Cesta na Nový Zéland - část 2.

Poznatky čtenářky Babinetu paní Aleny V. z Přerova a jejího pobytu na Novém Zélandu upravila Jana Šulcová

Po 12-ti hodinovém letu konečně naše letadlo přistává na Novém Zélandu v Aucklandu. Auckland je největší město Nového Zélandu, má asi 1 242 000 obyvatel a je známé také jako Město Plachet podle přístavů, kde kotví velké množství jachet a plachetnic, které patří místním obyvatelům. Město bylo založeno v roce 1840 britskými kolonizátory na území získaného od bývalých domorodců – Maorů.

Po delším výslechu při odbavování na letišti nás konečně vpustili do země. Konečně!!! Před letištní halou nás již čeká setkání s rodinou. Rodina bydlí přímo v Aucklandu a tak cesta domů nám trvala již jen ¾ hodiny.

Konečně první pořádná sprcha po 3 dnech, malá procházka po okolí, lehká večeře a v šest večer se dostávám do postele. To bylo jediné, na co jsem po třech dnech myslela. Únava je tak velká, že jsem ani nevěřila, že se to dá vydržet. Nohy mám nateklé jak džbány a kdyby tolik nebolely, tak bych řekla, že nejsou moje.

Ráno už bylo ale lépe. K snídani je džem, marmeláda, med, tvrdý sýr, toast a nebo chleba a každý si vezme to, na co má chuť. Kombinace sýr a med nebo džem není chuťově vůbec špatná.

Abychom se pomalu aklimatizovali, tak nás strýček vzal na malý výlet po Aucklandu.. Jeli jsme se podívat také na vyvřelé vulkány. Bylo to na kopci a celé město jsme měli jako na dlani. Centrum města není ani moc velké, ale je velmi moderní, vysoká zástavba. Město se rozléhá na velké ploše a jeho velká sídliště jsou přilehlá k centru. Kdo si pod pojmem sídliště představí „naše“ paneláky, tak je na omylu. Jednotlivá sídliště jsou vlastně rodinné domy s přilehlým oploceným pozemkem a se zahradou. Dnešní mladí lidé nechtějí mít velké pozemky, protože jsou náročné na údržbu, ale každý člen domácnosti má své auto. Tady je auto nutností. Řidičský průkaz si mládež dělá již v 16ti letech, ale po jeho získání musí jeden rok jezdit jen s dospělou osobou. Je to fajn, protože ty vzdálenosti jsou zde jiné, než u nás.

Po návratu domů jsme šli ještě chvíli spát, protože nás zmáhala únava a také jsme se potřebovali přichystat na rodinnou sešlost. Navečer nás přijela přivítat celá naše rodina, která žije v Aucklandu. Byl to moc hezký a příjemný den.

Ráno jsme jeli na překrásná místa k moři, kde přilétají racci z celé Austrálie vylíhnout své mladé a pak letí zase nazpět. Skály byly plné racků, mladí se pomalu připravovali na svůj první let a hlasitě to svým křikem oznamovali. Zajímavé a krásné místo.

Cestou zpět jsme se zastavili na oběd, který je nyní svým složením nejpopulárnější na NZ. Byly to hranolky a smažená ryba. Ryba byla výborná, ale to jsem ještě netušila, že to bude moje hlavní strava na NZ. Odpoledne jsme se ještě zastavili v luxusním obchodě, kde majitelem je Afričan a prodávají se tam snad všechny druhy křišťálů, kamenů a také Paoa. Vydržela bych se na tu krásu dívat i celý den. Koupila jsem několik suvenýrů a odjíždíme domů.

První část si můžete přečíst ZDE