Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Dagmar (45): Syn je závislý na počítači. Jeho problém prosakuje celou rodinou

Dagmar (45): Syn je závislý na počítači. Jeho problém prosakuje celou rodinou

24.11.2019 - redakce Babinet.cz

Problém dnešní doby jsem mohla hlídat, jak jsem chtěla a stejně neuhlídala. Všichni o téhle masové závislosti víme, všude se o ní mluví, ale člověk má pořád tak nějak pocit, že jeho dětí se to naštěstí netýká. A nakonec zjistíte, že týká, i přes pevně stanovené hodiny, kdy mohly děti na počítači bývat. Závislost našeho syna na počítači je pro mě jako červený hadr na býka a když vidím, co to dělá s celou rodinou, je mi z toho smutno a zachvacuje mě panika.

Ano, někde ve výchově se stala chyba, to jednoznačně. Předpokládám, že to bylo v době, kdy se nám narodilo třetí dítě. Takže dva puberťáci a do toho miminko. Byla to určitě zátěž pro nás všechny a tam někde jsem začala klouzat po tenkém ledě. V dceři jsem měla velkou oporu a se vším pomáhala. Je to skoro dospělá ženská a taky se podle toho zachovala, když se ten nejmenší narodil. Ale syn se uklidil k počítači, nejmladší sourozenec ho příliš nezajímal a u počítače už zůstal dodnes. Ve škole mu to jde levou zadní, takže jsem ho nikdy nemusela třeba za prospěch trestat zákazem počítače. Venku se nám nikdy také moc nepoflakoval, takže jsem mnohdy vlastně byla i alibisticky ráda, že sedí doma u počítače, vím tak, kde je a nemusím třeba trnout, kvůli potulování se v nočních hodinách, navíc třeba s alkoholem v ruce. Vím, že nástrahy internetu jsou mnohdy nebezpečnější, ale věřím, že se tak velký kluk pohybuje v internetovém prostředí bezpečně a uvědoměle. Navíc, já vím dobře, u čeho tam dlouhé hodiny sedí. U pitomé online hry, od které jej nemůžu odtrhnout.

S manželem si syn přestal rozumět úplně a tak je vidět, že můj muž začal tíhnout k nejmenšímu kloučkovi. Cítí se s ním zřejmě víc potřebný. S manželem o všem mluvíme, takže jsme se shodli v tom, jak synův problém nabourává celou rodinu. Syn si sice plní svědomitě všechny své povinnosti, dokonce si přivydělává různými překlady, protože mu jde skvěle španělština, takže ani s brigádou na něj nemůžeme vyrukovat. Už tak k nám byl velkorysý a zřekl se kapesného, když se narodil prcek. Prý si překlady vydělá dost a koruny na pleny se teď budou hodit víc. Ze všeho mi tak pořád vychází, že je to strašně hodný a rozumný kluk a proto se mi té jeho závislosti pořád nechce věřit. Nejvíc je to ale znát v tom odcizení. Nic s námi nepodniká, vyhýbá se rodinným oslavám, a když už se jich účastní, stejně skončí s tabletem v ruce, když mu nabízím kino, nechce se mu. Když na něj mluvíme a snažíme se z něj dostat, jestli třeba nestrádá, co se naší pozornosti týče, odpověď je pořád stejná. Prý je v pohodě. Jenže s nikým nemluví, ponocuje, jídlo si nosí k počítači, rychle si splní povinnosti, které má a už je tam. A tak je to každý den. Spousty hodin. Když marodí, dokáže být týden v posteli s počítačem a hraje a hraje. Nezajímají ho holky, nezajímají ho živí kamarádi, nezajímá ho rodina, zajímá ho jen ta hra. Doma se kvůli tomu všichni hádají, protože já a dcera jsme pro odbornou pomoc, manžel to přisuzuje pubertě a točí se u nás, za batolecího křiku, pořád jedno a to samé téma dokola. Počítač!

Dagmar, 45 let

 

 

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová

Ilustrační foto: pixabay.com

 

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Palomita
25.11.2019 13:17

Děti se opravdu k počítači uklízí. V nižším věku se to dá ještě nějak ukočírovat, v pubertě, po několikaletém "vztahu" už to musí být náročnější. U menších to funguje tak, že když nechci, aby trávily hodiny na počítači, musím jim místo toho nabídnout jinou alternativu. Větší už vás pošle do háje. Tak mu to podejte jako rodinné povinnosti. Každý týden (den) musí s rodinou trávit určitý počet hodin a věnovat se společnému programu. Je fajn, když se u těch společných chvil něco pěkného zažije, ať je pak zpětně na co vzpomínat.. stačí i pokecané tričko od zmrzliny a hromada smíchu. Nemyslím tím nic nákladného ani výjimečného. Ale takové to obyčejné rodinné štěstí. I když doma hned bude utíkat k počítači, nevadí. Připomeňte mu, jak je fajn mít společné chvíle. Jen to pak nesmíte rušit a přesouvat. Protože počítač je věrný a spolehlivý partner. Je k dispozici kdykoli ho člověk potřebuje a nezklame, jako mnozí dospělí. A jen taková otázka k zamyšlení, co by měl tedy kluk dělat místo toho, aby trávil čas na počítači, když brigádu má, studium mu jde a své povinnosti si plní?

Ely
27.11.2019 20:46

Kluk se dobře učí, přivydělává si, plní své povinnosti a zbytek času tráví u kompu. V čem přesně vidíte ten problém? Čekala jsem puberťáka, který má všechno na propadnutí, krade doma prachy a kupuje nové hry... A on je to puberťák, co se dobře učí, vše splní a ještě si umí vydělat korunu. Dejte mu pokoj, nechte ho hrát, jen prostě určete, kdy večer musí přestat, dejte nějaký dodržitelný časový údaj, třeba velkorysou půlnoc. Čím více budete tlačit na pilu, tím horší to bude.

jaraa
28.11.2019 08:36

Bola som rovnaka, v skole jednotky, brigada, domace prace a potom pocitac, hry a hry a hry ... a dostala som sa z toho.. chlapec sa splnene vsetko co od neho ocakavate, tak ho nechajte, je to jeho unik zo sveta, uvolnenie, vypnutie hlavy.. nechapem, co vam na tom vadi, alebo ako to nici vasu rodinu..

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip