Osmnáct let od zmizení českých studentů: Pozor na cestách, nebezpečí číhá všude!

Tisíce mladých lidí vyjíždějí za hranice, aby okusili nepoznané. Nebezpečí ale číhá všude a je potřeba se mít stále na pozoru. Když se tři čeští studenti rozhodli podniknout výpravu do albánských hor, zdálo se, že je čekají bezstarostné prázdniny plné dobrodružství. Všichni tři byli zkušení cestovatelé, kteří spolu již dříve pobývali v Bulharsku, Rumunsku, Turecku a na Ukrajině. Z výpravy se ale nevrátili a jejich zmizení je dodnes záhadou.

Psalo se léto 2001 a studentka lékařský fakulty Univerzity Karlovy, Lenka Tučková (23), se těšila na dobrodružnou výpravu do Albánie, kterou tajně plánovala se svými kamarády, bratry Honzou (22) a Michalem (24) Pavelkovými. Trávili zrovna společně léto v Polsku, když se musela krátce vrátit do Čech vyřídit administrativní záležitosti ohledně studijního pobytu na univerzitě v Mnichově, kam měla 1. října nastupovat. Bratři se mezitím přemístili do Maďarska, kde se měli společně potkat a pokračovat dále na jih.

Když Lenka zařídila vše potřebné, odvezl ji tatínek na Hlavní nádraží v Praze, odkud se vlakem vydala do Budapešti. Ten den, 5. srpna 2001, to bylo naposled, co se viděli i slyšeli. Mobilní telefony nebyly tak rozšířené, jako dnes a stejně tak veřejné internetové připojení nebylo standardem všech cestovatelů. Rodiče Lenky se tedy spoléhali na to, že se vrátí
10. září, jak slíbila. Čekali na ni však marně. Bratři Pavelkové se měli vracet o 8 dní později. Když ani oni nedorazili, vydal se tatínek Lenky na policii a nahlásil její zmizení. A tak se začal psát příběh třech českých studentů ztracených v Albánii, který by málem upadl v zapomnění. Letos je to 18 let od tragické události, která navždy změnila životy nejen Lenky a bratrů Pavelkových, ale také jejich nejbližších.

Na albánský hraniční přechod Hani en Hatit dorazila skupinka 7. srpna z území Černé hory. Odtud pokračovali do města Koplik, Shkodër, Boge, Theth a po několika dalších zastávkách, včetně vesnice Shala Lotaj 15. srpna, kde nabírali vodu, se vydali do hor směrem na Pog. Poslední, avšak neověřená zmínka o cestovatelích, pochází z vesnice Mes 3 km od Shkodry, kde byli údajně spatřeni 15. září. Vzhledem k tomu, že tou dobou měla být, jinak zodpovědná, Lenka už doma v ČR, je tato informace těžko uvěřitelná.

Po studentech postupně začala pátrat řada českých i mezinárodních institucí od policie, ministerstva vnitra, zahraničí, přes Český helsinský výbor až po česká velvyslanectví v Bělehradě a Tiraně. Pátrání se zúčastnila také OSN v Kosovu, úřady v Albánii, Makedonii, Svazové republice Jugoslávie a nechyběl ani Interpol.

V říjnu se dokonce uskutečnila rozsáhlá pátrací expedice složená z celkem 9 lidí a 4 terénních aut. Členové expedice měli k dispozici zdejší policii na ochranu a tlumočníka z angličtiny. Ubytovali se v Seleziánském klášteře a postupně navštěvovali místa předpokládaného výskytu trojice cestovatelů. Jedním z nich byl i malý rodinný hotýlek ve městě Teth, který patřil místní učitelce. Dobrodruzi zde nějakou dobu bydleli, než se vydali směrem do hor. Ani ji však nečekal lehký osud. Stala se totiž obětí vraždy spáchané jejím vlastním bratrancem, který byl následně odsouzen k 15 letům vězení. Důkazy, že by se podílel také na smrti Čechů, se však dosud neobjevily.

V listopadu vyrazila do Albánie maminka pohřešovaných bratrů Pavelkových, která se na vlastní pěst obracela na jednotlivé instituce zainteresované do případu, včetně Kanceláře prezidenta republiky, a také na albánská média. Dokonce si neváhala najmout soukromého detektiva. Ze vzájemné spolupráce vzešel televizní spot, který byl vysílán v pravidelných časových intervalech s cílem požádat o pomoc veřejnost. Zorganizována byla také tisková konference přímo na tiranském letišti. Ani přes tyto skutečnosti se však nepodařilo pohřešované vypátrat. Obě cesty byly financovány z veřejné sbírky zastřešené městem Řevnice, odkud pohřešovaní pocházeli.

V roce 2003 podnikl do oblasti služební cestu vedoucí zastupitelského úřadu v Tiraně na základě které vydalo ministerstvo zahraničí zprávu, kde konstatuje, že „všichni tři čeští studenti se stali obětí trestného činu.“

Téhož roku navštívila velvyslanectví ČR v Tiraně žákyně 8. ročníku ZŠ, Ina Xhaferi. Dívenka sepsala dopis, který adresovala albánskému prezidentovi, předsedovi vlády a albánskému ombudsmanovi. V dopise je vyzývá k maximálnímu úsilí vedoucímu k objasnění případu a sděluje, že společně se studenty přírodovědecké fakulty v Tiraně zřídila zvláštní konto k financování dalšího pátrání. Znovu se také uskutečnila pátrací expedice s cílem prozkoumat několik dalších oblastí, včetně 10 km dlouhých jeskyní Shpella e Arapit v Okal a Bira e Rratheve v Dinellu. Mezi členy skupiny bylo také několik elitních albánských policistů vycvičených k akcím ve vysokohorské prostředí. Ani tyto snahy však nikam nevedly.

V rámci několikaletého pátrání se pouze povedla vyloučit možnost, že by studenti dobrovolně opustili území Albánie. I přesto, že byla za informaci vedoucí k nalezení Čechů vypsána odměna bezmála 1 mil. korun a zaručeno zachování anonymity a bezpečnosti případnému informátorovi, zmizení studentů se nikdy nepovedlo objasnit.

Celá kauza měla navíc, pro obě rodiny, hořký dozvuk. Ani jedno z dětí totiž nebylo prohlášeno na mrtvé, a tak každému z nich vystavila zdravotní pojišťovna tučný účet na dlužném pojistném, který vyústil až v nařízení exekuce. Naštěstí, selský rozum zvítězil a soud v roce 2012 výkon rozhodnutí zastavil.

V roce 2016 požádala matka ztracených synů, autora bestselleru Habermannův mlýn, Josefa Urbana, aby se na vlastní pěst pokusil zjistit, co se před osmnácti lety přihodilo. „Chtěl jsem vyhovět zoufalým rodičům, ale vůbec jsem netušil, do čeho se to zapletu,“ říká Urban. Tak vznikl nový románový thriller Návrat do Valbone, který je postaven na svědectví místních lidí i zahraničních vyšetřovatelů. Povedlo se autorovi záhadu objasnit? Ano! A může to být i váš příběh! Dočtete se v knižní novince roku.