Našim dvojčatům, klukům je pět let. Mikuláše jsme jim vždycky připravovali tak, že jsme jim v den, kdy chodí Mikuláš, dali za dveře košík s cukrovinkami a po procházce ho objevili. Vždycky se na tento sváteční zvyk těšili a já vlastně také. Tento rok jsem nadšeně přiběhla z práce s tím, že syn od kolegyně dělá se svou partou Mikuláše a že si je můžeme za drobný poplatek také objednat domů. Jsem si jistá, že klukům by se to strašně líbilo a už jsem si živě dovedla představit, jak se učí básničku, kterou Mikuláši odříkají. Setkala jsem se ale s absolutní negací a nepochopením ze strany mého muže.
Můj muž je striktně proti jakémukoliv strašení dětí. Podle něj prý děti nepotřebují žádné čerty, strašidla, čarodějnice, ani jiné výmysly. Na děti, podle mého manžela, prostě platí jediná páka, což jsou rodiče a basta. Chce jim připravit stejného Mikuláše, jako každý rok. Čili košík se sladkostmi za dveřmi bez přítomnosti skutečného Mikuláše a jeho pekelné party. Dlouze jsme o tom mluvili a já jsem nestačila vycházet z údivu, jak můj manžel k tomuto tématu přistupuje. Podle mého muže se děti prostě zbytečnostmi strašit nesmí. Ubližuje to jejich psychice a později se to nehezky projeví na jejich nátuře. Není prý nutné motat dětem hlavu smyšlenými bubáky a obrátí se to proti nám v podobě jejich traumat a vyhrocených zážitků. Ale mně to přijde přitažené za vlasy. Za nás byl Mikuláš hezkým a vzrušivým okamžikem. Úplně si vybavuji to očekávání, než se ozval zvonek a já mohla s bratrem odříkat připravené rýmy. Mikuláš byl také první vlaštovkou blížících se Vánoc. Vrátím-li se do dětství, na Mikuláše nemám žádné škaredé vzpomínky, právě naopak. Žádné trauma, žádné pozdější běsy. Navíc, za poplatek si Mikuláše vlastně objednáváme, a tak je čistě v naší režii, jak setkání Mikuláše s dětmi bude probíhat. Klukům bych samozřejmě nenaordinovala divoké čerty a teatrální strašení. I když by si to ti malí divoši občas zasloužili. Ale ani na to můj muž neslyší. U něj přes Mikuláše nejede vlak. Pro klid v rodině nakonec samozřejmě Mikuláše raději nepozvu, ale myslím si, že je to velká škoda a dětství kluků je tak o fascinující kousek ochuzený.
Lucie, 35 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
:) Asi má, Lucie, váš muž na Mikuláše úplně jiné vzpomínky než vy. Buď nic zlváštního, nebo dokonce špatné. Třeba ho rodiče opravdu vydírali strachem. Na Mikuláši s andělem a čertem přece tolik nezáleží. Domluvte se s manželem na dalších svátcích a svátečních rituálech. Hlavně na Vánocích, protože to jsou nejkrásnější svátky dětí a zrušit je jako rituál těšení (be jako obžerství a komerční šílenství), případně i na Velikonocích. Možná i na dalších státních svátcích (volno ze školy, volno pro rodiče), abyste dělali jao rodina něco zajímavého společně, na co se děti vždycky mohou dlouho dopředu těšit. ... Teď k tomu podstatnému. Váš muž říká, že děti se nemají strašit, a v tom má velkou pravdu. Strach je mocný, nehumánní nástroj ovládání lidí. Nepoužívejte ho. Nezneužívejte ho, nevydírejte tím. My, dospělí, víme, že čert, který přichází s Mikulášem, je hra, že o nic nejde. Děti to nevědí, leda byste jim to řekli předem - a pak je kouzlo nezlobení, aby čert děti neodnesl, pryč. Popíšu vám příběh holčičky. Rodičům se nějak nehodila, neměli na ni čas a podmínky, nebydlela u nich, vychovávali ji prarodiče. Ovšem rodiče ji pravidelně strašili, že když s ní bude sebemenší problém, nebude hodná, nebude plnit všechny spíše dospělácké povinnosti, které na ni nakládali, protože sami byli zaneprátdnění, když něco někdy zapomene, nesplní a také když nebude pokaždé premiantkou třídy, nebude mít nejlepší vysvědčení ze třídy, .... vezmou ji od prarodičů. Do polepšovny, říkali, protože sami na ni stejně čas neměli. A ona se tím vydíráním ze strany rodičů mučila, protože odejít od prarodičů, kteří ji měli rádi, pro ni údajně znamenalo, jako by život skončil. Prarodiče jí údajně vysvětlovali, že rodiče to neudělají (stejně na ni neměli čas) a do žádné polepšovny ji nedají, protože k tomu není žádný důvod (byla bezproblémpvé dítě a ve škole premiantka), nechtěli ale asi úplně podlamovat autoritu ridičů a ona rodičům věřila a jejich lásku, kterou necítila, si chtěla nějak zasloužit. Dnes je z ní samostatná dospělá mladá žena, z pohledu okolí úspěšná, ale v duchu s démony strachu z dětství, které v ní pro své pohodlí vytvořili její rodiče, stále bojuje a neví, jak se jich zbavit. Vám se strašení čertem, který děti odnese, když nebudou hodné, zdá jako dětská legrace, hra. Děti ale nevědí, že ta hrůza nenastane (když jim předem neřeknete, že jde o hru, žádný čert není a peklo není). Pro vašeho muže to možná byla stejná můra, jako pro výše popsanou holčičku. Jí vyhrožovali, že půjde od prarodičů, jiným dětem vyhrožují, že je odnese čert. Jen proto, aby si rodiče usnadnili svou vlastní roli, aby udržovali poslušnost strachem. Vždyť se na Mikuláše, čerty a anděly můžete s dětmi jít podívat do ulic, ale na výchovu strachem z hrůzných následků, které jsou NEREALISTICKÉ (na rozdíl od třeba strachu z úrazu dopravním prostředkem při neopatrném pohybu po silnici), ale děti to nevědí, na vydírání dětí strachem, si dávejte velký pozor. V tom má váš manžel hlubokou pravdu.
Tak zase oprava ;) ... Vánoce jsou pro děti nejkrásnější svátky dětí a zrušit je jako rituál těšení (ne obžerství a komerční šílenství) by byla velká škoda.
Přimlouvala bych se taky za to, aby byly malé děti návštěvám čertů ušetřené. Někdo si z toho může odnést dlouhodobá negativa.....Legrace je to jak pro koho. Znám děti, co se začaly počůrávat, odmítaly spát samy v pokojíku, kde dříve usínaly bez problémů, začaly koktat, bály se pak úplně všeho, taky bych to prostě nedělala. Jo, kouknout se z okna, že čert jde k sousedům, poněvadž mají zlobivé děti, jít někam do práce na Mikulášskou, projít se navečer po sídlišti, nelze před nimi tento zvyk zcela takříkajíc zatloukat, aby o něm nevěděly, ale domov by měl být místem naprosto bezpečným. Jak snadné je pro vychovatele říct, jestli budeš zlobit, pozvu na tebe zase čerta. Pro blbého vychovatele. Poněvadž člověk soudný a rozumný, který děti miluje a umí vychovávat, ten se bez strašení obejde. Pozvat rodič na dítě čerta je u mě stejné, jako kdyby doktor, ke kterému máme důvěru, nám v nemocnici řekl, že když se nepodřídíme operaci, kterou navrhuje, tak zemřeme. Je to stejně ošklivé řekla bych.
No, tak si představte, že váš muž má asi jiné vzpomínky, než vy a vaše básničky pro milého, starého Mikuláše s roztomilým čertíkem. Já osobně to taky neměla v lásce. Nikdy jsem se tedy nebála, ale Mikuláše dělal náš vzdálený strýc a to měl člověk pocit, že odříkává básničku divnému dědkovi z perníkové chaloupky :D. A vy Mikuláše přecenějute. Pokud nebude dětem plakat, že jsou ochuzeni a tak, tak jim to bude šumák. Spíše to vypadá, že z absence té divné trojice máte depresi vy a ne děti.
Kdyz melo me dite roky, objevila jsem listek ve vchodu s nabidkou na Mikulase. Mikulasi jsem zavolala, domluvila si s nim cenu a termin.....nechala jsem privrene dvere, psa nechala radeji v rozsvicene ale zavrene koupelne, je hodny,ale co kdyby, ze....
Kdyz melo me dite roky, objevila jsem listek ve vchodu s nabidkou na Mikulase. Mikulasi jsem zavolala, domluvila si s nim cenu a termin.....nechala jsem privrene dvere, psa nechala radeji v rozsvicene ale zavrene koupelne, je hodny,ale co kdyby, ze....
a Mikulas prisel. Sehral uzasne divadlo o tom, jak u nas krasne vanocne voni, precetl ze sve knihy ty dobre skutky, precetl i ty spatne, jako loudani se s jidlem, nebo prodluzovani doby k oblekani a na cestu do skolky.....Ma ratolest drzela jeho berli, zazpivala mu pisnicku, dostala ovoce a nejake sladkosti.....bylo to krasne a objednali jsme ho i kdyz mela 4 roky.....