Moji rodiče jsou krásným příkladem toho, že když se chce, všechno jde. Stojí při sobě v dobrém i ve zlém, všechno si umí vyříkat a vše mají tak nějak rozděleno spravedlivou mírou napůl. Tátu jsem nikdy neslyšela, že by po mámě křičel, že by jí něco nakazoval, že by se dožadoval nějakých nesmyslů, jako jsou teplé večeře, nebo bezchybně vyžehlené košile. Máma vždycky o rodinu pečovala s láskou a potřebnou péčí, ale nějaké zbytečné podstrojování nepřipadalo v úvahu. Táta, co potřeboval, si udělal sám a máma si také šla po svém. Hezky jim to klapalo a takhle klape dodnes. Ale můj přítel je nemůže ani vystát. Je na ně přímo alergický. A to hlavně kvůli tomu, že jsou mu protivní právě tou vzájemnou tolerancí a úctou, nenadřazeností.
Můj partner byl vychovávaný přesně naopak. Chlap je hlava rodiny, nosí kalhoty, vydělává a tak bude vždy po jeho. Já jsem tohle velmi rychle začala bojkotovat a pochopil, že při společném soužití se mnou tudy cesta opravdu nevede a k mému překvapení se s tím skutečně srovnal bez potíží. Ale jeho ventilem jsou právě urážky na adresu mých rodičů. Pořád se mu nelíbí, že táta si spoustu věcí dělá sám, že máma se dostatečně nechová jako žena podřízená muži, že má doma zbytečně velké slovo, že táta je podpantoflák a tak dále. Tímto chováním mi partner neskutečně leze na nervy.
Vždycky se pohádáme, on se omluví, chvíli je klid, ale při nejbližší příležitosti se do nich už zase naváží. Mrzí mě to, protože my v našem tříletém vztahu nemáme žádný jiný problém, než tento. Ale mám obavy, že se to nezmění a tuhle neúctu k mým rodičům ze strany mého partnera už déle neustojím.
Jana, 30 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Nějak tomu moc nerozumím. Nepíšete, jak jste dlouho spolu,co jste jste spolu už zažilli..Vaší situaci naopak rozumím dobře . V podobné byla před lety moje dcera,situace byla skoro obdobná,navíc tam byla ještě "víra". Jeho rodina byla katolická, naše ateiistická, jejich rodina žila na samotě a měla hospodářství, my jsme byli sice malého,ale města, všechno špatně.Od začátku jsem měla dojem, že je to nesmysl,navíc dcera studovala a oba byli dost mladí. To by přece nikd\y nefungovalo,myslela jsem. Ale člověk míní..........Nakonec se přece jenom vzali,i když jsem to viděla černě a neříkám, že jsem se to dceři nesnažila vůbec rozmluvit, jsou spolu už 14 let a mají tři krásné děti , se kterými jim já i tchyně pomáháme. Všechno jde, když se chce. A mimochodem ,vůbec nechápu, proč Váš přítel toleruje Vás,ale ne Vaše rodiče a vůbec nepíšete ,jak jste na tom Vy, s tolerancí jeho rodičů. Řekla bych celkově,že byste se asi opravdu měli rozejít. Jestli tohle vnímáte ve třiceti jako nepřekonanatelný problém,co by nastalo po svadbě , nebo po narození dětí?Asi nejste pro manželství dosud zralí.
No, vztah nespěje bohužel k rozchodu. Váš vztah spěje BOHUDÍK k rozchodu. Můj názor. S tímhle chlapem byste chtěla strávit život, mít a vychovávat děti a sdílet vše, co život přinese? S někým, kdo není schopen ani chovat se zdvořile vůči vaším rodičům? A ne, nezmění se, kdybyste si to náhodou chtěla namlouvat. A to, jak říkáte, že se srovnal s tím, že vy se jako jeho podřízená chovat nebudete :D :D :D, no, tak se asi budete divit, jak se to jeho srovnání se s tímto nastavením změní, až budete mít na prsteníčku snubáky :D. Možná mě tady ukamenují, ale, ženská, je vám 30 let, zdrhejte, a zdrhejte rychle a daleko. S takovýmhle názorovým budižkničemu bych osobně nebyla ani měsíc, natož několik let. Pokud se vezmete, budete mít děti, tak bude tvrdě prosazovat své vidění světa a vztahu, a vy budete úplně v pr.....
Váš přítel se bude ovládat jen do svatby, anebo do chvíle, než začnete čekat dítě. Jinými slovy, než vás bude mít pojištěnou. Rozdíly vnímámí vztahu a chodu roduny které popisujete, jsou tak zásadní, že spolu žádný krásný a trvalý vztah nevytvoříte. Dovedu si představit, že může fungovat pár vzešlý z velmi odlišného prostředí, jak popisuje miky, také někjolik takových znán (i když známvíce takových, které se z tohoto důvodu dříve ři později rozpadly). Váš případ je ale jiný, to fungovat nebude. Je vám 30, na co ještě čekáte? Kdybyste přítele měla jen pro zábavu na přechodnou dobu, nevadil by rozdíl pohledu na role v páru - ale také byste ho neseznamovala s rodiči. (Jen blázen seznamuje známost, která je plánovitě jen přechodná, s rodiči.) Utíkejte, než otěhotníte a v budoucnosti bude vedle jedné nešťastné ženské (vás) ještě nešťastné díte, které za nic nemůže a vy mu do života rovnou vložíte tenhle maglajz. Dovedete si představit, jak bude fungovat péče s rozvedeným tatíbkem, který mu bude do hlavy klást ú)plně jiné představy o životě, než máma? Budete se ještě hádat přes dítě.
Tak jako první co mi blesklo hlavou když jsem četla článek,bylo:hurá,vztah spěje k rozchodu". A to myslím opravdu vážně.Váš přítel se přetvařuje.Rozhodně se nesrovnal s tím že nebude hlavou rodiny,takové zakořeněné názory se nevymýtí jen tak.Protože se přetvařuje,jdou mu na nervy vaši rodiče a jejich vzájemné hezké chování jeden ke druhému a má tedy potřebu je shazovat.Upalujte od něj dokud je čas.A bylo by dobré zjistit jak se chovají k sobě jeho rodiče,jak se chová jeho otec k jeho matce.Přesně tak se bude chovat v budoucnu váš přítel k vám,pokud s ním budete i nadále.
Milá Miky 55...manželstvví není o tom být pořád splachovací a snášet partnerovy urážky ;-)
Milá Ma, o jakých urážkách to mluvíte?
zdrhněte, dokud to jde... takový chlap je k ničemu. Očividně se jen přetvařuje, ale to mu taky dlouho nevydrží a v manželství se bude chtít chovat tak, jak je zvyklý z domu....