Přiznám se, že velice závidím těm rodinám, ve kterých všechno hezky funguje, ať spolu partneři mají dítě vlastní, či nikoliv. My ten případ zatím bohužel stále nejsme.
Ze svého prvního, hodně nevydařeného manželství mám kloučka. Jsou mu teď čtyři roky a je to dost uzavřené dítě. Má i své pomalejší tempo a je s ním prostě více práce. Kterou mu však já mile ráda dám. Ne proto, abych ho rozmazlila, jak si můj nový partner myslí a všude prohlašuje, ale protože vím, že to syn potřebuje.
Svého současného partnera jsem poznala před dvěma lety. Po roce jsme se sestěhovali do nového, většího bytu. Rok soužití je tak už dost dlouhá doba na to, aby si se synkem k sobě našli cestu. Ale partner je na malého příliš hr. Myslí si, že syn vše jen předstírá, že se mu nechce, než že je skutečně pomalejší. A vždy tak na něj jde úplně špatně. I když s ním byl od jeho tří let už v každodenním kontaktu a viděl, že je tomu opravdu tak, že to není výmysl. Trpělivosti s ním má čím dál méně. Malý je z toho nesvůj, já samozřejmě taky, ale nemůžu zas partnerovi křivdit, i on je z toho nešťastný. I když o tom mluvíme spolu, sám říká, že vidí, jak jim to nefunguje a že nechápe proč. Já jsem pro odbornou pomoc, ale partner se k ní stále nějak nemá.
Dalším logickým krokem je samozřejmě těhotenství. Partner je už všema deseti pro a stále o tom fantazíruje, mluví, kňourá po společném dítěti, ale já se tomu zuby nehty bráním. Když vidím, jak mu to nejde s mým synkem, nemám ani nejmenší chuť přivést do tohoto neutěšeného prostředí další miminko. Věřím, a dokonce si i myslím, že ono se to doma opravdu časem zlepší, ale ty rozdíly mezi vlastním a cizím dítětem vidím už teď. A to ještě žádné druhé dítě nemáme.
Sabina, 30 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
A to ještě buďte ráda, že nejste lvice. To by vám taťka lev mladého zakous, možná i úplně sežral. ---- U lidí je to úplně stejně. Zatímco ženě stačí nějaké dítě, dokonce leckdy i jenom psík s kulatou hlavou, krátkým čumáčkem a velkýma očima, muž potřebuje mít svoje vlastní dítě. Děti jiných mužů (= konkurentů) ho moc neberou, on chce šířit vlastní geny. A jestli je to dítě ještě navíc hloupé nebo pomalé, tak to ho už vůbec nemůže vystát. Muži jsou tak naprogramovaní, s tím nic nenaděláte.
Dobře děláte, že další dítě zatím nechcete...
Tohle není vůbec dobrá situace pro trvalé soužití. Skutečně štěstí, že nemáte s tímhle člověkem další dítě. Ubralo by Vám hodně energie pro prvního chlapečka. Ten za tuhle svou situaci nemůže! A nelze ho přeprogramovat, změnit. On už takový je. Moc dobře to znám. Mé první dítě bylo z rizikového těhotenství, plného nejistoty, nerváků, nedonošené, přidušené. Výsledek "láskyplného působení" manžela a jeho rodiny na naše počínající manželství. Oni nechtěli samostatnou holku s představou vlastního života. Oni jen dovolili díky nečekanému těhotenství někomu, aby se stal nedílnou součástí jejich smečky. Vám bych radila, abyste si nekomplikovala život trvalým vztahem a dalším dítětem. Protože tenhle Váš synek za nic nemůže a trpěl by tím.
Je to normální egocentrický sobec-pokud Vy nejste, tak zustaňte s dítětem-vnímejte nadále jeho zájmy. Patnerů mužete mit kolik chcete a mohou Vám odejít/selhat díky dítěti které není jeho-dítě Vám neodejde ze života...a muže tu být stále při Vás, když to budete nejvíc potřebovat-záleží jak se k tomu postavíte..Muž, který by Vás a ne sebe miloval, tak přijme fakt, že máte dítě-jakékoliv..
Je mi moc líto vašeho syna. On nemůže za to, jaké muže si vybíráte, ale zanechá to na něm - a to s jistotou, to není nějaká spekulace - následky na celý život. Na jeho dušičce, možná i na jeho charakteru, na vztahu k ostatním lidem a schopnosti navázat funkční a spokojený vztah a pravděpodobně i na vztahu k vám. Biologický otec mu ze života vypadl hned v nejranějším dětství a máma mu do života - a dokonce pod společnou střechu!!!!! - hned přivlekla nějakého jiného chlapa, který ho dokonce nemá rád, pohrdá jím, upozaďuje ho a soustavně mu sráží sebevědomí. To nedopadne dobře (aspoň pro vašeho syna ne) a, upřímně, nerozumím "mámám", pro které mít chlapa každý den a každou noc na dosah je důležitější než nejzákladnější zájmy dítěte. Váš malý synek nedělá naschvály a nehází vašemu štěstí klacky pod nohy, Na to je příliš malý. Váš synek možná reaguje zpomaleně a zaostale kvůli tomu traumatu, kterého se mu v životě už dostalo. Pamatujte na to (asi zbytečná býzva, pro vás syn ani v tomto věku není na dost předním místě), že stále je v nejcitlivějším formativním věku, nasává vše jako houba, je na vás úplně závislý a všechno, čím mu teď ublížíte (váš dominantní samec v místě, kde pro synka mělo být největší bezpečí - a ještě se montuje do jeho výchovy!), už v něm zůsane. Nenamítejte, že jsou mámy, které také malým dětm přivedou domů náhradní tatínky a pro všechny to funguje dobře. Ano, není to příliš časté, ale u takto malých dětí to zas není úplně výjimečné. Má to ale tři podmínky: a) především takové mámy si své nové partnery vybírají tak, aby se dobře snášely s jejich dětmi a naopak (aby je děti měly rády), b) nespěchají se stěhováním nového partnera do bezpečného prostoru dítěte (do jeho domova), c) náhradní tatínkové chápou, že jeho biologickým rodičem dětí své partnerky nejsou a v žádném případě nemohou přebírat hlavní roli v jejich výchově. Musejí být moudří kamarádi a snažit se, aby na ně děti daly, aby pro ně byly přirozenou autoritou a vzorem, i když nejsou rodičem těch dětí. (Správný chlap snadno zvládne být pro vlastní děti táta a vedle toho pro jiné bezva kamarád a vzor.) ... Tohle vaše soužití nebude mít dobrý konec, běžte od toho chlapa pryč, i když vás u něho drží buď pud, nebo nesamostatnost. Obětujete za to ovšem dětství svého dítěte.
Oprava: ... takové mámy si nové partnery vybírají tak, aby se dobře snášelI s jejich dětmi...
Pokud je skutečně pravda, že je partnerovi líto, jak jim to spolu nefunguje, ať si přečte knihu "Respektovat a být respektován" od českých autorů. Je to velmi inspirativní kniha a kdo chce, najde si v ní způsob, jak celou situaci začít řešit. Odbornou pomoc odmítá a sám to evidentně taky nezvládá. A jako motivaci můžete dát, že do roka a do dne bude početí vašeho dalšího dítěte, jakmile zvládne komunikaci a přistup k vašemu prvnímu dítěti. Přeji hodně štěstí.
Bič a pryč od takového chlapa. Vy musíte být především matka pro svého syna, spolehlivá jako skála. Já opravdu absolutně nechápu matky, které pro to, aby měly ve své posteli chlapa, dávají všanc štěstí svých malých dětí. Váš syn navíc není patnáctiletý puberťák, který by se svým otčímem bojoval o nějaké místo na slunci, tedy o váš obdiv a tak. Je to malý chlapeček, který potřebuje mámu, která tady bude pro něho, a ne pro nějakého rádoby macho chlápka, který kňourá a škemrá o společné dítě, ačkoliv se neumí chovat k dítěti, které už na světe je. Tu studenou postel chvíli oželíte, a určitě si najdete někoho stonásobně lepšího. A tu naivitu, že se to zlepší, bych, být vámi, opravdu opustila. Chlap s vámi nebydli čtyři dny, abyste si mohla nalhávat, že bude budoucnost růžovoučká jako prdíky jednorožce. Jestli si s ním pořídíte společné dítě, tak bude váš první synek pro vašeho chlapa navždy ne na vedlejší koleji, ale úplně na jiném nádraží. To bych jako matka nikdy nedopustila.
Pro pána který si říká"normální chlap:pane,většina žen je naprogramována tak že je u ní dítě na prvním místě,a je to tak velmi dobře.Stím nic nenaděláte,ženy jsou tak naprogramované.
Taky bych k tomu chtěla něco podotknout. Děti si "nevybíráme", dokonce ani ty "vlastní" ne. Jsou, jaké jsou. I jeho vlastní dítě přece nemusí být podle jeho představ. Co se stane pak? Ani zdravé děti se zdaleka nechovají a nejednají podle našich představ. To, že je někdo pomalejší je prostě prkotina. Partner promeškal nejlepší příležitost- sblížit se s takhle malým dítětem ,není žádná věda. Velmi riskujete, Sabino. Ani "jeho" dítě situaci nespraví, naopak, bude to horší. A jak říkám, co když, nedejbože, mu taky nebude "vyhovovat"?
Já bych tedy vzala nohy na ramena a upalovala pryč.Dříve než budete mít více dětí a vašemu manželovi nebudou vyhovovat,nakonec si najde něco co mu nebude vyhovovat na vás a vezme nohy na ramena on sám.Takový typ chlapa se nezmění.
Souhlas. Totiž ani v případě, že by mu vlastní potomek "vyhovoval",ať už by byl jakýkoli, pro Vašeho chlapce se situace jen zkomplikuje. U něj bude vždy tím horším a cizím a je možné, že začne pochybovat i o Vás, protože mimino nutně odčerpá spoustu Vašeho času.