Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Kristýna (36): Oddělené ložnice vypadaly jako dobrý nápad. Nakonec nám ničí vztah

Kristýna (36): Oddělené ložnice vypadaly jako dobrý nápad. Nakonec nám ničí vztah

24.10.2019 - redakce Babinet.cz

V manželství jsem s mým mužem pět let. Předtím jsme spolu ale dlouhá léta chodili. Byli jsme typickým párem, který bez sebe neudělá ani krok. Byli jsme intenzivně zamilovaní až po uši, i když prvotní jiskření logicky časem opadlo. Pořád jsme byli jeden druhému po boku a rádi jsme spolu trávili téměř všechen čas. Nerozdělily nás žádné problémy, neúspěchy jednoho, nebo druhého. Všechny bouřky a rozepře jsme vždycky ustáli a zase k sobě našli cestu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že nám vztah nabourá něco tak banálního, jako jsou oddělené ložnice. Navíc, rozdělené po společné domluvě a souhlasu obou stran.

První nápad na oddělené ložnice přišel s naší dcerou. Když se narodila, vůbec nebyla ten typ spavého miminka. I přes veškerý komfort neustále plakala. Byla nakrmená, přebalená, bez bolestí bříška a jiných neduhů a stejně pořád pokňourávala. Často se budila a prořvala téměř celé noci. Můj muž vstává každý den v týdnu ve čtyři ráno do práce. Chvíli jsme to hrdinně vydrželi a byli jsme semknutí. Dokonce byly doby, kdy jsme k dcerce vstávali na střídačku. Takže můj muž i přes brzké vstávání hodně pomáhal. Ale byl z nočního křiku vyčerpanější čím dál víc a noční pláč se stával velkým příkořím. Ani mě nebavilo s dcerkou nachodit v noci kilometry po obýváku, jen aby ho nebudila. Pak jsem ji uložila a za pár minut zvonil manželovi budík. Dcera tedy opět vzhůru. Frustrovaní a unavení jsme se dohodli na oddělených ložnicích. Vše bylo v pořádku. Před odchodem do postelí pusa na dobrou noc, intimní soužití probíhalo normálně a ani náznak sebemenšího vzdalování. Šlo opravdu jen o nerušený spánek nás obou. Ano, i o můj. Když dcera v noci plakala, nebyla jsem vystresovaná z toho, že manžela vzbudí a tak šly všechny noční úkony hladčeji a s větším klidem. Když kojenecké a plačící období pominulo, dcerku jsme odstěhovali do dětského pokoje a manžel se do ložnice vrátil. Jenže, zase problém. Chrápání a světlo. Když spal v dětském pokoji, byl zvyklý si večer ještě číst. Mě ale světlo ihned vzbudí a je to pro mě rušivý element. Nikdy bych mu to ale nezakázala. Vím, že by kvůli mně knížku odložil a zhasnul, ale proč ho takto omezovat?

Po pár probděných čtecích večerech a nocích plných hlasitého chrápání jsem ale nevydržela a odešla s peřinami na gauč. S mužem jsme to probírali a on projevil velké pochopení. Přece jen jsem už i já chodila do práce a kvalitní spánek jsem potřebovala stejně, jako on. Vyhověl mi a já se vrátila do ložnice. Večer už sice nečetl, ale chrápání přetrvávalo. Bylo to nesnesitelné. Ráno jsem bývala jako chodící mrtvola. Po společné dohodě jsme se opět uchýlili k odděleným ložnicím. On v obýváku, já v ložnici. Dcera je malá na to, aby to nějak řešila, takže jsme nic vysvětlovat nemuseli. Časem ale oddělené ložnice nadělaly pořádnou paseku. Přestali jsme spolu spát, o víkendech ponocovat u vína a vůbec jsme se hodně odcizili. Dny jsme trávili víc každý po svém. Já hodně s dcerou, muž třeba u televize, nebo u knížek. Už minimum společných romantických večeří, žádné kino, žádné divadlo. A hlídání bychom měli, to problém nebyl.

Když jsme se o tom po čase snažili společně mluvit, vlastně ani jeden z nás nevěděl, co druhému říct. Až mě překvapilo, jak rychle jsme si odsouhlasili, že si sice chybíme, ale že z nějakého nepochopitelného důvodu to není až taková hrůza. Je pravda, že oddělené ložnice jsou ohromným luxusem, když člověk má svoje pohodlí a klid, kvalitně se vyspí a rána jsou snesitelnější, ale na druhou stranu je to asi mnohem větší zásah do vztahu, než jsme si mysleli.

 

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová

Ilustrační foto: pixabay.com

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

belfast
24.10.2019 12:09

Já tak nějak nechápu jaký mají oddělené ložnice vliv na to, že pár tráví dny tak nějak po svém nebo na tom, že netráví večery u vína nebo nejdou do kina a divadla?

Mandla
24.10.2019 15:05

Moje dcera je nemocná. Tak jsem stále častěji spávala s ní. Najednou se z toho stával zvyk a já si všimla, že manželovi už nedělá problém beze mně usnout, jak vždycky říkával. Okamžitě jsem oddělené spaní stopla a raději v polospánku chodím k dceři Xkrát za noc. Reálně bezdůvodně, intuitivně jsem cítila problém. Nevím proč, nedává to smysl, ale věřím, že se ta oddělenost promítne i do partnerského společného života.

kolcava
24.10.2019 16:36

Proč myslíte, že váš problém jsou oddělené ložnice? Z toho, co píšete, je váš problém zvyk, pokles tolerance na obou stranách a zevšednění. Skoro každé manžeství projde po příchodu prvního dítěte těžkou zatěžkávací zkouškou. Nic už není stejné jako dřív. Vy jste do té situace, kdy muž se - pochopitelně - najednou cítí na druhé koleji, vnesli ještě další změnu, že na té druhé koleji byl i v noci. Ani v tu chvíli, kdy vaše dcera spala, jste neměli tu fyzickou blízkost a odvykli jste jí. Vy jste dokonce zjistila, že je to pro vás vlastně fajn, nikdo vám do spánku nechrápe. Skoro všechno v životě je něco za něco. Dřív váš muž nechrápal? Možná ano, ale vám to ještě připadalo milé, neudělali byste jeden bez druhého krok. Dnes už vám zevšedněl a on se naučil, že často máte jiné priority, než jeho (logicky dceru a také vyspání bez jeho přítomnosti). Řešte chrápání (může být důsledkem třeba spánkové apnoe a to není maličkost, pokud se neřeší) a to, že si v životě musíte - často - najít čas jeden pro druhého. Ne ložnice. Ložnice za to, že jste se vzdálili jeden druhému, nemohou.

tra
25.10.2019 13:39

Promiňte, ale to není ložnicema. Naopak, kdybyste byli spolu a nevyspali se (chrápání, svícení), byli byste unavení, naštvaní, měli pocit, že za únavu může ten druhej (i když neúmyslně). Já bojuju s tím, že přítel hodně chrápe, já to zase nesnáším (prý to je nemoc, že nesnesu určitý zvuky) a zatím spolu nebydlíme, ale kdyby na to došlo, prostě společné spaní nepůjde. Příteli bych zazlívala, že mě trápí tím, že trvá na společném spaní. Prostě jste se jeden druhému odcizili. Začněte na tom znova pracovat, klidně si domluvte i den, kdy si večer sednete k vínu, popovídáte, pak vlezete do jedné z postelí. On ten "jízdní řád" na určité věci nemusí být špatnej.

Ely
25.10.2019 18:55

Mimochodem, chrápání lze vyřešit zcela primitivní operací. Můj muž na ní byl před osmi lety, kdy jsem o něm ještě neměla ani tušení. Prý byl slyšet přes dvoje sousedy :D. Takže svoje chlapy pošlete, ať si to vyřeší. K odděleným postelím nemám co říci, nikdy js to nezažila a nikdy bych to nechtěla, naštěstí nemáme důvod, dcera spí jako špalek 10 hodin v kuse od narození.

xbarm20
25.10.2019 22:38

Jak souvisí oddělené NOCI s tím, že trávíte odděleně aDNY? Problém je jinde

Mirinda85
26.10.2019 23:56

Draha Kristyno. Kdyz ctu Vas clanek, pripominate mi sebe samou. Jsem uplne ve stejne situaci jako vy s tim, ze synovi je 3,5let a ja stale chodim spat s nim do pokoje. Presne Jak rikate, chrape a tv jde celou noc ( priority se ovsem zmenily- driv chrapal a mne to nevadilo ani tv ) a sexualni zivot ze obratil uplne jinym smerem, muz Sam od sebe neprijde a kdyz prijdu ja, dela ze spi. Jsem si jista, ze nikoho jineho nema, resila Jsem ti s nim a odpoved byla jasna- dite nas zmenilo a on chodi z prace unaveny a rozebirat to dal nechce. Pracuje 7 dnu v tydnu od 8-7 do vecera- rozuim, ze je unaveny , ale to pracoval stejne nez Jsem otehotnela a problemy v tom nebyl. Moc Dobre rozumim Vasemu trapeni.

melodie1
28.10.2019 04:09

Já si také myslím, že za odcizení ve vztahu nemohou oddělené ložnice. Jsme s manželem skoro 25 let, oddělené spaní máme už od doby, kdy jsme se seznámili a jsme naprosto v pohodě. Záhy jsme totiž pochopili, že nemá cenu se vzájemně trápit jen kvůli jakémusi klišé, že partneři musí spolu spát v jednom pokoji - blbost! Manžel totiž musí mít ke spánku tmu, ticho a zimu, já potřebuju světlo, teplo a také mi musí něco hrát či mluvit celou noc, jinak nemohu spát. O chrápání ani nemluvím, chrápeme totiž oba jak cirkulárky a oběma to také u toho druhého vadí. Navíc manžel celé ty roky vstává v 5h, zatímco já jsem sova, pracuji doma do noci a jezdím do práce až dopoledne. Prostě řekli byste - naprosto nekompatibilní pár! A přesto jsme vychovali úžasného syna a stále žijeme v naprosté pohodě, souladu, toleranci a harmonii. Možná také proto, že od počátku máme svůj večerní rituál, kdy si u TV povídáme, hladíme se, masírujeme a někdy z toho je i sex, i když pochopitelně už ne tak často, jako před 25 lety. Vzhledem k tomu, že už oba máme všelijaké zdravotní problémy, tomu ale nepřikládáme žádnou extra váhu, prostě spolu v klidu a pohodě stárneme. Takže si myslím, že za odcizení nemůže oddělené spaní, jako spíš neochota nebo neschopnost partnerů najít si čas a prostor pro vzájemnou intimitu. Na druhou stranu kolik našich přátel, známých a kolegů, kteří poctivě sdíleli lože manželské, už je dávno rozvedená!

rocky
1.11.2019 14:02

Problémem určitě nejsou oddělené ložnice.

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip