Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Helena (52): Dceři jsem půjčila spoustu peněz. Nevidím ani peníze, ani dceru

Helena (52): Dceři jsem půjčila spoustu peněz. Nevidím ani peníze, ani dceru

6.2.2020 - redakce Babinet.cz

Na dceru jsem byla vždycky sama. Prakticky hned po jejím narození nás její otec opustil. Je pravda, že jsem otěhotněla neplánovaně a její otec byl stoprocentní bohém. Nemůžu mu ale upřít, že vždy řádně na dcerku platil. Nikdy se však neviděli. Pražádný zájem o ni nejevil. Moje další vztahy se také dlouho nevyvíjely dobře. Než jsem našla svého současného, dlouholetého partnera, trvalo to. S dcerou si ale nakonec sedli a její pozdní dětství, puberta i raná dospělost, to vše nakonec bylo v pořádku. Další děti jsem kvůli zdravotním problémům mít nemohla. A jedno dítě je vždycky pro strach.

Když odešla ve svých dvaceti z domu, docela těžko jsem to nesla. Jediné dítě najednou bylo pryč. V osamostatnění jsem jí ale samozřejmě nijak nebránila a užívala jsem si nový stav v partnerství. Stav, kdy se můžete věnovat jen sobě a partnerovi. Bylo to příjemné. Pak se ale dcerce přestalo ve svém osamostatňování dařit. Střídala práce, párkrát jsem jí půjčila na podnájem, nebo nakoupila jídlo. Vždy někam do práce nakonec opravdu šla, chvíli se udržela, ale pak zase přišla nějaká nespokojenost. Peníze, které jsem jí tehdy napůjčovala, nepočítám. Pak si ale našla přítele a její neukotvenost se ještě zhoršila. Je to podnikatel, ale má smůlu. Ne a ne se mu pořádně zadařit. Vždycky jeho plány na něčem ztroskotají. Oba bydlí u dcery v podnájmu. Tedy alespoň, co vím. S dcerou se už vůbec nestýkám. Hodila mě přes palubu v momentě, kdy jsem jí přestala půjčovat peníze (na další nájem, na opravu přítelova auta, na novou pračku, na splacení nějakých dluhů, na novou sedačku, protože stará se rozpadla, atd.) a navíc jsem chtěla alespoň nějakou část svých peněz vrátit. Mám malý obchůdek a nežiju sice z ruky do pusy, ale tohle dotování dcery donekonečna, mi nepřijde správné, ani zdravé. Začalo to zasahovat i k nám domů a s partnerem jsme se často kvůli tomuto půjčování hádali. Samozřejmě, že má pravdu. Nelze dceru nesmyslně podporovat. Jenže od té doby, co jsem s tím přestala, jsem přišla o dceru. Při posledním setkání (opět kvůli penězům), jsme se tak pohádaly, že mi přibouchla dveře před nosem s tím, abych šla do háje, když jsem takový lakomec. Od té doby jsme se nepotkaly, neviděly, neslyšely. Za chvíli to budou dva roky.

Helena, 52 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Ilustrační foto: pixabay.com

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

 

ilustrační foto: pixabay.com

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

noral
5.2.2020 18:49

Ale vy jste jí nepůjčovala,vy jste jí ty peníze dávala.Ato opakovaně,i když jste věděla že vám je nevrátí.Ivy tedy nesete na situaci vinu.

miky 55
6.2.2020 09:48

Víte, Heleno, s tímhle " půjčováním" potomkům ,to je vždycky trochu problém.Ale trochu se mi zdá, že je něco špatně celkově, prostě se něco zvrtlo asi už při její výchově. Jistě, že "děti" často sem tam berou občasnou výpomoc, alespoň zpočátku ne jako "půjčku",ale jako rodičovskou pomoc,ale neměla by se z toho stát samozřejmost a nemělo by se to táhnout do nekonečna. A už vůbec by se nemělo stát,že když odmítnete, znamená konec vztahu s dcerou. Prostě se to nedělá.

miky 55
7.2.2020 13:08

Myslím, že se nikdo moc nehrne do odpovědí, protože to to občas asi udělá každý z nás. I já, když bylo nejhůř.Kdo jiný by měl pomoci, ne-li rodina, když je zle. Ale jak říkám, všeho moc škodí. Mám kamaráda, který takhle "dotuje" vdanou, třeskutě dospělou dceru(43)už 25 let. Jistě, že jí pomohl, když za ním přišla v necelých 18 letech už těhotná, ale od té doby se to pravidelně opakuje. Kamarád je už v důchodu, ale pořád pracuje. vede si záznamy, ze kterých je patrno, že už se by se to dalo počítat na statisíce.Říct si nedá, stejně prý všechno jednou dostane, tak co. Je to jen na Vašem názoru, ale zvažte to, jestli tak chcete činit neustále.

Ely
8.2.2020 12:37

Hanba by mě fackovala, kdybych se nechala dotovat od rodičů. Dost už, že mi umožnili studovat docela dlouho. Teď jsem na řadě já s jejich dotováním :-). Tady bych jenom podotkla, že bude dost značná chyba ve výchově. Těžko se to soudí, neumím si představit, být v této situaci, kdyby to bylo mé jediné dítě. Buď jste, paní, fakt něco šeredně pokazila ve výchově, nebo je vaše dcera prostě nepodařený zmetek (sorry). Jistě existuje více možností a zdůvodnění, ale já jsem zvyklá vždy hledat interní chybu a většinou se vyplatí nastavit zrcadlo vlastní rodině. To pak člověk vidí věci.

noral
9.2.2020 17:27

Mám kamaráda který má tři dospělé děti,dvě z dětí už jsou jednou rozvedené a znovu v manželství,takže má vlastní vnuky,vyvdaně a vyženěné vnuky...............prostě tlupa.Kamarád s manželkou bydlí na sídlišti v bytě,mají chatu,oba jsou v důchodu ale ještě pracují.Tedy mají celkem dva lidé čtyři příjmy.Nikdy nebyli na dovolené,ani v česku ani v ciziněVšem třem dětem koupili byty,půjčují chatu,kamarád zavařuje,koupí půlku prasete,udělá zabijačku,udělá klobásy,zavaří maso,vypěstuje zeleninu,to vše narve do mrazáku,za chvíli je po všem,mizí to rychlostí blesku.Pokud vnoučata přjedou na chatu,sezobou jahody a to co zrovna zraje,a rejdí prstem po mobilu.Když chce s něčím pomoci,vnoučata řeknou"ale dědo,my nejsme vnoučata pracující,my jsme studující".!Jedna z dcer,podruhé vdaná,matka dospělých dětí,zavolá kamarádovi že potřebuje někam zavézt.Na dotaz proč nejede svým autem,odvětí že v něm nemá benzín.Kamarád ji tedy bud zaveze svým autem,nebo jí rovnu dá na benzín.Je tohle normální nebo jsem divná?

miky 55
10.2.2020 00:33

Nejste divná a není to normální

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip