V manželství jsme nikdy neměli větší problémy, nicméně po těch osmi letech jsem se začala nudit, uznávám. Je mi jasné, že pro většinu budu odsouzeníhodná, ale stalo se a já jsem si nemohla pomoci. Zvýšené sebevědomí, lichotky, souznění, vášnivý sex i dárky. To vše na mě působilo magicky. Myslím, že patřím k mnoha nevěrným ženám a pyšná na to určitě nejsem, ale také nejsem pokrytec a nehlásám nic o tom, že by na tom byl kousek něčeho správného.
Nikdy jsem však nevěru nehodlala přiznat. Nikdy jsem svému manželovi nedala jediný důvod k tomu, aby mě z něčeho podezíral. Muži příliš neluští mezi řádky, a tak jsem se prostě chovala pořád stejně a nic si okatě nevymýšlela. Nevěšela jsem mu žádné bulíky na nos a chovala se k němu s respektem a úctou. Chce li mě někdo odsoudit, jen doufám, že má zameteno i před vlastním prahem.
Milence už mám půl roku. On není ženatý a nikdy na mě netlačil, abych se snad já rozvedla. Jasně věděl, že bych svého manžela nikdy neopustila a z tohoto stanoviska jsem nehodlala ustoupit. Máme s mužem šestileté dítě a tomu bych jen nerada nabourala klidné dětství. I tady znovu podotýkám, že muž ani dcera nikdy nepojali sebemenší podezření o tom, že dělám něco, co se nesluší. Až teď se vše fatálně změnilo. Otěhotněla jsem.
Můj muž si druhé dítě přeje. Ani já bych se mu úplně nebránila, ale vím bezpečně, že dítě, které čekám, není jeho. Kde beru tu jistotu? Nespíme spolu. Tedy ne tak, jak by bylo potřeba ke zplození dítěte. Můj manžel prostě nedokáže dosáhnout vyvrcholení. Poté, co měl ošklivou autonehodu, se tento problém objevil. Operace, které prodělal, byly nebezpečné a s dcerou jsme byly rády, že se vůbec dokáže sám postavit znovu na nohy. Dlouho to vypadalo, že bude trvale upoután na invalidní vozík. Naštěstí se tak nestalo a zůstaly jen problémy v podobě nižší kvality sexuálního života.
A teď jsem otěhotněla. S milencem. Vyšetření u lékaře potvrdilo čtvrtý týden. Já si nemanželské dítě určitě nechci nechat. Byť nejsem zastáncem potratů, nedokážu si představit jiné řešení. Ano, mohla bych manželovi lhát a dělat, že se nám nějakým zázrakem podařilo dítě nakonec zplodit, ale tohle se mi bytostně hnusí. A teď jsem pořádně v pasti. Milenec mě začal vydírat.
Původně jsem mu o těhotenství vůbec neměla v plánu říct, ale jelikož je lékařem na klinice, kde mám svého gynekologa, doneslo se to k němu přesně tak, jak jsem vůbec nechtěla. Protože žijeme na malém městě a klinika je to maličká, mohla jsem to vlastně taky sama domyslet a nenechat takhle hloupě informace uniknout. Vývoj situace jsem si představovala podstatně jinak. Měla jsem v plánu jít mlčky na interrupci a normálně pokračovat v životě. Můj milenec je však opačného názoru a začal na mě pořádně tlačit. On dítě chce a je absolutně striktně proti potratům. Když se dozvěděl o těhotenství, začal běsnit. Je to prý společný závazek a já nemám právo těhotenství ukončit. Rozhodl se, že mi zničí celý dosavadní život. Pokud neustoupím ze svého stanoviska, je rozhodnutý ukázat manželovi veškerou naši komunikaci, moje lechtivé fotografie, které jsem pro něj nafotila a říct mu o mém těhotenství. Až teď se ukázalo, jak moc je znát, že je můj milenec bez závazků. Absolutně nemá tušení o tom, co nevěra s takovýmito následky, udělá a jaké bude mít fatální dopady na moje manželství. Můj milenec se začal chovat naprosto sobecky a natvrdo mě vydírá. Já jsem dostala strach a jsem v koncích.
Manželovi se k nevěře a otěhotnění určitě přiznat nechci. A bát se někde v koutě svého sobeckého milence, také ne. Vůbec nevím, co mám dělat a můj dosavadní život se mi začal pořádně sypat pod rukama. Pořád mi běží hlavou, že podstoupím potrat v jiném městě a s milencem vše rázně ukončím, nenechám se zastrašit. Ale pořád existuje šance, že to můj milenec myslí vážně a bude chtít vše mému muži, mému úžasnému muži, za tepla říct. Vím, že můj manžel by mi nevěru neodpustil a bylo by po manželství. S milencem si vážný vztah vůbec nedokážu a ani nechci představit. Obzvláště ne po tom, co mě začal takto vydírat. Tohle jsem vskutku nečekala. Na interrupci je stále ještě nějaký čas, ale tak jako tak se budu muset nakonec rozhodnout, co dál. Teď to však nevím a jsem zoufalá.
Má li z mého žalostného stavu vyplývat snad nějaké poučení, pak jen to, aby si člověk dal velmi dobrý pozor na to, s kým se do nevěry pouští. Protože kdokoliv vám může vrazit kudlu do zad a proměnit vášnivý románek v pořádné peklo.
Zora, 34 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Toto má jediné řešení, říct to manželovi dřív, než milenec. A milenci oznámit, že jestli nezklidní hormon, tak proběhne udání na policii pro TČ vydírání a ještě mu zavařit v práci. Nemá na dítě žádný právní nárok. Otcem dítěte je de jure manžel.
Já před svým prahem zameteno mám, tak si tady odložím malou kritiku. Když už tedy musíte souložit manželovi za zády, tak je fakt vtipné, že se neumíte postarat o to, aby vás ten nabíječ nezbouchl. Slušná slova pro nevěru v manželství nemám. A zrovna Einsteina a gentlemana jste si asi taky nenarazila, když vás vydírá a ještě si myslí, že má na dítě jakýkoliv nárok. Jak píše Palomita, dítě narozené v manželství ( a dokonce i několik měsíců, tuším, že šest, po rozvodu), je pro stát a zákon dítětem (ex)manžela. No, na vašem místě bych být fakt nechtěla, protože přilézt k manželovi, co nemůže, do slova a do písmene a pochlubit se mu těhotenským testem, to by byl dobrý námět na film. Když jsem si ten článek četla, tak jsem si říkala, co na vás má, že vám vyhrožuje. A on má fotky :D :D :D :D :D :D a komunikaci z vašeho čísla (usuzuji, že jste mu psala tak, že budete okamžitě usvědčitelná, tedy ze svého tel. čísla). :D V celém tomto příběhu je mi líto, extrémně líto dvou lidí. Vašeho muže, a toho nenarozeného dítěte. A z vašeho žalostného stavu, jak píšete, nevyplývá poučení, že si máme dávat pozor na to, s kým se do nevěry pouštíme.. Vy fakt budete materiál, Zoro. Vyplývá z toho, že nemáme své oficiální partnery podvádět.
Váš život, Zoro, se vám nezačal pořádně sypat pod rukama teď, ale ve chvíli, kdy jste se se svým úžasným (jak ho hodnotíte vy) mužem začala nudit, zahodila soudnost a z nudy jste se začala erotickými fotografiemi podbízet místnímu svobodnému doktorovi a spát s ním bez dostatečné ochrany. Když to prasklo, s čímž jste překvapivě nepočítala, chtěla byste všechno nějak zpátky, aniž by to pro vás mělo jakékoliv následky. Svého milence nazýváte sobeckým. A co vy, vy jste nebyla sobecká? On je svobodný doktor zvyklý na to, že mu ženy lezou do postele, což jste vy předvedla dokonale dokonce posíláním erotických fotek a lechtivých vzkazů. A ještě k tomu na malém městě, kde před svou minulostí nemáte úniku. Nemáte opravdu žádné, opakuji ŽÁDNÉ, jiné řešení než to, co popisuje Palomita. Píšete, že když se to manžel dozví, bude následovat rozvod. Váš manžel se to dozví stoprocentně - nejméně škodlivé řešení pro vás a vaši rodinu je, když se to tedy dozví od vás. Ely je extrémně líto vašeho manžela a nenarozeného dítěte, mně je vedle nich extrémně líto, dokonce nejvíce z nich tří, vaší šestileté holčičky. Měla domov, o kterém si myslela, že je bezpečný, ale bála se o život a zdraví tatínka. Teď je její domov díky osobě, která má být největší zárukou bezpečí (mámě) v ohrožení a kromě toho jí zanedlouho, pokud zůstane žít na stejném malém městě, dojde, že maminka se ani tak nebála ani o tatínka, ani o domov, ale nudila se a z nudy se erotickými fotkami podbízela úplně cizímu pánovi.
Na žádný potrat nechoďte, vše řekněte manželovi. Také, že už vše skončilo. Já si neumím tuto situaci představit, ale stávají se horší věci. Rozumný člověk dokáže odpustit, zapomenout. Moc Vám přeji, ať vše skončí dobře. Neodsuzuji Vás, vinu má také Váš milenec. On by měl hledat řešení a ne Vás vydírat...
Při Vaší povaze se stejně dřív nebo později rozvedete, takže manželovi klidně všechno řekněte a vydírejte pro změnu Vy milence :-) Však ten potrat něco stojí, že?
Milenec má na dítě právo. Ze zákona je sice považován manžel, ale milenec může podat návrh na určení otcovství, které odůvodni tím, že v rozhodné době udržoval s paní vztah. Nicméně paní může manželovi tvrdit, že prostě chtěla 2. dítě tak moc, že zvolila cestu oplodnění cizím mužem.
Na co si to hrajete? Vy jste ten vtah s milencem ještě neukončila? Nedělejte si naděje, on Vás práskne tak jako tak. A namluvit lékaři, že jste "o to nějak samovolně přišla" , se Vám taky asi nepodaří. Nechci Vás soudit, ale tohle se Vám krutě nepovedlo. Milenec možná opravdu nemá tušení , co takovéhle "následky" pro manželství znamenají, ale Vy snad ano. Není jiné cesty, přiznejte se a doufejte, že bude rozumný alespoň Váš manžel. Přeji Vám oběma hodně sil a vůle