Jsem velký zastánce žen. Nikdy je neponižuju, za nic se nevysmívám, snažím se pochopit a totálně se vyhýbám zesměšňování. I když zrovna směšnost je nosníkem mého příběhu, stojím si za tím, že se vždy snažím k zesměšňování opravdu nesklouznout. V případě mé přítelkyně je to ale velice těžké, když vidím, jak si psa plete s miminkem.
Když jsem svou přítelkyni před rokem poznal, okamžitě jsem se bezhlavě zamiloval. Shodneme se na humoru, na jídle, na filmech, na životním stylu, na hudbě i na tom, jak společně vidíme budoucnost. Jediné, na co máme diametrálně odlišný názor, je její pes. Já patřím k lidem, kteří striktně zastávají názor, že pes je takový, jaký je jeho páníček. Moje partnerka vyletí jako čert z krabičky, kdykoliv tohle zaslechne a ihned má uraženecký postoj. Křičí, vzteká se jako malá a psa do krve obhajuje. A přitom já jsem ještě pořádně ani nic neřekl. Zatím spolu s přítelkyní nebydlíme, ale já si to postupem času vlastně dokážu méně a méně reálně představit. S ní bych bydlel rád, s jejím pejskem nikoliv. Ať to zní sebevíc hrozně. Už teď, když u přítelkyně jen přespávám, je to nesnesitelné. Přitom já mám zvířata rád, ale musí se nějak vést. Ani domácí mazlíček si nemůže dělat, co chce.
Přítelkyně svého jezevčíka miluje nade vše. Mám občas pocit, že jej má radši, než společnost lidí. Dobře, zbožňování svého mazlíka je snad v pořádku. Ale tento dospělý pejsek doma čůrá, kudy chodí, i když se s ním pravidelně chodí ven. Čůrá na gauč, do postele, na koberce, po stěnách. Zničil mi už tři páry bot, bundu, peněženku a nějaké knížky. Odmítá se hnout z postele a prý nesnáší, když má ležet v nohách, takže se s ním partnerka dělí o polštář a pejsek mě k paničce téměř nepustí. Chodí po stole, sní, cokoliv tam leží, sousedům jde na nervy svým vytím, když je sám a nesnesitelně žebrá u stolu, kdykoliv jíme. Venku po každém startuje, absolutně neposlouchá a kdykoliv může, bere čáru. Už několikrát jsme ho dlouhé hodiny hledali. Partnerka se všemu vždy jen směje a šišlavě mu sděluje, že ho maminka miluje. Je to směšné.
Já sám jsem psa měl a vím, že tenhle pejsek je extrémně rozmazlený a partnerka ho rozmazluje víc a víc. Zní to jako banalita, ale takový rozmazlený pes dokáže pěkně znepříjemnit život partnerům, kteří se spolu teprve učí žít. Já bych zvířeti nikdy neublížil, ale myslím si, že i tohle extrémní hýčkání a rozmazlování, svým způsobem ubližováním je.
Daniel, 32 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Ženy bývají na svého psa velmi často nezdravě fixované a nedá se s tím nic dělat, jen vyměnit tu ženu :-) Byl byste vždycky druhý v hierarchii, a to i kdybyste čoklíka trhul mezi dveřmi - hned by si pořídíla jiného, ještě uňafanějšího, s většíma očima a kulatější hlavou :D
Muj soused ma taky psa teroristu. Pes si dela, co chce a nikoho neposloucha. Kdyz neco provede, dostane jeste odmenu - proste zadna vychova. Jenze oni s nim nikam ani nemuzou jit, navstevy k nim prestaly chodit a sousedova zena dokonce zvazuje rozvod!! Takze pokud se nezmeni panicek ( v tomhle pripade slecna), nezmeni se ani pes. Ledaze by sis poridil dogu:)
A teď si místo psa dosadit dítě.. co z něj asi vychová? S tímhle bych do rozmnožování určitě nešla.
To, že někteří lidé preferují svého psa dokonce i před jinými lidmi ,to se stává. Ale že by jim nevadilo, že jejich pes chodí po stole, nebo dokonce čůrá v bytě, kde ho právě napadne, to slyším poprvé,s tím jsem se tedy nikdy nesetkala. To je opravdu extrém. Docela by mě zajímalo, jestli partnerka měla i jiné vztahy a jak dopadly. Řekla bych , že dobře ne. Spíš to vypadá, že se slečna se v někom zklamala a rozhodla se , že pes bude bezpečnější variantou.Ale těžko se to nějak změní.
miky 55, ono jim to možná "vadí", ale rozhodně nedělají nic pro to, aby se situace změnila. Protože i pes je individualita a pokud je pro něho přirozené všude čůrat, přece jej nebudou omezovat ;)
Souseduv pes ji s panickem z talire a panickovi to nevadi. Kdyz na hodinou odejdou z domu, udela jim minimalne louzicku, rozbije vazu, rozkouse bryle, kabel od PC, rozkouse knizku z kniovny atd. Jenze je to milacek a radeji se o tom nemluvi. On se nikdo nebude chlubit tim, ze nedokaze vychovat psa!
Palomita: myslím, že takovou ženskou co si ke psu pořídí ještě dítě jsem už viděl. Pejskovi: "ňu ňu ňu ťu ťu ťu"; Dítěti: "neotravuj"; Pejskovi: "a chceš ještě krekřík"; Dítěti: "mlč už sakra"; a tak to šlo pořád... :-(
Palomito, pro dospělého psa vůbec není běžné se "venčit " tam, kde bydlí. Dokonce jsem znala i psy ,kteří se neradi venčili i na dvorku,nebo zahrádce. A taky pes vydrží v klidu ,než pán přijde z práce, tedy pokud je navyklý se pravidelně venčit až" venku".Je pravda, že jezevčíci bývají poněkud tvrdohlaví, ale o to víc potřebují právě pevné vedení. To se tady tedy rozhodně nepovedlo. Rozmazlovat jezevčíka není dobrý nápad, to si slečna nevybrala dobře.
Já jsem taky velice fixovaná na všechny naše psy a nově, pro mě jako pejskaře, bohužel, i na dva kočičáky. Mám je rozhodně raději než mnohé lidi, nikdy mě nepodrazí, nelžou, jsou zcela upřímní a hluboce mě, aspoň v případě psů, milují. A musím říci, ba se dokonce pochválit, že jsou všichni precizně vychovaní a vesměs vycvičení (to není nutně to samé). Ehm, ti psi tedy. Kočky na mě zvysoka kašlou :D. Paní si navíc vybrala hooooodně blbé plemeno na to, aby jí skákalo po hlavě. Jezevčíci jsou vzrůstem malí psi, čelistmi a povahou psi střední až velcí. Jednoho zástupce, i když jen kříženého, máme jak doma, tak v rodině mé sestry a představa, že on poroučí nám a ne my jemu, je dost nepříjemná až nebezpečná. Na mnoho ras platí jen přísná důslednost a velice spravedlivá, ale opravdu důsledná výchová. Ona i nevychovaná čivava dokáže dost znepříjemnit život. Pes tady paní z příběhu je chudák, je mi ho strašně líto. Psi potřebují řád, musí vědět, co smí a co ne, a hlavně to nikdy nesmí být oni, kdo velí. Mohou velet stádu ovcí, když jsou s nimi sami, ale nikdy ne lidské rodině. Naši psi jsou nejšťastnější, když dostanou zcela jednoznačné příkazy. Ví, že jsou v rodině vždy na posledních místech, rozhodně až po všech dětech u nás nebo v jakékoliv rodině, mezi přáteli atd. Danieli...prostě si teď živě představte, že do této situace přijde dítě. Jestli nejste schopen ukočírovat psa ze své pozice teď, tak se vám to nikdy, nikdy nepodaří tváří v tvář ženské s hormony na pochodu. Buď dojde k neštěstí, nebo půjde chudák zvíře do útulku. P.S. představa, že mi dospělý pes, který zrovna nepřišel před týdnem z útulku, počurá gauč nebo chodí po stole, je pro mě tak směšná, že si ji nedokáži v hlavě ani vizualizovat :D.
Vždycky si říkám, že psí láska je laciná, kdo si koupí psa, ten ji má, ale vypadá to, že někdo ani na tohle nedosáhne :D
Oba máte pravdu, ale ono nejde ani tak o to, ukočírovat toho psa, spíš by to chtělo ukočírovat tu slečnu. Na to to ale zrovna po roce nevypadá.Něco je špatně,ta slečna není pro trvalý vztah dobrý partner.
Miluji pejsky a kdybych mohla,mám jich celou smečku.Ale miluji je tak jak člověk může milovat zvíře.Nedokážu si představit že bych mu vyprávěla že jsem jeho maminka nebo že by mi dokonce močil do postele,po bytě a trhal a kousal předměty.To dělají malá štěnátka a i ty to lze velmi brzy odnaučit a dokonce téměř ihned je lze naučit dodržovat hygienu a močit jen na jedno místo,posléze pak močit jen při venčení.Takže ona dáma má velký problém a to ve své hlavě.
Vymenit partnerku s tim nic jineho neudela
Danieli, myslím, že trochu přeháníte. Malý pejsek opravdu doma udělá někdy loužičku. Časem si zvykne, naučí se. Chce to lásku a hodně trpělivosti. Začínala jsem se dvěma koťátky. Vzala jsem si je domů. Několikrát udělali loužičku pod kuchyňskou linkou, za troubou a v koupelně. Dnes mají 10 měsíců, naučili se na kočičí záchod a jsou to zlatíčka. Mikeš každý den příjde za mnou na klín se pochovat a krásně vrní. Černou kočičku vybral manžel a zůstalo jí jméno "Malá". Je to krasavice. Nejdůležitější je důslednost. Psi to mají stejně. Pokud se podaří odstranit tento problém u Vás, máte vyhráno. Pokud ne musí pes na dvorek, doma nemůže být...
Damián: a o tom to právě je, že ta holčina nic jako trpělivost nebo důslednost nemá :-)