Když jsem po velmi zdlouhavém, nepříjemném a v mnoha ohledech i trapném rozvodu zůstala sama, na nový vztah jsem neměla ani pomyšlení. Muži mi neříkali zhola nic a už jsem znovu nechtěla naletět někomu, z koho se vyklube hrubián, lhář a postupem času alkoholik. Byla jsem k mužům jednoduše nedůvěřivá, což je asi i logické. Tehdy mi ale bylo třicet a tak bylo jasné, že přeci do konce života nezůstanu sama. Taková myšlenka samoty na mě začala čím dál tím víc doléhat. Když se tak po nějaké době objevil na scéně můj současný partner, byla jsem ráda, že se přece jen nedůvěra v muže zlomila.
Z počátku jsme si samozřejmě užívali hezký, romantický vztah. I když jsme se k sobě sestěhovali, bylo vše víceméně v pořádku. Po otřesném, násilném prvním vztahu jsem byla ráda, že je můj partner svým způsobem takový ten typ mouchy snězte si mne. Byl na mě hodný a to mi asi svým způsobem stačilo. Postupně mi sem tam sice vadilo, že se sám nedokáže pro nic rozhodnout, ale pořád jsem byla ráda, že se cítím v bezpečí. Ta jeho mírná povaha mi nesmírně imponovala. Je také zodpovědný, slušný, pohledný, ale se ženami to u něj nikdy nebylo to pravé ořechové. S jeho povahou jej každá jen využila a zahodila. S ženami tedy nemá příliš zkušeností a s dětmi samozřejmě ještě méně. Já jsem dítě postupem času chtěla. Měla jsem nejvyšší čas a mateřskou touhu také. Ani můj partner se dítěti nebránil. A tak se nám narodila dcera, které je dnes už rok.
Můj partner však jako rodič totálně selhává. Vůbec neví, co si s dítětem počít, i když je stejně starý, jako já. Co mu neřeknu, to jej samotného nenapadne. On se snaží pomáhat, nemůžu říct, že ne, ale vždy mi jen přidělá víc práce. Jsem si jistá, že malou nade vše miluje, ale tohle bohužel pro výchovu dítěte a budoucí život, nestačí. Jako rodič je můj partner nemastný, neslaný. Neumí malou vzít sám ven třeba na déle, než dvacet minut, neumí ji pořádně nakrmit, zabavit, neví, kde má oblečení, neví, kdy se koupe, neví proč pláče, nebo co ji rozesměje, atd. Já bych tohle všechno asi i pochopila. Od toho je na mateřské žena, aby si to doma s dítkem šéfovala, ale mého partnera ani nic kolem malé nezajímá. Po příchodu z práce se ani nezeptá, co je nového, jestli třeba něco umí, nebo co jsme dělaly. Když o tom mluvíme, pořád jen říká hm hm hm. Je to celé takové vlažné. Snažím se za nás za oba, aby malá měla vše, co potřebuje a hodně se jí věnuju. Dokonce mám občas pocit, že jsem na ni fixovaná víc, než ona na mě, ale celá situace je nějak zvláštně neutěšená. Můj partner už navíc rodiče nemá a moji rodiče jsou vzdálení přes celou republiku, takže si často připadám tak nějak ztracená.
Anna, 38 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Vaše dítě je sice rodu ženského,ale měla byste vědět že: Dokud syn nerozkouše řízek sám (s normální matkou v cca dvou letech), není chlap otcem. Evidentně jste doposud vážnější vztah neprozila, natož zklamání a rozvod. Běž se vybrecet za maminkou.
Anno, Anno, vaše současné starosti na hlavu všech, kdo opravdovéí starosti mají! ;) Ne, promiňte, ani v nejmenším nezlehčuji vaše znepokojení, ale ujišťuji vás, že vůbec, vůbec, vůbec nemáte z čeho být znepokojená. Vaše situace je normální. Normální! Váš muž nikdy děti neměl, tak s nimi neumí zacházet. Vy jste také nikdy žádné děti neměla, tak máte očekávání asi převzatá z nějakých feministrických blogů (nevěřte všemu, co kdo v duchu svého aktivismu napíše!), anebo od vrstevnic, které doma už mají více dětí, a tudíž jejich manželé už mají s malými dětmi zkušenost, kterou váš muž ještě nemá. Pokud chcete pomoc svého muže s ročním dítětem, musíte ho naučit, co má dělat. většina mužů se u tak maličkých dětí stejně příliš nezapojí. To je normální a ANI V NEJMENŠÍM to neznamená, že se z něho nestane nadšený plnohodnotný táta trávící s dětmi skoro všechen volný čas, až budou děti běhat, skákat, bude se s nimi dát řádit a blbnout. A dokud si neřeknou, aspoň trochu, co je trápí - a tedy hlavně nebudou tak bezradné, maličké a zranitelné. Jak píše Mandla, dokud nerozkoušou řízek. To není nic antifeministického, je to prostý fakt, že samcům v říši savců nebyl dán instinkt, aby je případně i podvědomě vedl v péči o ještě zcela závislé tvorečky, a proto před tím většina mužů má respekt (přinejmenším) až strach. Jediné důležité, dokonce klíčové, je, že má vaši dceru rád. Na vašem příspěvku mi nic dicného nepřipadá na tom, že váš muž se jen omezeně zapojuje do péče o roční miminko, ale velice varovné mi připadá, že vy to nazýváte totálním selháním. Škoda, že na svého manžela a otce vaší společné dcery nahlížíte tak přes prsty, když hlavní problém je vašich nerealistických očekávánímch a vaší nezkušenost s muži (a zejména s novopečenými otci.
Milá Anno, chce to " vydržať". Jak píší moje dvě kolegyně. Ve Vašich letech jste podle mě oba vyzrálí jen dost a lepší už to nebude.Ale soužití s malým dítětem je jiná dimenze a muži prostě potřebují od děcka nějakou odezvu a od takhle malého ji neumějí identifikovat. Výjimky existují, ale je jich proklatě málo. Vzpomínám, jak jsem kdysi nechala svoje roční dítě s manželem (do té doby jedlo opravdu jen přísně předepsanou stravu ) a on ho stihl nakrmit párkem. Nic se mu samozřejmě nestalo, jen už nechtěl tu vločkovou kaši , atd ,co obvykle, atd. Nerouhejte se a vyčkejte
Dejte mu přečíst tenhle článek. Až zjistí, že o něm rozhlašujete, že je nemastný neslaný typ mouchy snězte si mě, tak od Vás odejde a Vy si konečně budete moct najít chlapa, který ví kde má holčička oblečení aniž by se ptal kam ho dáváte, hned pozná proč pláče a až mu budete zase něco vyčítat, nebude říkat hm.
Muži mají k dětem jiný přístup, to ovšem neznamená, že je špatný. Jestliže Anně vadí, že má doma ňoumu, měla by mu nechat nějaký prostor k samostatnému rozhodování. Když do toho nebude zasahovat a kritizovat.. on si určitě poradí.
normální chlap: taky jsem si říkala, že to je vyznání lásky jak vyšitý :D
No, vážená paní, nevyzrálá budete spíše vy :D. Sorry, ale od toho jste vy na mateřské, abyste věděla, kdy se vaše dítě koupe a kde má oblečení. Jestli jsem vaši litanii dobře pochopila, tak váš muž chodí denně do práce, tudíž živí rodinu. Nic ve zlém, ale váš rodičák by na uživení tříčlenné rodiny v ČR jen sotva stačil. Takže mu dejte tu svobodu, nevědět u ROČNÍHO dítěte, kde má oblečení. Můj muž je v péči o dceru zapojen mnohem více, než ten váš (práce ajťáka z domu to dovoluje), ale že by věděl, kde má malá oblečení? No...asi ví, že v ložnici, ale když bych ho poslala pro její bodýčka, tak mi přinese celý šuplík. Malou koupe, ale kdykoliv ji má večer okoupat sám, tak se třikrát ujistí, že to je v tolik a tolik. A prozradím vám tajemství. Někteří muži jsou se svými potomky docela bezradní, dokud to dítě nemluví. Dvouleťák super, a s tříletým už si fakt vyhrají. Shrnutí: řešíte kraviny, kraviny a ještě jednou kraviny. Místo, abyste byla za svého chlapa vděčná, že s ním máte krásné dítě, tak na internetech kňučíte kvůli absolutně nepodstatným věcem. Osoba, která přesně ví, co má mít roční dítě na sobě, kde to je uloženo, v kolik se koupe, jak si hraje atd., je ta, kdo je s ním doma. Vy.
P.S. Totální selhání rodiče, tady otce, vypadá úplně jinak. Neumět dítě ve správný čas vykoupat, to je samozřejmě na stejné úrovni, jako hrát na automatech, všechno prohrát, zatížit rodinu exekucemi, bít matku dítěte a pak dítě a nakonec jít sedět. TOHLE je selhání rodiče, ne ty pseudokraviny, co tady popisujete, ženská. Ujasněte si priority. Kdyby vám tak jednu flákl, ale pak šel koupat, byste asi byla nadšenější :D :D.
reaguji na Poliomita a a normální chlap, měla jsem stejný pocit; Anno ty jen potřebuješ ospravedlnit že jsi si svého muže brala jako z nouze ctnost, a čekáš od ostatních požehnání, hledáš chyby na jeho straně, které (zatím) nejsou, pro svoje selhání. Takovej ñouma , nejspíš s vyšším intelektem než máš ty, tě jednou přechčije...pokud teď nezapracujes na tom, že tebe a vaše dítě miluje.
Anno, snad vas trochu pobavi muj pribeh: Rozhodla jsem se, odpocinout si od maminkovskych starosti a vyrazila si s kamaradkou na vikend do Parize.Zanechala meho 1,5leteho syna o vikendu s muzem. Vse jsem pripravila -- jidlo,obleceni, zanechala cedulky atd. Kdyz jsem pak volala z Parize a slysela, kolik maly spapal a v kolik sel spinkat, rikala jsem se, jak smesne asi pusobim ja, kdyz muzovi stejne informace sdeluju po telefonu do kancelare (delal managera). Po navratu jsem se nestacila divit: maly mel na sobe kalhotky obracene, kapsickama dopredu, spinave kalhotky z piskoviste mel i na navsteve u znamych, dalsi obleceni zustalo nedotcene. Ale oba zarili spokojenosti a nasli si k sobe cestu. Po tomhle vikendu jsem si uvedomila, jak malicherne problemy my matky nekdy resime! Vas muz je uplne normalni!! Nesnazte se z nej udelat zenu!