Ukryli snad templáři své poklady, ať už to bylo cokoliv, u nás, v Čechách či na Moravě? Protože se na první pohled zdá taková teorie dosti šílená, nikdo se jí vlastně ani pořádně nezabýval. A to je možná přesně ten důvod, proč poklady templářů zatím ještě nikdo neobjevil.

Co je ve hře?

Na prvním místě to je řád templářů samotný. Historie tohoto řadu patří mezi ta zajímavější historická témata, a tak toho o ní bylo napsáno poměrně dost. Nám zatím postačí hlavní záchytné body:

-          řád templářů byl založen v roce 1119 v Palestině a jeho oficiálním úkolem bylo ochraňovat poutníky cestující z Jaffy do Jeruzaléma

-          V Jeruzalémě templáři dostali povolení usadit se v paláci přímo u bývalého Šalamounova chrámu, resp. na místě, kde tento chrám původně stával

-          když byli křesťané ze Svaté země postupně vytlačeni, templáři se uchýlili do Francie, kde požívali neskutečných výhod např. podléhali pouze papeži a byli osvobození od cel, daní a mýtného

-          koncem třináctého století vlastnili templáři na 9000 (slovy devět tisíc) hradů po celé Evropě

-          v noci z 12. na 13. října 1307 byli všichni templáři ve Francii (celkem 138 rytířů) zatčeni na základě udání, že provádějí při zasvěcování svých členů jakési kacířské rituály.

-          následoval běžný středověký proces, kdy se na mučidlech nakonec všichni zatčení ke kacířství přiznali, většina templářů mučení nepřežila, jenom několika z nich se podařilo uprchnout za hranice země

-          v říjnu roku 1311 XV. ekumenický koncil řád templářů rozpustil a zakázal, velmistr Jacques de Molay a mistr Geoffroi de Charnay byli upáleni, velmistrův zástupce Hugo de Perrault a mistr Godefroy de Gonville odsouzeni na doživotí.

-          majetek řádu propadl královské pokladně, avšak hlavní templářské poklady nikdy nalézt.

K řešení nám po templářích zůstaly dvě otázky:

Co bylo tím hlavním templářským pokladem?

A kde by asi tak mohl být dnes ukryt?

obr.Parsifal a svatá grál

Zlato nebo něco jiného?

Obvykle si takový pořádný poklad představujeme jako hromadu zlata, stříbra, drahého kamení a dalších cenných předmětů, což může platit i o pokladu templářů. Během let se však nashromáždila celá řada indicií ukazujících ještě na něco úplně jiného.

Němečtí badatelé J. a P. Fiebagovi například podrobně dovozují, že zakladatelé řádu templářů měli ještě jiný cíl, než šířit křesťanství, a že jejich cesta do Jeruzaléma a pobyt v Palestině nebyly náhodné. Šli tam najisto a dobře věděli, co vlastně hledají. Duchovním otcem této mise byl patrně jeden z prvních templářů Hugo de Payens (1080-1136), jehož přítel, Hugo de Champagne, daroval mnišskému cisterciáckému řádu kus lesa, podnítil založení opatství v Clairvaux a přivedl učené mnichy s opatem, budoucím sv. Bernardem, v čele, na myšlenku, aby se začali spolu s učenými rabíny zabývat hebrejskými a snad i dokonce kabalistickými texty,

V roce 1119 je teoretická příprava tohoto mozkového trustu podle všeho u konce a Hugo de Payens se spolu se sedmi dalšími muži, včetně strýce sv. Bernarda, vydává „do terénu“, tedy do Jeruzaléma. Tam se ovšem naše družina ze všeho nejvíc věnuje vykopávkám v Šalamounové chrámu a pátrání po okolí. Po šesti letech za nimi přijíždí i Hugo de Champagne, který kvůli tomu opustil svoji ženu a dítě, a již po dvou letech, tedy roku 1127, se všichni templáři - zakladatelé až na jednoho vracejí do Evropy, patrně i s tím, co tam našli.

Další úkol řádu spočíval ve střežení tohoto pokladu a byl to úkol tak důležitý, že za tím účelem bylo řádu dovoleno požívat již zmíněné obrovské ekonomické výhody. Templáři také nakonec dobře věděli, jaký pogrom se na ně chystá, a tak dva dny před ním vypravili údajně z hradeb pařížského Templu „povoz se senem“ ukrývající zřejmě i jejich legendární poklad. A tím jeho stopa zatím končí.

Ztracený Bafomet

Jaký předmět byl tak důležitý, že stálo za to ta něj obětovat všechny francouzské templáře včetně velmistra?

V souvislosti s templáři se třeba vždy mluvilo o jakési modle zvané Bafomet popisované jako „hlava starce“, přičemž to však může být je obrazný popis čehokoliv („hlava“ motoru u auta anebo na zavírání zavařovacích sklenic tu skutečnou také zrovna nepřipomíná). Přímo samo se nabízí vysvětlení, že Bafomet byl jakousi zázračnou křesťanskou relikvií dovezenou rovnou ze Svaté země, a to relikvií zcela unikátní. Je však proti logice věci i křesťanskému duchu, aby templáři nezhotovovali její repliky a nešířili po světě, zvlášť když po doteku originálu měly tutéž zázračnou moc jako originál, podobně, jako tomu je tomu dodnes třeba s Pražským jezulátkem.

Jenže co když templáři repliku Bafometu prostě vyrobit nedokázali? Němečtí badatelé, bratři Johannes a Peter Fiebagové třeba přišli s poměrně složitou, ne však nelogickou teorií o tom, že slavná biblická archa úmluvy byla ve skutečnosti strojem, který Izraelitům vyráběl na poušti manu. Strojem, který nebyl vyroben ani na Zemi, ani lidmi, a tudíž nenapodobitelným. Strojem, který byl zároveň nebezpečný tak, že ho templáři, byť ho objevili a dovezli do Evropy, nepoužili na svoji ochranu ani ve chvílích nejvyššího nebezpečí. A že by to stálo za to. Vždyť v této souvislosti se vypráví, kromě jiného, o tom, že Bafomet v podobě svítící kovové koule templářům darovali „světelní démoni“. Na Kypru potom Bafomet zbořil několik měst a hradů a když spadl do moře, vzedmuly se vlny a na tom místě vyhynuly všechny ryby. Jenže co když Bafomet po těch letech přestal fungovat a své pány už chránit nemohl? Ani tak by ovšem objevení tohoto krajně podivuhodného předmětu nebylo bez zajímavosti.

Templářským pokladem ovšem stejně dobře mohl (může) být svatý grál, turínské plátno, Veroničina rouška, nějaká pohanská socha, arabský přístroj či pohyblivý automat anebo prostě cokoliv jiného.

Možné úkryty

Kde je ovšem hledat?

Za prvé je možné, že Bafomet už neexistuje, mohli ho zničit sami templáři nebo někdo po nich stejně dobře jako nějaká nešťastná náhoda.

Za druhé mohl Bafomet přece jen padnout do rukou krále, papeže nebo inkvizice a buď se do dnešních dnů nedochoval, anebo naopak tvoří jedno z přísně střežených tajemství Vatikánu.

Za třetí ho templáři mohli ukryli na některém ze svých sídel nebo kdekoliv jinde včetně tak vzdálených míst, jako je Oak Island u Nového Skotska nebo středoamerická džungle. Čechy a Morava zatím zůstávají poněkud stranou zájmu a zcela jistě neprávem. Hlavně proto, že u nás nebyli templáři nikdy pronásledováni a z Paříže to k nám není zas až daleko.

Templáři u nás

Pokud byste se tedy chtěli po stopách templářského pokladu vydat tady u nás, asi by se mělo začít na těch několika málo místech, kde měli templáři své komendy.

V Praze to bylo při kostelíku sv. Vavřince na Starém městě, kde templáři sídlili od roku 1232. V roce 1312 viennský koncil rozhodl, že templářský majetek získávají (částečně) johanité a do jejich vlastnictví přešla i tato komenda. O rok později ji johanité prodali dominikánkám, které začaly s rozsáhlými úpravami. Vznikl tak klášter a kostel svaté Anny u stejnojmenného náměstí, zrušený roku 1782. Původní templářské sklepy se nacházejí pod jeho východním křídlem.

Další templářská komenda se nacházela v letech 1295-1312 v Uhříněvsi. Po templářích ji opět převzali johanité a v husitských válkách se dostala do světského vlastnictví. Z komendy vznikla tvrz rozbořená v letech 1740-3. Její zbytky bychom našli v objektu severně od barokního kostela Všech svatých.

Mezi další prokazatelně templářské majetky patřil hrad Templštejn a hlavně tvrz v Čejkovicích na Moravě. Právě o Čejkovicích se traduje, že templáři zde kolem roku 1230 začali pěstovat vinnou révu a budovat vinné sklepy nemající v té době nikde u nás obdoby. Dnes je v nich v sudech uloženo na půl milionu litrů vína a vinný archiv jejich majitele, vinařského družstva Templářské sklepy Čejkovice. Jsou to ale opravdu jediné poklady těchto sklepů? Pro úplnost je ještě třeba připomenout, že templáři na našem území po krátkou dobu i vlastnili také rozsáhlé území s centrem v dnešním Vsetíně.

Více sídel nebo majetku templáři v Čechách a na Moravě podle historických pramenů nikdy neměli. Poměrně hojné pověsti o pokladech templářů z různých míst ani přesto nemusí být jen pověstmi. Vypráví se v nich i o tom, že templářské poklady jsou pokryty hieroglyfy, zakaleny v pekelném ohni a zkropeny krví statečných rytířů. Prý jsou také prokleté, hlídají je temné okultní síly a nikdo nepovolaný si je proto nemůže nikdy přivlastnit. Jenže co když ten povolaný chodí právě teď někde mezi námi?

Templáři v Čechách a na Moravě

Bezděz - údajně zde ve třináctém století sídlili templáři, zřídili si zde klášter a v Čertově věži ukryli poklad, k němuž zasypali přístup.

Blatná – hrad údajně založen templář, jejich poklad ukrytý v hodovní síni údajně vyzvedl jistý zámecký písař.

Budyně nad Ohří - údajně zde kdysi stával templářský klášter.

Buchlov - templářům se připisuje stavba zdejší severovýchodní věže, kde měli kapli, sklepy a podzemní chodby.

Bystřička (u Valašského Meziříčí) - na tamějším vrchu Klenově údajně templáři zbudovali svůj hrad Freundsberg, zvaný též Klenov nebo Zámčisko.

Čakovice (Praha 9) - historicky doložené sídlo templářské řádu, komenda uhříněvská a čakovická, v Uhříněvsi na místě templářské komendy postaven dnešní zámek.

Čejkovice (u Hodonína) - historicky doložená první templářská komenda na Moravě, z níž se dochovala spodní část hranolové věže a díl zaoblené hradní zdi.

Červená Řečice (u Pelhřimova) - podle pověsti založena templáři.

Dačice - traduje se, že zde původně žili templáři a ve sklepě nechali zazděný poklad.

Dobříš - templáři údajně sídlili na zdejším vrchu Vargač, kde je pod zříceninami kláštera i tajná chodba.

Helfštýn - podle pověsti sídlo templářů.

Choustníkovo Hradiště (u Dvora Králové) - podle pověsti založen templáři, ve sklepech jsou zasypané poklady.

Jindřichův Hradec - jeden dvůr v okolí, nedaleko lodhéřovského statku, daroval zdejší pán z Hradce roku 1297 templářům, což je i historicky doloženo.

Lemberk - údajně templářské sídlo.

Malé Žernoseky (u Litoměřic) - údajně zde stál templářský hrad.

Staré Hrady (u Jičína) - hrad podle pověsti vlastnili templáři, dochoval se z něj jen hradní kostel. Templáři zde údajně ukryli poklad - sochy dvanácti zlatých apoštolů, dovezené z Východu. Podle jedné varianty této pověsti poklad vyzvedli jezuité a ukryli ho v podzemí valdického kláštera, kde by měl být dodnes.

Štabmerk (Šternberk) u Telče - údajně templářské sídlo.

Telč - vnitřní město rovněž údajně založeno templáři.

Templštejn (u Znojma) - historicky doložené sídlo templářské komendy, podle pověsti je zde ukrytý i poklad.

Veveří (u Brna) – podle pověsti templáři vlastnili zdejší hrad v době vlády Václava II. (českým králem 1283-1305) a ukryli zde poklad.

Výskytná (u Pelhřimova) - zdejší gotický kostel P. Marie je údajně postaven na místě bývalého templářského hradu, pod kterým se nachází tajná chodba.

Napsala Jitka Lenková

fot: archiv autorky