vedla lidi k hygieně. I to často stačilo k jejich vyléčení

V této nelehké době, kdy už mnoho lidí propadá trudomyslnosti, bychom si měli vzpomenout na osobnost, která bez ohledu na to, jaké je naše náboženské přesvědčení, dává naději a příklad, jak snášet životní těžkosti. Byla to silně věřící žena, která měla jistě i velké léčitelské schopnosti a dnes by zcela určitě byla věhlasnou léčitelkou. V době, kdy žila a působila, byla žena jen málokdy respektována. Tím více je její odkaz do dnešních dnů významnější.

Zdislava se prý pravděpodobně narodila v roce 1220 (připomínáme si tak letos zřejmě 800 let od jejího narození) na hradě Křižanov u Brna v rodu šlechtice Přibyslava, který byl předním moravským šlechticem a jedním z důvěrníků českého krále Václava I. Byl rovněž kastelánem na hradě Veveří a posléze na královském hradě v Brně. Zdislavin otec byl velmi duchovně založen a podporoval také brněnské johanity, minority a dominikány. Jistě se jednalo o velmi vzdělaného muže, jenž svoji dceru asi velmi ovlivnil.

Zdislavina matka Sibyla, která do Čech přišla s Německa s mladou královnou Kunhutou, byla také velmi duchovně založená a na konci svého života žila téměř mnišským způsobem života, ačkoliv vychovala tři dcery.

Zdislava vyrůstala na hradě Křižanov a již jako velmi mladá ráda tajně opouštěla hrad a o samotě uprostřed přírody se prý snažila myslet na Boha a rozjímat. O její výchově zprávy nemáme, ale je pravděpodobné, že jako mnoho šlechtických dívek se vzdělávala v některém klášteře. Další zprávy jsou až o jejím sňatku. Již v patnácti letech byla provdána za Havla z rodu Markvarticů, pána na Lemberku, kam se také po svatbě nastěhovala. Její sen, že se stane jeptiškou, se tedy rozplynul, ale ve 13. století se nikdo na názor dětí neptal, a tak musela poslechnout. Už tehdy prý měla tušení, že její život nebude dlouhý, a i proto chtěla žít jako jeptiška, zatímco mnoho šlechtických dívek, které naopak skončily v klášteře, to vnímalo jako utrpení.

Její manžel byl typickým rytířem a věrným pobočníkem Václava I. a zejména také i válečníkem. Přesto to na svoji dobu byl velmi ohleduplný a inteligentní muž. Podle nových poznatků tedy svoji ženu Zdislavu netrápil, jak bylo původně vylíčeno v knize a později též i ve filmu „V erbu lvice“. Dokonce se ji snažil podpořit v jejím úsilí a v péči o poddané. Se svým mužem také založila klášter a chrám sv. Vavřince v Jablonném, kde taktéž vypomáhala jako laická pomocnice, což bylo na tu dobu u šlechtičny nevídané.

Jak již bylo uvedeno, měla i léčitelské schopnosti. V Dalimilově kronice se můžeme dočíst: ,,Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak navrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými velké divy činila.“

Správně rozpoznala i léčivé vlastnosti studánky pod Lemberkem, kam podle legend chodívala pro vodu, a s její pomocí léčila nemocné. Vedla je také zejména k hygieně a častému omývání zranění i jiných postižených míst. Dnes je již známo, že má tato voda, kromě jiného, rovněž vysoký obsah stříbra, které má hojivé vlastnosti. Zdislavinu studánku můžeme navštívit dodnes a její voda má i vynikající chuť.

Mnoho věřících až do dnešní doby přísahá, že jim pomohla právě modlitba k Zdislavě. Jistě můžeme namítnout, že dnes v tom hraje svoji roli zejména víra, ale i kdyby to byla pravda, Zdislavin odkaz pomáhá až dodnes.

V roce 1995 byla Zdislava z Lemberka prohlášena za svatou. Církví bylo jako zázrak uznáno uzdravení MUDr. Františka Straky. V roce 1989 se jeho příbuzní modlili ke Zdislavě a MUDr. Straka se probudil z klinické smrti.

Zdislava se bohužel skutečně nedožila vysokého věku. Zemřela na hradě Lemberku ve věku pouhých 27- 30 let. Byla pohřbena v bazilice svatého Vavřince v Jablonném v Podještědí (dnešní název: bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy). Dnes již dokonce máme i představu o jejím vzhledu. Podle kosterních pozůstatků lebky byla zhotovena forenzní rekonstrukce podoby její tváře. Ten na popud spisovatelky Aleny Vrbové v roce 1979 uskutečnil MUDr. Stanislav Vlček.

O Zdislavě napsala spisovatelka  (původně lékařka) Alena Vrbová již výše zmiňovaný román „V erbu lvice“. Podle autorčina vyprávění, které však nemám ničím podložené, ji prý k tomu vedl opakovaný sen o Zdislavě, ve kterém ji světice nabádala, aby o ní napsala.

V roce 1994 byl podle knihy natočen stejnojmenný film s výborným hereckým obsazením. Manžela  Zdislavy Havla si zahrál vynkající herec Boris Rosner.

Napsal Petr Matura

foto: Wikimedia Commons