První dva syny jsme měli v době, kdy maminky, nebo rodiče obecně, neměli tolik informací. Pleny byly jedny a to ještě látkové, byl jeden druh umělého mléka, kočárky vesměs všechny stejné a nějak jsme se řídili intuicí a selským rozumem. Synové měli od miminek řád ohleduplný k jejich potřebám a všechno bylo v pořádku. Chodili ve stejný čas spát, když byli větší, jedli s námi u stolu oběd kolem té dvanácté hodiny, plus mínus se denně koupali ve stejnou dobu, večeře a pak odchod do postýlek. Synové šli brzo po sobě a všechno se s nimi moc hezky zvládalo. Byli usměvaví, spokojení a veselí. Rád na tu dobu vzpomínám. S dceruškou, která přišla o mnoho let později, je to teď úplně jiné a já se nestačím divit. Je to vzteklý křikloun, protože se, alespoň podle mě, motá ode zdi ke zdi a sama neví, co si s tou svobodou počít.
Dcerka byla neplánované dítě. Moje žena sice není v mých letech, ale i tak ji měla dost pozdě. Když se potvrdilo těhotenství, o potratu nebyla řeč. Rozhodli jsme se dítě mít, milovat ho a nějak to všechno zvládnout. Pak se ten uzlík narodil a moje žena zahodila veškeré znalosti, které už jako dvojnásobná skvělá a do posledního písmene báječná matka, měla. Dcerku si prý chce užít a tentokrát na to zkouší jít jinak. Ale proč měnit to, co u obou synů fungovalo? To opravdu nechápu a nechci domýšlet, kam tohle spěje.
Dcerka má dva roky a je absolutně bez režimu. Chodí spát, kdy chce, jí kdy chce a co chce, dělá jen, co chce a to co nechce, dělat nemusí. Skoro o půlnoci nám tak ještě běhá po bytě, zásadně s námi neobědvá, protože prý nemá hlad, ven se vypravujeme dvě hodiny, protože malá si prý sama ze skříně vybere, co si chce obléknout. Nesnídá, neobědvá, nevečeří, protože je prý nesmysl omezovat dítě na pevnou dobu. Jí, až má hlad. A tak dále. Tento nerežim se týká úplně všeho, co si jen u dětí dovedete představit. Malá sice prospívá, krásně mluví, je šikovná a bystrá, dobře roste a je zdravá, ale je nezvladatelná a vše se jí podřizuje. Můj vyšší věk určitě hraje roli, protože takový divoký mrňous mě zmáhá víc, než když mi bylo třicet, ale ani tehdy bych výchovu bez mantinelů prostě nevolil. Synové jsou toho jasným důkazem. Moje žena s dcerkou neuvěřitelně omládla a mateřství jí sluší, ale vidím, že i ji ta neposlušnost dcerky zmáhá. Mluvit se s ní o tom však nedá. Vždy tvrdí, že doba se změnila a už dávno je vědecky dokázáno, že děti vědí nejlépe, co je pro ně dobré. Já jsem však ten morous, který nedbá vědeckých studií a stále trčí v době, kdy o tom, co je pro dítě dobré, rozhodovali rodiče.
Miloš, 55 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Docela chápu Vaši paní,proč to dělá. Jistě si načetla spoustu nových informací a nejspíš se v nich trochu ztratila. Tento "nerežim" je dobrý pro miminka,ale nejpozději do roka, často i dříve, je dobře stanovit nějaké mantinely. Dítě se bez nich cítí nejisté, atak neustále zkouší, kam až může jít, kde ty hranice jsou. Jistě se nic nestane, když dítě nechce třeba obvědvat,ale další jídlo je svačina. Tečka. Co je třeba upravit co nejdříve, je spánkový režim. Dvouleté dítě by ho jistě mít mělo. Není žádný důvod ,aby bylo vzhůru třeba do půlnoci, než padne vyčerpáním.Pravdu máte Vy. A ve dvou letech je nejvyšší čas.
Vaše dítě bude brzdy dost nešťastné. Je mi fuk, co si hypermoderní freecoolstyle rodiče myslí. Dítě potřebuje režim, potřebuje mantinely, potřebuje ukázat směr. Dítě, které to nemá, doslova křičí "zakažte mi konečně něco". Jsem každopádně mladší matka než vaše žena, podle všeho. A dcera má jasný režim, jakkoliv toto slovo zní jiným drsně. Chodí spát každý den ve stejnou dobu, plus minus 15 minut. Jí se zásadně u stolu, ve stejný čas. Vaše žena dělá z dítěte malého dospělého, a udělá z něj malého nešťastníka. Představa, že tak malé dítě běhá po bytě do půlnoci, je pro mě děsivá. Ne kvůli tomu, že bych neměla svůj večer už sama pro sebe / pro nás, ale proto, že tak malý prcek už má asi 4 hodiny tvrdě spát a sbírat síly na další den, růst a odpočívat. Jste rodič jako ona, se stejnými právy, takže pěkně naordinujte něco z toho, co si pro výchovu přejete vy. Žena nechá dítě vybírat oblečení, vy zavedete spaní v 8 večer. Kompromis :D.
Dítě má přece dva rodiče.. pokud je jeden příliš benevolentní, druhý může ukázat mantinely. Děti se velmi rychle naučí, komu můžou skákat po hlavě a komu ne. Do výchovy mají zasahovat oba. Ale to pak člověk ztrácí to pohodlí, kdy pouze řekne "on(a) to dělá špatně" a dál se nestará.
Tak tohle nezávidím. Bude třeba dát do latě obě. Matku i dítě. S matkou to bude podstatně těžší ...