Babinet.cz  /  Magazín  /  Společnost  /  Silné ženy a slabí muži. Paradoxy dnešní doby

Silné ženy a slabí muži. Paradoxy dnešní doby

4.12.2019 - redakce Babinet.cz

Mnoho věcí je v dnešním světě naruby, takže ani nikoho nepřekvapuje, když se ženy staví do role mužů a naopak. Jakoby ženy objevily svoji skrytou sílu a muži zase ukrývanou slabost a ono to všechno tak nějak samo postupně vyplavalo na povrch...

Nejčastěji se to projevuje pochopitelně ve vztazích mezi mužem a ženou a nejvíce je to vidět především na manželských párech. Je mnoho žen, které své okolí přesvědčují o tom, jak ten jejich doma je naprosto neschopný, jak si musí udělat i „chlapské věci“ samy. Jsou to ženy, které si na své muže mezi spolupracovníky a kamarádkami převážně stěžují a nenechají na nich suchou nit, aby si snad někdo nemyslel, že jsou nějak užiteční a všichni věděli, jak to mají doma těžké. Některé z těchto žen se také v dnešní době často vyrovnají se svými platy manželům, takže často již neplatí ani ten zažitý model – muž živitel a žena hospodyně (byť většinou zaměstnaná). Z toho plynou rovněž neblahé důsledky. Čím více žena vydělává peněz, tím více si ze svého pohledu po právu a zcela zaslouženě ze společných prostředků nárokuje. Již se nehodlá nechat omezovat svým partnerem ve výdajích, když její podíl na vydělaných penězích je při nejmenším poloviční, ne-li tříčtvrteční. Žena chce mít prostě hlavní slovo v tom, za co se rodinné peníze utrácí a zároveň také mít k dispozici pro sebe dostatečný obnos na vlastní výdaje. Výdaje, o nichž nemusí nikomu nic říkat, natož svému partnerovi.

Muži si zase často v manželství stěžují na to, že ta jejich ženská nenakoupí, doma neuvaří, neuklidí, nevyžehlí, nestará se pořádně o děti, a místo toho raději někde courá po nocích nebo v jednom kuse pracuje. Vypadá to dost často tak, že pro současnou moderní ženu je přímo ostudou věnovat se dříve ryze ženským činnostem v domácnosti, je z toho cítit určitý vzdor a ctižádostivost směrem ke změně poměrů. Možná se mnohá žena brání i to kladívko dát na chvilku z ruky, aby snad muž doma nepřitloukli hřebík někde jinde, než kde si to ona sama přeje.

Pokud muž v takové domácnosti ztratil i hlavní podíl na příjmech, tedy nevydělává více než jeho žena, může se v partnerském vztahu cítit opravdu nepříjemně. Tím spíš, pokud mu to dává jeho žena pocítit, ať už svým chováním či slovně, popřípadě neskrývaným obdivem k jiným mužům, kteří sice nejsou obratnější s kladívkem v ruce, ale na druhé straně vydělávají mnohem více peněz, než ony samy a tedy o mnoho více, než jejich manžel. Takový chlap se podle mnohých žen dokáže aspoň postarat, tedy lépe řečeno dokáže vydělat (někdy stůj co stůj, prostředky nevybíravými...).

Situace je taková, že je stále mnoho takových rodin, v nichž je tradiční model zachován tak, jak jej známe již desetiletí. Muž vydělává více peněz, více pracuje (což nemusí být vždy pravda) a žena pečuje o děti a o manžela formou nakupování, vaření, žehlení a dalších „manželských povinností.“ Muž na oplátku ženě tu a tam něco koupí, dovolí jí utratit více peněz z rodinného rozpočtu, nad kterým bedlivě bdí nebo vezme manželku na vysněnou dovolenou k moři. Žena je muži vděčná, jak se o ni dobře stará, že nosí domů výplatu (nebo její větší či dostačující část), že si může za jeho bedlivého hlídkování u kabinky v oblíbeném značkovém obchodě s písmenky koupit něco pěkného na sebe (co její muž schválí). Muž si ve vtahu připadá jako důležitější, chytřejší, schopnější a žena jej z tohoto omylu nevyvádí. Navíc mu dává najevo, jak je stále přitažlivý a ona má oči jenom pro něj. Zdá se, že přijetí rolí v souladu se staletými zvyky, pokud jsou toho oba partneři bez výrazné újmy schopni, působí harmonii, soulad a klid v soužití dvou tak nadmíru odlišných bytostí, jakými jsou žena a muž.

Někde to v této oblasti funguje dobře. Jsou i tací muži, kteří se ve vztahu chovají „normálně“, svoji manželku považují za sobě rovnou a rádi pomáhají v domácnosti. Ve svém mozku nemají rozdělené věci a činnosti na "mužské" a "ženské", svojí partnerku respektují, pomáhají v domácnosti a nechtějí za to žádné body. Všechno však má svoje meze a ty jsou někdy značně překračovány především tam, kde se role v rodině kříží či vše nefunguje podle představ muže nebo ženy, v tom nejhorším případě obou. Co se tedy děje tam, kde žena v jistém ohledu a v některých záležitostech přebírá roli muže a muž se v domácnosti stává jakoby ženou? Žena je dlouho v práci, vydělá hodně peněz. Muž vyzvedává pravidelně děti ze školy, cestou domů nakupuje, doma dělá s dětmi úkoly a chystá pro celou rodinu večeři. Může to takto fungovat? Jiné vzorce, jiné zvyky. Mohou v tom být muž a žena šťastní?

Jestliže se nabourávají tradiční zvyky, protože jsou lidé prostě jiní nebo se případně muž či žena ve své řekněme obvyklé nebo společensky očekávané roli necítí dobře, tak tato situace nějak samozřejmě přinutí toho druhého v tom lepším případě (pokud neuteče jinam, kde se zvyky zachovávají) k přijetí části nebo celé role, na niž nebyl připraven. Role, k níž nebyl vychován, nebo spíše stvořen. Jsou vůbec nějaké charakteristiky a specifika, s nimiž se ženy a muži rodí, se kterými se v průběhu času nedá nic dělat a měly by být zachovány? Něco, co působí uvnitř člověka samovolně a vyvolává to silný neklid a chvění srdce, pokud se život odehrává v rozporu s těmito silami? Je velkou otázkou, zda-li by mělo být pro muže ostudné a ponižující, pokud jeho žena vydělává více peněz. A můžeme také přemýšlet nad tím, zdali je pro muže ponižující zastávat větší podíl domácích prací a péče o děti.

Ale ještě větší otázkou zůstává, co takový stav dělá se vztahem mezi mužem a ženou, pokud se v tom jeden, druhý nebo oba cítí nepohodlně, divně, jaksi nepatřičně? Jestli je nutně špatné a nepřijatelné, potažmo vztah deformující, když jeden z partnerů je šikovnější na zatlučení hřebíku či přidělání poličky (a nemusí to být vždy muž) a druhý třeba lépe nebo radši vaří (a nemusí to být vždy žena)? Záleží vůbec na tom, komu jde co lépe a který z manželů vydělává více peněz? Koho více baví být s dětmi a věnovat jim svůj čas, a kdo v tom prostě uspokojení nenachází a hledá rozptýlení ve větším pracovním zatížení nebo častějším povyražení si z kopýtka ve víru velkoměsta?

Může si manžel vážit manželky, která se v mnohém chová spíše jako muž a může si žena vážit muže, který nenaplňuje tradiční model a nevadí mu zastat ženu v domácnosti (byť sám samozřejmě chodí také do práce)? A není to všechno jeden ohromný paradox, když si představíte, že si žena, která nepřijala svoji roli a staví se z mnoha důvodů do pozice muže, byť tomu sama pro sebe může říkat jinak (například emancipace nebo samostatnost) přestane vážit manžela proto, že on je tím prvkem, který se přizpůsobí a vyplní to chybějící v rodinném celku? Není také paradox, když si muž přestane vážit ženy, která našla smysl svého života v pracovním uplatnění a přináší do rodinného rozpočtu značné finanční prostředky, které pomáhají celé rodině k lepšímu životu?

 

Napsal Jaroslav Kysilko (ree 2012)

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip