Chcete se příští rok vdávat? Hoďte si dnes střevícem!

Štědrému večeru se přisuzovala magická moc, a proto se také dodržovala řada zvyků, které předpovídaly budoucnost.

Lití olova

Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhavil kousek olova a to potom se vlilo do lavoru se studenou vodou. Podle tvarů, které vytvořilo se odhadovala podoba či povolání ženicha.

Házení střevícem

Přes rameno ke dveřím se házel střevíc. Podle toho kam směřovala jeho špička, se určovalo, zda se dívka příští rok vdá. Pokud směřovala ke dveřím, oznamovala vdavky.

Třesení bezem

Děvčata na venkově třásla bezem a vdala se tam, odkud se ozval psí štěkot.

Pouštění lodiček

V lavoru s vodou se pouštěly lodičky udělané z poloviny skořápek vlašských ořechů, do nichž se pomocí nakapaného vosku připevnily zbytky vánočních svíček, které se zapálily. Podle toho jak daleko dopluly, se usuzovalo, kdo se bude držet doma (jeho lodička se držela při okraji umyvadla) a kdo se vydá se do světa (jeho lodička doplula do středu umyvadla či dále).

Pouštění lodiček mělo ale ještě i jiný výklad: šťastný a dlouhý život čekal toho, jehož svíčka vydržela svítit nejdéle a jehož skořápka se nepotopila.

Krájení jablka

Jablko se přepůlilo nožem napříč a podle tvaru jádřince se usuzovalo zda budou všichni zdraví, či někdo onemocní, nebo zemře. Pokud jádřinec tvořil pěti či vícecípou hvězdu, sešli se všichni za rok ve zdraví. Pokud tvořil čtyřcípou - kříž, znamenalo to, že někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Zdravé velké jablko poskytovalo záruku dobrého znamení.

Krájení jablka mělo ještě jiný význam.

Jablko se rozkrájelo podle počtu stolovníků a každý z nich snědl svůj kousek. Tento zvyk poskytoval záruku, že pokud někdo z nich v příštím roce ve světě zabloudil, našel zas cestu domů.

Dělení Vánočních oplatků s medem

Nakonec štědrovečerní večeře nastával rituál dělení vánočních oplatek (podobných hostiím). Potřely se lehce medem a každý člen rodiny dostal jednu oplatku. Potom nastalo dělení od nejstaršího k nejmladšímu. Každý každému podal oplatku a ten si kousek ukousl. Tento zvyk symbolizoval sounáležitost, že se každý s každým rozdělí i o poslední kousíček.

Zvyky u Štědrovečerní večeře

Chystal se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta.

Pod talíř se dával zlatý penízek nebo šupinky z kapra pro štěstí a aby byly v příštím roce peníze.

Od štědrovečerní večeře se nevstávalo.

Vrcholem štědrého večera byla půlnoční mše v kostele, kde se zpívaly koledy. O půlnoci Štědrého dne se tak narodil v srdcích lidí Kristus. Cítili přítomnost jeho lásky a s nadějí hleděli do nového roku.

Dnes, kdy se staly Vánoce především komerční záležitostí (především nakupování dárků a zásob potravin na Vánoční stůl), lze jen těžko uvěřit, že dříve (a to ještě v 19. st.) se lidé se těšili na Vánoce pro jejich atmosféru vzájemné lásky, pocitu rodinné sounáležitosti a přátelství. K radosti a vánoční pohodě jim stačily společně strávené chvíle, skromné dárky, většinou potřebné a praktické věci. I štědrovečerní večeře byla skromnější a předcházel jí celodenní půst. Vánoční obžérství dnešní doby, kdy po svátcích překypují popelnice nedojedenými zbytky, se nekonalo.

Staročeské Vánoce

Několik dnů před Vánocemi se napekl chléb a vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Štědrovečerní večeře se připravovala od rána a skládala se z několika chodů: hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami). Ryba na stole většinou chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli. Přebytek se pak dával dobytku, kořenům stromů v zahradě a studni – aby dávali nadále vodu a obživu.

Lidé se od rána postili, aby večer uviděli “zlaté prasátko”. S první hvězdou, která vyšla na nebi, si rodina sedla k slavnostně prostřenému stolu s bílým ubrusem. Večeře se zahajovala společnou modlitbou a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl i co vzal. Jako první chod se podával hrách, protože klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Nejdříve hospodyně odebrala z mísy hrachu po lžíci pro každé z domácích zvířat, potom si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Jako další chody následovaly: polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se odkládaly na jeden talíř a po večeři se zakopávaly pod ovocné stromy, aby příští rok byla zase úroda. Jako sladká tečka štědrovečerní večeře se servírovala vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, pivo, víno či pálenka pro dobré trávení.

Pak zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do místnosti stromeček ozdobený ořechy, perníčky, jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, řetězy a svíčkami, který přes den tajně ustrojil. Potom se svíčky zapálily a všichni zpívali koledy, které se u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil. Někde se stavěly místo stromečku jesle.